Kvůli rodičům se celá rodina neustále stěhovala z místa na místo. Všude, kam přišli, je považovali za podivíny a do kolektivu se děti nikdy nedostali. Od útlého dětství si tak Jeannette zažila množství útrap, ale stále z ní sršela houževnatost, díky které se dokázala postarat o členy své rodiny, když byli rodiče úplně mimo - tedy v podstatě téměř celé dětství. V jejím popisu nechyběla ani jakási dětská naivita, kterou si i navzdory všemu v té době v sobě uchovala. Skelný zámek je kniha, kterou nepřečtete za jedno odpoledne. Nemá sice ani tři sta stran, množství myšlenek a úplný popis Jeannettina života vás donutí zastavit se a uvažovat. Nad její situací, nad svým životem, možnostmi, touhami a sny. Možná si na chvilku přestanete stěžovat nad svým osudem, protože ve srovnání s hlavní hrdinkou máte ustláno na růžích. Při čtení Skleněného zámku budete mít občas pocit, že život není fér. Jindy vás zase vytočí přístup Jeannettiných rodičů, ale v okamžiku se pousmějete nad jejich pěknými společně strávenými chvílemi propletenými sněním. Jednoduše, stále budete mít důvod knihu dočíst až do poslední strany. Čas, který při ní strávíte, rozhodně nebudete považovat za ztracený. Právě naopak, za obohacení na duchu, které vám zajistí, budete děkovat. schovat popis