Je to už několik let, co jsem četl knihu Rozpoznávání vzorů, takže nemohu říct, jestli je tohle "dokonalé pokračování" zmíněné knihy. Nicméně styl psaní mezi PR a Zemí strašidel si byl natolik blízký, že jsem se v myšlenkách zamýšlela nad tím, jak moc jsou si obě knihy podobné.
Tento výběr se mi líbil, tři zápletky mě prostě táhly a těšila jsem se na všechny hlavní postavy, což se mi často u knih s více ději nestává. Každá z nich měla své nuance, že mi nevadilo mezi nimi skákat. V knižní skupině bylo poukázáno na to, že všechny postavy měly "bývalého". Máme tu například bývalé špióny, bývalé dýdžeje, bývalé vládní pracovníky, bývalé hudebníky. Nemohli jsme si vzpomenout na jedinou postavu, která by taková nebyla. Jak rozkošné!
Můj názor je také ten, že způsob, jakým se tři zápletky střetly, byl fantastický. Nástup děje byl podobný plavbě na kánoi - začalo to jako příjemný mírný proud, pak se proud zvedne a vy jste s minimálním úsilím taženi přímo podél, pak najednou dojde k výbuchu vzrušení, když se spojí několik přítoků, a pak šup! Znovu plujete po proudu a přemýšlíte, co se to sakra stalo, a jste nadšeni z jízdy. schovat popis