Čtyři roky uplynuly a jsme na konci cesty. A že to byla dlouhá a trnitá cesta. Pamatuji si, když jsem četla první díl, jak mi přišel obyčejný a nedotažený. V té době jsem si nebyla jistá, zda vůbec budu chtít pokračovat. Ale udělala bych velikou chybu. Autorka se tak neskutečně vyšplhala a vytvořila opravdu něco úžasného.
Poslední díl mi zabral opravdu hodně času. Trošku mě deptal ten pocit, že tím všechno skončí, že už nebude žádný příběh s Aelin, vílami, magií a tak dále. I když mám série ráda a ještě víc jsem šťastná, když s nimi končím a můžu se vrhnout na něco nového, tady mi to bylo i docela líto. Čtení jsem tedy brala s pomalejším tempem a užívala si každou stránku. A že bylo co vstřebávat.
Musím ještě poznamenat, že nesouhlasím s tím, že nakladatelství tuto knihu považuje za šestý díl a úplně tak vyřadili Věž úsvitu. I když se zabývá jiným kontinentem a ústřední postavou je Chaol, je to součást příběhu a rozhodně důležitá. Pro mě to bude vždycky navazující kousek, který spojuje chystanou bitvu s předchozím děním. A jejich číslování tím pádem neuznávám. Asi tak.
Pokud do knihy jdete, měli byste počítat s tím, že je opravdu dlouhá (při zpětném pohledu bych ale nic nevyškrtla, tak jak obvykle u spousty knih chci :-D). Věnuje se jedné bitvě vedle druhé. Obvykle jde o bojiště a války, ale i o bitvy uvnitř sebe sama. Hodně mi to připomínalo Tolkienovi příběhy ze Středozemě a hlavně Pána prstenů. Příběh totiž sledujeme z několika míst a pohledů. Na každém z nich jsou menší bitvy, které ale vedou ke stejnému cíli. A tak se postupuje dále po území (díky za mapu!) celého kontinentu, než dojde k finální a epické bitvě.
Na jednu stranu docela předvídatelné, včetně závěru, ale na druhou stranu jsem si to užila. I když to bylo skoro tisíc stran a celá kniha je jedna velká válka a v podstatě nic jiného, alespoň se to neneslo v duchu jiných knih, kdy člověk roky čeká na rozuzlení a nějaký wow konec a ten je odbitý na pět stránek. To mě obvykle naštve a rozzuří. Já chci něco, na co nezapomenu. A tady se to stalo... Konec už jsem četla jedním dechem a místy měla i husinu. A to se mi nikdy nestává. Bylo to nezapomenutelné.
Bitvy bylo enormní, drastické, smutné, v příběhu jsme ztratili mnoho známých postav, ale spousta z nich přežila. Konec byl i tak trochu sladkobolný, romantický, klišoidní, veselý i depresivní. A tak by to mělo být. Emocemi to jen hýřilo. Postavy se od začátku hodně vyvinuly, změnily. Proto musím i obdivovat, jak autorka všechno vymyslela do detailů a pospojovala i ty nejmenší střípky. Že každá maličkost, která se v průběhu série stala, každý rozhovor, varování, sliby, všechno mělo význam a neslo se až do samotného konce.
A tak, jak jsem ze začátku chtěla nad sérií ohrnout nos, nyní na ni nedám dopustit. Jsem strašně ráda, že jsem si ji pořídila, přečetla, proputovala. Autorka se krásně rozepsala a dostala se do té mé pomyslné nejvyšší topky. Už vím, že si rozhodně nenechám ujít ani další její knihy a hned příští rok si budu muset sérii přečíst znovu. Musím si ještě spoustu detailů a momentů pospojovat. Tohle mě opravdu dostalo a překvapilo. A není to jen zásluha příběhu, ale především tím, co autorka dokázala.
Recenze
Se závěrem jsem nad míru spokojena. Myslím, že autorka si se vším výborně poradila a skvěle sérii zakončila.
Doporučuji přečíst všem, kteří mají slabost pro fantasy a romanci. ♥ Pokud jste četli například fantasy série od Cassandry Clare (Nástroje smrti, Pekelné stroje, Temné lsti), které vás nadchly, s touto sérii bude nad míru spokojeni! ♥
Poslední díl mi zabral opravdu hodně času. Trošku mě deptal ten pocit, že tím všechno skončí, že už nebude žádný příběh s Aelin, vílami, magií a tak dále. I když mám série ráda a ještě víc jsem šťastná, když s nimi končím a můžu se vrhnout na něco nového, tady mi to bylo i docela líto. Čtení jsem tedy brala s pomalejším tempem a užívala si každou stránku. A že bylo co vstřebávat.
Musím ještě poznamenat, že nesouhlasím s tím, že nakladatelství tuto knihu považuje za šestý díl a úplně tak vyřadili Věž úsvitu. I když se zabývá jiným kontinentem a ústřední postavou je Chaol, je to součást příběhu a rozhodně důležitá. Pro mě to bude vždycky navazující kousek, který spojuje chystanou bitvu s předchozím děním. A jejich číslování tím pádem neuznávám. Asi tak.
Pokud do knihy jdete, měli byste počítat s tím, že je opravdu dlouhá (při zpětném pohledu bych ale nic nevyškrtla, tak jak obvykle u spousty knih chci :-D). Věnuje se jedné bitvě vedle druhé. Obvykle jde o bojiště a války, ale i o bitvy uvnitř sebe sama. Hodně mi to připomínalo Tolkienovi příběhy ze Středozemě a hlavně Pána prstenů. Příběh totiž sledujeme z několika míst a pohledů. Na každém z nich jsou menší bitvy, které ale vedou ke stejnému cíli. A tak se postupuje dále po území (díky za mapu!) celého kontinentu, než dojde k finální a epické bitvě.
Na jednu stranu docela předvídatelné, včetně závěru, ale na druhou stranu jsem si to užila. I když to bylo skoro tisíc stran a celá kniha je jedna velká válka a v podstatě nic jiného, alespoň se to neneslo v duchu jiných knih, kdy člověk roky čeká na rozuzlení a nějaký wow konec a ten je odbitý na pět stránek. To mě obvykle naštve a rozzuří. Já chci něco, na co nezapomenu. A tady se to stalo... Konec už jsem četla jedním dechem a místy měla i husinu. A to se mi nikdy nestává. Bylo to nezapomenutelné.
Bitvy bylo enormní, drastické, smutné, v příběhu jsme ztratili mnoho známých postav, ale spousta z nich přežila. Konec byl i tak trochu sladkobolný, romantický, klišoidní, veselý i depresivní. A tak by to mělo být. Emocemi to jen hýřilo. Postavy se od začátku hodně vyvinuly, změnily. Proto musím i obdivovat, jak autorka všechno vymyslela do detailů a pospojovala i ty nejmenší střípky. Že každá maličkost, která se v průběhu série stala, každý rozhovor, varování, sliby, všechno mělo význam a neslo se až do samotného konce.
A tak, jak jsem ze začátku chtěla nad sérií ohrnout nos, nyní na ni nedám dopustit. Jsem strašně ráda, že jsem si ji pořídila, přečetla, proputovala. Autorka se krásně rozepsala a dostala se do té mé pomyslné nejvyšší topky. Už vím, že si rozhodně nenechám ujít ani další její knihy a hned příští rok si budu muset sérii přečíst znovu. Musím si ještě spoustu detailů a momentů pospojovat. Tohle mě opravdu dostalo a překvapilo. A není to jen zásluha příběhu, ale především tím, co autorka dokázala.
Za mě doporučuji ostatním čtenářům, protože toto je pecka.
Štěstím, kam až se Aelin posunula a jaký obrovský kus cesty ušla, ale také smutkem, že už všechno končí a já se budu muset s postavami rozloučit.
Ještě, že má kniha skoro 1 000 stran a můžete si ji "vychutnávat" pěkně dlouho.
Sarah J. Maasonová se tímto počinem posunula do TOP 5 mých nejoblíbenějších autorů a konečně jsem pochopila, proč mají její tvorbu všichni tak rádi.
Doporučuji :D
Bylo to dojemné. Na konci jsem to už nevydržela, pustila to ven a rozbrečela jsem se. Co vám budu povídat, nejvíce mě dostala hlavní trojka Aelin, Chaol a Dorian. Ten jejich konec, to se prostě nedalo vydržet.
Jsem tak nesmírně ráda, že to dopadlo zrovna takhle. Pořád si říkám, že to mohlo skončit mnohem hůř, proto jsem ráda právě za takový konec, i když i ten přinesl nějaké oběti.
Každopádně se už teď těším, až si sérii někdy přečtu znovu. A vám všem ji doporučuji!
Tuhle sérii prostě miluju a budu ji všem navždy doporučovat.
Tuto knihu a celou sérii jsem si moc užila a rozhodně celou sérii mohu doporučit!
Z celé série se mi tento díl líbil úplně nejvíc... zažila jsem radost a ukáplo i několik slz. Na tuhle sérii jen tak nezapomenu a velice brzo se k ní zase vrátím!
Autorka je mistr, pokud jde o to, abyste knihu nejradši hodili přes celou místnost a pak ji běželi popadnout a četli dál. Když se stane nějaká zásadní událost a ona by se přepnula na jinou postavu, obzvlášť...
Vřele doporučuji si tuto sérii přečíst!!!
S touto sérií jsem strávila přes čtyři roky. A nelituji jediné přečtené knihy, už teď mi chybí svět Eriley, bitvy, tajemství, špičkování, láska a přátelství mezi postavami. Tahle série bude patřit k mým nejoblíbenějším.
Poslední díl vydal skoro na tisíc stránek, ale strašně rychle to uteklo. Osudy všech hrdinů se monumentálně spojily a vzniklo jedno z nejepičtějších zakončení. Nebudu nalhávat, že některé pasáže by se daly zkrátit, ale Maas je už taková. Sérii provází krásní, mocní a úžasní lidé, víly, skoro každý najde sobě rovného partnera a hlavní hrdinka je nezničitelná, tohle všechno ale vem čert! Já jsem si poslední díl užila, četlo se to samo, příběh byl akční, napínavý, plný bojů, krve, utrpení i romantiky (v té se Maas trochu krotila) a nejednoho překvapení.
Asi nejvíc budu vzpomínat na část, kde se Třináctka obětovala ke zničení čarovné věže. Tohle jsem nečekala, musela jsem to číst napodruhé, aby mi došlo, co se vlastně stalo. Manon mi bylo strašně líto, s tím, že kletba její země je zrušena díky oběti Třináctky. Jsem ráda, že Dorian a Manon nějakým způsobem nezůstali spolu, i když by byli úžasný pár, u nich dvou nechala autorka otevřený konec. A tak se mi to víc líbí. Zase bych si ale odporovala, kdybych neřekla, že svatby Elide s Lorcanem a Lysandra s Aedionem mě velmi potěšily, i když se to prostě čekalo, stejně jsem z toho byla šťastná a jásala jsem jako školačka :-D
Konec je krásný a uspokojivý a vůbec se mi nechtělo opustit svět, se kterým jsem strávila kus mého života.
Budete mi chybět!
Celá recenze: (url)/2018/12/kingdom-of-ash-sarah-j-maas.html
Neříkám, že těch 976 stran bylo nutných, protože by rozhodně nebylo na škodu knihu zkrátit, ale i přes nudnější pasáže jsem si knihu nehorázně užila. Vystřídala u ní snad všechny emoce, které existují a celkově se zakončením jsem spokojená. Je to zvláštní, že tato série je u konce, ale zároveň další pokračování opravdu nejsou nutná. Moc doporučuji.
Ech, no, přiznám se, že na můj vkus byla knížka fakt moc dlouhá. Až přehnaně? Teda jako nevadí mi dlouhý fantasy, ale musí být napínavý a mít spád. Tady jsem to chvilema postrádala. Popravdě, asi se mi víc líbily ty prvni díly. Asi jsem od Království popela zkrátka čekala něco víc. Knížka má okolo tisíci stránek,...podruhé určitě číst nebudu.
Pokud jste správně četli a znáte i ostatní knihy od SJM tak jste si možná všimli malého odstavečku, kdy si Aelin všimla krásného okřídleného vílího muže, s těhotnou ženou po boku, kteří měli za zády hory :D
Neříkám, že to byl nejlepší díl, ale nejhorší taky ne.
Závěrečná bitva byla fantastická, ale tou to také asi mělo končit. Zrovna jako u Dvorů ten závěr...ech..tolik slz, hlavně na tvářích těch největších tvrďáků, tolik křečovitého humoru, tolik hrdosti a poct..možná je to jen můj dojem, ale bylo toho až moc. Pár dějových linek se ale podařilo uzavřít se ctí, například Manon.
Nelituji jediné minuty strávené s těmito knihami a budou patřit mezi ty, které si budu pamatovat.