Zakoupil jsem tuto knihu v touze přečíst si něco o vzniku legendárního šlágru kapely Kabát, ale jak se ukázalo, Esther Gerritsen pouze zneužila toto populární české slovo a nazvala jím knihu o umírající buchtě. Já ji odpouštím, ale jestli se tohle dozví Pepa Vojtek, asi bude mít z ostudy Kabát (hahahaha!).

Jak jsem už napsal, buchtóza umírá a tak se k ní nastěhuje její dcera, Buchtóza džunior, a v ten moment to začne bejte dost divný, protože obě dvě jsou ujetý, každá z nich ovšem bohužel ujela jiným směrem. Takže stará umírá, což jí jde docela dobře, a při tom řeší všechny kokotiny co udělala předtím, a mladá aby měla co řešit až bude za pár let umírat začne taky dělat kokotiny a to doslova, protože kokotů je kniha a její pusa plná. Všechno to docela příjemně utíká a kdyby Coco nekouřila jen tlustým chlápkům, možná by mě Gerritsenová i přemluvila k erekci - umí totiž dost dobře vyškrábat z vět smyslnou, údernou a sarkastickou část, což knihu dost žene dopředu.

Na konci ovšem zůstane trochu trpký pocit, protože i když to bylo hezky napsaný, nemělo to v podstatě žádný přesah a formát povídky by tomu slušel daleko víc. Ovšem je docela možné, že cílová skupina, mladé baculky, které řeší, jestli si koupit legíny nebo se podřezat, si z toho odnesou něco víc. schovat popis