Překlady písňových textů znamenají vždy jisté riziko, a to tím větší, čím těsněji je originál spjat s životem a stylem autora.
Ať už dekadence a morbidnost, kterou SG tak rád dává najevo v devadesáti procentech svých písní, skrývá plaché chlapecké nitro, nebo ať je pravým projevem jeho bytosti, funguje jedině v autorském podání. Zatím nebylo zaznamenáno mnoho pokusů o novou interpretaci jeho hitů, o žádných vydařených alespoň nevím. Stejná situace je v překladech, když SG navíc většinu věcí ani nepsal jako básně /prvotně texty k melodiím/, ale jako modelování slůvek a vět do rytmických a melodických vzorců, jimiž jen tak mimochodem bořil ustálené zvyky, obyčeje, zákony a tabu. Když k tomu přičteme, že dělal slovní hříčky bez ohledu na obsah, kdekoli se naskytla příležitost, a že je dělal nejen ve francouzštině, ale i v angličtině (Harley David son of a bitch, Litanie en Lituanie, Baby alone in Babylone...), je zřejmé, že důstojně převést lze pouze část Gainsbourgova sdělení. Přesto si myslím, že bude dobré se pokusit, protože fenomén SG ční mezi francouzskými šansoniéry 60.- 70. let jako odvážný solitér, jeho význam u nás prozatím poměřujeme hlavně písní Je t´aime, moi non plus.

Uspořádal a přeložil Jiří Dědeček.