Zaklínač Ošlehaný muž bez věku, jehož bílé vlasy nejsou znakem stáří, ale mutace, kterou musel podstoupit. Placený i dobrovolný likvidátor prapodivných tvorů: mantichor, trollů, vidlohonů, strig, amfisbain pokud ovšem ohrožují lidský rod; v takovém případě zabíjí i bytost zvanou člověk....
číst celé
Zaklínač Ošlehaný muž bez věku, jehož bílé vlasy nejsou znakem stáří, ale mutace, kterou musel podstoupit. Placený i dobrovolný likvidátor prapodivných tvorů: mantichor, trollů, vidlohonů, strig, amfisbain pokud ovšem ohrožují lidský rod; v takovém případě zabíjí i bytost zvanou člověk. Prvotřídní, skvělý bojovník, který není neporazitelný ani nezranitelný naopak, téměř z každého dobrodružství si odnáší další šrámy na těle i na duši. Nově přeložené geraltovské povídky ze Stříbrného meče, něco z Věčného ohně a Meče osudu + kompletní povídka Hlas rozumu kde Geralt vysvětluje, jak to všechno začalo.
schovat popis
Recenze
Doporučuji i shlédnout seriál na Netflixu, některé příšery a scény si tak člověk lépe představí.
Zaklinac je hodne znama serie knih, nicmene pokud jeste porad premyslite, jestli precist nebo ne… URCITE DEJTE TOMUTO MASTERPIECI SANCI.
První díl se mi líbil více než druhý. Je tam spousta zajímavých potvor a hodně odkazů nejen na slovanskou mytologii, ale taky na klasické evropské pohádky a tyhle odkazy prostě miluju. Navíc zpracované hodně svérázně.
Příběhy byly za mě skvělé, občas trochu humoru mě mile překvapilo a Geralta jsem si zamilovala.
Tak nějak jsem nepochopila ten úvod. Vystupovala tam Visenna a Korin, kteří dostali malý prostor a ve zbytku knihy už se neobjevili. Takže mi trochu unikl smysl. Nicméně o zbytek děje už se postaral Geralt a jeho přátelé, pokud se jim tak dalo říkat. A že bylo o čem vyprávět.
Kniha je rozdělena na části. Vždycky předchází ty s názvem Hlas rozumu, což jsou části o Geraltovi. Je to hlavní linie. Další kapitoly už jsou vyprávění jeho minulosti. Co se mu stalo, kde všude byl a s čím bojoval. Chvílemi mi to připadalo jako temné pohádky bratří Grimmů. Zdálo se mi, že tam byly i nějaké narážky, které poukazovaly na Sněhurku a sedm trpaslíků (šlo o prokletou dívku a sedm gnómů), o Popelku a podobně. Možná to bylo mé zdání... :-) Nicméně to na mě opravdu dýchalo takovou pohádkovou atmosférou spíše než nějakým fantasy příběhem ve stylu Pána prstenů a jim podobným.
Autor má svůj zvláštní styl vyprávění. Není to klasický popis děje plný napětí a zvratů, plný popisů a zdlouhavých pasáží. Je to spíš strohý text a vždy se jde přímo k věci, žádné průtahy. Ale i přesto mě to bavilo a místy jsem se i smála. Autor si navíc ani nedělá starosti se slovníkem a sprostými slovy příliš nešetří. Je to takové přirozené, bez přibarvování a zjemňování.
Bylo těžké se rozhodnout, jak knihu hodnotit. Ze začátku jsem se nechytala, styl psaní byl opravdu zvláštní. Ale když tomu člověk přijde na chuť, je kniha povedená. Nakonec tedy čtyři hvězdičky a jsem zvědavá, jaká bude další kniha...