Kniha se četla moc dobře. Je to převážně dialog, mezi matkou a synem, místy se tam objeví jiní lidé, ale dá se to počítat opravdu jen na věty. Děj ubíhal rychle, protože čtenář pořád řeší, co všechno matka před svým synem skrývá. Proč mu neříká celou pravdu, zamotává se ve svém příběhu, protože si vymýšlí částečné lži. A stále vás ke čtení nutí otázka: „Proč?“

Ani jsem se nenadála a byl konec. Dopadlo to, dle mého názoru, tak jak mělo. Ovšem… Něco, takový ten pomyslný top tam autor zapomněl dát. Nebo nechtěl. Ale mám z ukončení příběhu smíšené pocity, které ani neumím popsat. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem se seznámila s hrdiny knihy, dozvěděla se spoustu zajímavých informací, ale na druhou stranu jsem očekávala, podle toho, jak se odvíjel příběh, nějaký ohromný boom, který se nekonal. Je pravda, že to se musí autorovi nechat, dokázal mě napínat až do poslední stránky. A to se cení!

Knihu doporučuji komukoliv, kdo už má „něco“ za sebou. Není to typická četba pro náctileté, protože si myslím, že ti by neocenili ani styl psaní, slova, které autor volil a možná ani to, co tím chtěl říci. Samozřejmě, pokud je někdo náctiletý sečtělý, může se mu to líbit, ale dle mého názoru je to kniha, která si najde své čtenáře a nebude to velký okruh. Budou to jen ti, kteří opravdu pochopí. schovat popis