Existenciální próza, jejímž leitmotivem je neschopnost člověka bez bezpečného zázemí v dětství vstoupit do přirozených vztahů se světem. Tato nedostatečnost se v průběhu textu nenápadně převrací v pocit vyvolenosti vyvrženého a v pohrdání „tou druhou stranou života“. Postavu sledujeme do chvíle, kdy absolutně rezignuje na socializaci. Vyjít z izolace je pro hrdinu, spisovatele Pak Pugila, totiž nebezpečné a žádá si dodržování obecných zvyklostí, ať už v běžném provozu, nebo v partnerském vztahu, který si hrdina vykládá jako absolutní, s majetnickými nároky. Vidíme zde, jak se původně nevědomý obranný mechanismus kohosi „jiného“ nakonec stane jedinou možností přežití, a poměrně zřetelně se tu odkrývá proces odcizování se v Koreji doby překotné modernizace. Ne náhodou je děj zasazený do 70. let 20. století, do období vojenského režimu prezidenta Pak Čonghuiho, režimu nesvobody a společenských otřesů.<
> I Sungu (nar. 1959, Čanghung, provincie Jižní Čolla) dnes patří mezi uznávané jihokorejské prozaiky, někteří světoví spisovatelé o něm dokonce mluví v souvislosti s možnou Nobelovou cenou za literaturu. Vystudoval teologii a učí kreativní psaní na univerzitě Čoson. Je považován za jednoho z nejnadanějších autorů generace 90. let, jeho specialitou jsou filosoficko-náboženská témata. Oceňován je doma i v asijském kontextu, z jeho děl je nejpřekládanější právě román Ta druhá strana života (korejsky 1993), která se dočkala vydání v němčině, angličtině a francouzštině.