Tak tahle kniha je alespoň pro mě velmi zvláštním přírůstkem do knihovny. V našich ateistických luzích a hájích to totiž nebude mít vůbec lehké. Nevím totiž, jak to budete mít vy, ale já i přes tu tragédii celou tu knihu přemýšlela hlavně o tom náboženství. O tom, jestli bych byla schopná se změnit, jestli bych to udělala kvůli lásce a jestli bych vůbec dovolila, aby tak byly vychovávány i moje děti. V tom pokrytectví, že přeci po smrti nás čeká ráj, kde je povoleno muži mít více žen, v té hanbě, když vás někdo během svatby svleče donaha a vůbec ve všem to přemáhání, které ukazujete světu navenek, jen proto, aby neviděli jak uvnitř tlejete. Jediné, co tím skoroodporem k jakékoliv náboženské myšlence pableskovalo jako třpytky na vodě, byl malý Jacob se svou naivní nevinností a mylným přesvědčením, že dokáže přivést svou malou sestřičku zpět. (velmi zdařilým prvkem byl ten důvod, proč si myslel, že to dokáže). A musím říct, že i Alma se svým zžíravým rebelantstvím a humorem byl postavou, která tuhle knížku táhla hodně nahoru. Jinak doporučení si pro tentokrát asi nechám v záloze, nevím, jestli bych to totiž mohla udělat aniž bych se rouhala. schovat popis