Autor nás mistrně vtahuje do událostí 1. světové války. Děj románu se odehrává převážně v Karpatech, ale nechá čtenáře nahlédnout i do jiných oblastí a také do Vídně. Hlavní postava, nedostudovaný medik Lucien, narukuje a očekává, že bude pracovat v dobře vybavené polní nemocnici. Ocitá se ale v zapadlém údolí Karpat v kostele, který je přebudován na nemocnici. Nemá znalosti potřebné k operacím, nemá náležité vybavení a hlavně zpočátku nemá žaludek na umírání, na krev. D. Mason je vystudovaný lékař a psychiatr, takže velmi fundovaně popisuje jednotlivá zranění, lékařské úkony a odkrývá čtenáři prvky psychoterapie, traumata, která si v té době ještě lékaři ani neuměli pořádně vysvětlit nebo léčit. S jedním takovým případem se setkává i Lucien. Voják není nijak zraněný, ale chová se divně. Lucien na něm zkouší různé metody a léky, po použití Veronalu se „zimní voják“, jak mu začali říkat, pomalu probíral, šílenství povolovalo. Lékař ho pozoroval, nechtěl se tohoto případu vzdát, na což Horvath doplatil, když do kostela vtrhl poručík vybírat pacienty schopné vrátit se na frontu. Ale to už bych prozrazoval moc.
Výraznou postavou díla je řádová sestra Margarete, která pomáhá Lucienovi, zejména při prvním styku s pacienty, sama operuje a neštítí se žádné práce s raněnými či jinak nemocnými vojáky. Lucien se do ní zamiluje. Přes všechny útrapy války prožijí spolu krásný, ale krátký milostný románek. Lucien se zapeklitým způsobem dostává z fronty domů, do Vídně, ale v mysli je pořád u své záhadné Margarety, o které často sní. Rozhodne se ji hledat. Čtenáři se otevírá další pohled na krajiny, kde probíhaly boje. Válka skončila, ale co zanechala po sobě ve městech, v přírodě a zejména v duších lidí – to se mistrně podařilo spisovateli ve svém díle ztvárnit.
Knihu bych doporučil všem čtenářům, kteří mají rádi knihy s válečnými tématy, do kterých jsou vsazeny osudy lidí, zobrazena jejich duše, jejich vlastnosti se všemi chybami, kterých se dopouští v životě každý člověk. schovat popis