Prvních šest románů *Horuské hereze* se mi líbilo, a tak jsem si řekl, že zkusím obecný román *Warhammer 40k*. Navíc se mi líbily romány *Gotrek a Felix,* od Williama Kinga, takže jsem k tomu přistupoval s velkým očekáváním. Nesmírně se mi to líbilo (i když má očekávání nebyla zcela naplněna). Očekával jsem sci-fi / space operu - tedy román typu *Horské kacířství*: epické obléhání planet, mimozemské hrozby, podivnosti ve warp prostoru a politické intriky. Toho tam ale moc nebylo. Místo toho čtenář dostane příběh o meči a kouzlech zasazený do drsného, kvazivikingského prostředí (alespoň první dvě třetiny). V prvních dvou třetinách bylo minimum futuristické, sci-fi technologie a místo toho poměrně dost středověkých bitev a přežívání v divočině. Existovaly jen slabé náznaky, že existují vesmírné lodě, galaktické Impérium, genetické manipulace a mimozemšťané. Když už se sci-fi věci objevily, byly zpracovány skrze představivost někoho neznalého/nezasvěceného, takže se jevily jako magie/nadpřirozeno. Vesmírní vlci, kapitula Vesmírných mariňáků, dohlíží na planetu Asaheim, kterou udržují jako předmoderní "rezervu" nebo výcvikové středisko pro své rekruty (neboli Aspiranty). Nevědomí primitivní lidé považují Vesmírné vlky za božské, ne nepodobné severským bohům. Ústřední zápletka tohoto románu pojednává o výcviku Aspiranta, který se z nezasvěceného primitiva stane plnohodnotným vesmírným mariňákem. King jako obvykle psal výborně: poutavě, nenáročně a niterně. Nemůžu se dočkat, až si přečtu další díly této série. schovat popis