Recenze Malý japonský krámek

V současné Paříži dojde k osudovému setkání líbezné gejšy s neohroženým samurajem. Gejšou je ve skutečnosti nefalšovaná Francouzka z předměstí, jež se našla v postavě tradiční japonské společnice s nalíčenou tváří a v hedvábném kimonu. Jmenuje se Pamela a živí se prodejem bonsají v Malém japonském krámku na levém břehu Seiny. Samurajem není nikdo jiný než Thad, mladý muž z bretaňského venkova, jehož živí dobře placené zahraniční mise na hraně zákona. Pamela i Thad v dětství propadli americkým televizním seriálům (ona spíše Dallasu, on Kung fu) a tímto prizmatem vnímají skutečnost i rodící se milostné vzplanutí. Když Thad vztah se svou „gejšou“ ukončí, rozhodne se Pamela „samuraje“ vyhledat a vydává se na dlouho cestu do Země vycházejícího slunce, kde na oba čekají četné nástrahy a mnohá překvapení.

Příběh na pomezí mezi zamilovanou romancí, detektivkou a cestopisem o zapadlých končinách, tradicích a zvycích dnešního Japonska by se mohl snadno stát románem o moderní Popelce typu Pretty Woman. Nicméně začínající spisovatelka, francouzsky píšící Kanaďanka Isabelle Artusová, se stereotypům úspěšně vyhýbá a svým odlehčeným stylem plným humoru a svěžesti, který dokáže udržet i v otevřených popisech milostných scén, slaví úspěch u čtenářů i kritiky. Oba milenci jsou v dětství a dospívání uvězněni v nepohodlných rolích, způsobených necitlivou výchovou a nadměrnou konzumací televizních seriálů, ale v pestrých kulisách moderního i mytického Japonska projdou zásadní proměnou v intencích klasického bildungsromanu i východních duchovních nauk. schovat popis