Košík
zboží
(prázdné)
Jsem obyčejný člověk jako vy. Jsem ale také voják. Voják z Afghánistánu. Zažil jsem toho ve válce hodně a řeknu vám vše tak, jak to je. Po pravdě.
Autor bestselleru Do temnoty, Pavel Stehlík, sestavil obraz „neobyčejně obyčejných“ životů vojenských profíků na zahraničních misích se všemi...
číst celé
Jsem obyčejný člověk jako vy. Jsem ale také voják. Voják z Afghánistánu. Zažil jsem toho ve válce hodně a řeknu vám vše tak, jak to je. Po pravdě.
Autor bestselleru Do temnoty, Pavel Stehlík, sestavil obraz „neobyčejně obyčejných“ životů vojenských profíků na zahraničních misích se všemi radostmi, strastmi i niterními pocity.
schovat popis
- Nakladatel: Cpress
- Kód:
- Rok vydání: 2017
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
- Počet stran: 136
- Šířka balení: 14.5 cm
- Výška balení: 20.5 cm
- Hloubka balení: 2.1 cm
- Váha balení: 395 g
Recenze
Název slibuje vzpomínky veteránů z Afghánistánu, ale ve skutečnosti je to jen jakési pofňuknutí autora nad tím, jak jsou veteráni strašně nedocenění. V knize, která je jen diplomovou prací s trochu hezčí obálkou, se dle svých slov snaží přiblížit osobu veterána "obyčejnému" občanovi, ale mám takový neodbytný pocit, že se mě celou dobu spíš snaží urazit. Nejednou na mě text působil dojmem, že autor a jeho zpovídaní kolegové pohrdají všemi, kdo nebyli na zahraniční misi, a tudíž nemají dostatek mozkové kapacity je pochopit. Nepomáhá ani fakt, že pan Stehlík sám o sobě mluví ve třetí osobě, což je jistě nutné pro diplomovou práci, ale nepochopitelné pro knihu, řekněme, populárně naučnou. Navíc, jestli čekáte na nějaké opravdové vzpomínky veteránů, nedočkáte se jich. Pan Stehlík čtenáře na začátku knihy naláká na to, kolik hodin rozhovorů s veterány natočil a na kolik normostran to přepsal, ale ve finále se čtenář dočká jen několika málo kratičkých citací, které mi někdy připadají vytržené z kontextu. Na druhou stranu je hezké, že se autor snaží používat cizí slova, ale bylo by ještě hezčí, kdyby se je naučil i správně napsat, stejně tak by mohl bezchybně opisovat i jména autorů, z jejichž děl čerpal (protože slovo "potencionál" fakt neexistuje, a ten novinář se jmenuje Evan Wright, nikoli Even, no a pak se taky nabíjí pouze zbraň, ale to by pan Stehlík měl vědět. Zkušenosti se oproti tomu nabývají, víme?). Mé rozhořčení došlo vrcholu přesně na straně 124. Tam si totiž pan Stehlík, který celou dobu v knize absolutně pohrdá svým rodným jazykem a není schopný dodržovat ani některá základní pravidla pravopisu, o překlepech ani nemluvě, dovoluje kritizovat překlady zahraniční beletrie! V tom okamžiku jsem musela knihu odložit, dočíst těch posledních pár stran jsem nedokázala.
Takže pane Stehlíku, vaše myšlenka není úplně k zahození, místy to bylo i zajímavé, ale zkuste ji uchopit jinak, lépe, a proboha živého, přizvěte si ke spolupráci člověka, který umí psát a umí česky. Díky.