Ve své recenzi bych se více než Shakespearovi rád poklonil hlavně překladateli Martinu Hilskému, který pro mne Shakespeara, jak ho znám, vytvořil. Shakespeara jsem znal a respektoval už od dětství, to ano, ale až přednáška pana Hilského mi vlastně osvětlila, co je na něm tak kultovního, čím se zasloužil o svou slávu. Pan Hilský je mistrem ve svém oboru Shakespearologie a je na něm vidět, že Mistra samotného obdivuje a mluví o něm rád, což pak napomáhá i při jeho překládání, protože dává na odiv, jak moc si je vědom každé slabiky, každého obrazu, ať už se jedná o překlad hry nebo právě sonetu.

Angličtina jako jazyk je značně androgynní, tedy nevyjadřuje rod tak často jako čeština, chová se daleko víc nejasně, záhadně, a právě to umožňovalo Shakespearovi proslavit se i skrze sonety, které mohly být určeny jak muži, tak ženě (u většiny z těch androgynních sonetů jsme se ovšem shodli na muži) i v dobách, kdy takový typ lásky byl považován za zločin. Martin Hilský se, i přes omezení ze strany češtiny, vynasnažil udržet své překlady sonetů ve stejném duchu, jakož i kreativně překládal podobné tropy a figury s respektem vůči původnímu znění.

Jiný překladatel by ze Shakespeara vytvořil prostě své vlastní básně. Martin Hilský udělal Shakespeara Čechem :) schovat popis