Nejjednohubkovitější jednohubka, jakou jsem kdy četl. Frajer v Anglii obdrží knihu a jelikož nežije v reálném světě, ve kterém se musí platit daně, vybírat dovolené, šetřit peníze atd, ale v knižním světě, kde si všichni můžou dělat co chtějí a mají dost peněz, sedne na letadlo a vydává se do Mechika vyšetřit, co má ta záhadná kniha vlastně za příběh. Kdyby se toto přihodilo mě, našel bych čas maximálně tak v sobotu dojet do Kladna.

V Mechiku najde sběratele knih, který mu povídá o jiném sběrateli knih a to je v podstatě celá kniha, kdy se během jejich dialogu postupně rozkrývá tajuplný příběh. Ten je o tom, jak jsou knihy boží, jak jsou někteří bibliofilové naprostí blázni a kam až dokáže zajít knižní posedlost a obsese. To jsem ocenil, protože knížky mám rád a vím jak moc jsou pro život důležitý. Já bych třeba bez knih nekadil a kdo nekadí tomu pak prasknou střeva a zemře, takže já můžu upřímně říct, že bez knih bych nebyl živ. Co lidstvo dělalo na záchodech před tím, než se vynalezly knihy, o tom ani nechci přemýšlet.

Tenhle příběh rychle uběhne a je konec knížky, během kterého si člověk řekne "to bylo hezký no." A víc se z toho asi vydolovat nedalo. schovat popis