Recenze Královo srdce

Královo srdce

Královo srdce

Gaute Heivoll
243 Kč
Zobrazit knihu
Píše se rok 1775 a na palubě lodi mířící z Norska do Kodaně plují i otec a dcera. Dívka má horečku a otevřené rány na krku a v podbřišku, podobně jako desítka dalších nemocných spolucestujících uložených v podpalubí. Všichni nemocní, napadení neznámou kožní chorobou, jejíž epidemie připravila v... číst celé 

Recenze

2
Ověřené recenze jsou tak výslovně označené, ostatní jsou neověřené.
Avatar uživatele
Recenze od shax
Zatímco v Africe se už v 18. století vědělo, že nejlepší léčba je mačetou, v Evropě se stále nacházelo dost humanistů, co raději vozili lidi s leprou z ostrova na ostrov. Přesně o tom je i další kniha Gaute Heivolla, který popisuje, jak se tucet norků plaví do Dánska, aby se tam zadarmo najedli v nemocnici a k tomu se ještě uzdravili. Co jsem teď napsal je vlastně spoiler, protože to je asi tak všechno, co se v knize stane. Lidi plujou lodí, takže tak trochu Titanic, akorát bez ledovce. Samozřejmě, že tu prim hraje atmosféra, která je hustá a temná jako myšlenky Aleše Brichty, ale ta se vcelku brzy stává dost iritující, protože je až moc zřejmé, že Heivoll chodil dva roky na kurzy tvůrčího psaní a podle těch peněz nasypanejch do talentu to taky vypadá - čím víc přídavných jmen, tím víc Adidas. Dost často tu tedy "vítr šepotal," "lodě kotvily hnědě(???)," a podobné. V závěru už se Heivoll pouští i na tenkou půdu dadaistických vět typu "oči měl naplněné něčím, co se podobalo zoufalství nebo smíchu nebo ani jednomu," a to už se člověk neubrání tomu, aby do lodě narazila kosatka a poslala to všechno ke dnu.

Takže vocuď pocuď dobrý, ale dvakrát bych to nečetl.
30/04/2022
Avatar uživatele
Recenze od daramegan
Příběh je založen na skutečné události, kdy se v Norsku a Dánsku kolem roku 1755 objevila kožní choroba, jejichž diagnostika není do dnešního dne známa. Někteří vědci a lékaři to přirovnávali ke kurdějím, jiní k lepře, někteří ještě šli dále, třeba k malomocenství. A ti nejodvážnější říkali, že je to nová nemoc, která je spojením všech.

Jednou z hlavních postav je doktor Deegen, který opravdu žil a právě se zabýval léčením takto nemocných lidí a snažil se jim pomoct. V roce 1755 vyplula loď se 14 pasažéry na palubě směrem do Kodaně, kde měli byt pořádně ošetřeni a hlavně se na nich měli zkoumat důsledky této nemoci a následky léčby.

Mezi pasažéry se objevil také otec se svou desetiletou dcerou, ovšem jejich jména neznáme. Autor nikoho, až na lékaře Deegena nepojmenoval a musím říct, že pro mne to byl velmi rušivý element.

V průběhu děje tedy hodně zjišťujeme jak o nemoci, která postihla všechny nehledě na věk, pohlaví či sociální vrstvu, tak i otcovský přístup k dceři, který je velmi ochranitelský. Jsou zde pasáže, ze kterých mi bylo opravdu velmi úzko a poté pasáže, kdy jsem dokonce přemýšlela, zdali to všechno je možné, jestli se autor nemýlí a nemá moc bujnou fantazii.

I když mám ráda příběhy podle skutečných historických událostí, tato kniha mi přišla velmi zvláštní a věřím, že si mezi čtenáře bude složitěji hledat cestu, protože způsob napsání je velmi specifický. Nemoc a její následky, tak stejně i přístup ke smrti, jsou zde popsány velmi podrobně, bez jakýchkoliv skrupulí a hlavně, velmi realisticky. Pro mě až nepřirozeně. Ovšem věřím, že některé čtenáře tato útlá kniha osloví. Určitě to pro mne byla příjemná zkušenost, bylo velmi efektní pro mne najít nový pohled na tak reálné věci jako je nemoc nebo smrt.
9/08/2017