Na přelomu tisíciletí padla i v tradiční jižní Koreji většina bariér a tabu. Poměrně rychle se vytratila ta specifika národní literatury, na kterých generace spisovatelů lpěly jako na základní hodnotě. Dnešní autoři se tématy i zpracováním přiblížili světu, včetně zcela nově definovaných kritérií úspěchu. Literatura je vnímaná v celosvětovém kontextu, mizí role spisovatele jako mravního vzoru a vychovatele lidu, literatura nemusí vystupovat jako ochranitelka a nositelka tradice. Píše se – jako všude – pro obživu a pro slávu, původní magická moc slova je zapomenutá a odsunutá na hromadu nepotřebného předglobalizačního harampádí. Znamená to i boření tisíciletých mýtů, předsudků a poněkud pokryteckého dělení literární produkce na vážnou, tedy pravou, a odpad. I proto je současná scéna tak rozmanitá a barevná.

Výběr titulů této knihy byl veden kvalitou s úmyslem poukázat na nejnovější trendy jihokorejské prózy. Zastoupeni jsou v ní autoři klasičtí i autoři bestsellerů ve věkovém rozpětí téměř čtyřiceti let. Jsou zde prózy intelektuální, korejské svým tématem i prostředím, ale i vyloženě oddechové, bez nároku na nesmrtelnost a bez ambice se jí přiblížit. U mnohých zůstala „korejská“ pouze jména protagonistů, některé prózy by se mohly odehrávat ve zcela jiném prostoru s nekorejskými postavami. O třech autorech výboru se mluví v souvislosti s neustále aktuální diskusí o prvním korejském nositeli Nobelovy ceny za literaturu, dvě ukázky pocházejí od spisovatelek, ne ovšem těch, které se zaměřily na uspokojování konzumních potřeb žen. Dva texty demonstrují možnosti nejmladších, jejich vypravěčský potenciál a schopnost obstát v širším měřítku.