Komiksové vydání světové klasiky. Annelies Marie Franková (12. června 1929 - březen 1945) v roce 1933 s rodiči uprchla z Německa do Amsterodamu, kde se rodina od roku 1942 skrývala v půdním bytě. Dospívající Anne psala od 12. června 1942 do 4. srpna 1944 deník. Po prozrazení skrýše byla rodina...
číst celé
Komiksové vydání světové klasiky. Annelies Marie Franková (12. června 1929 - březen 1945) v roce 1933 s rodiči uprchla z Německa do Amsterodamu, kde se rodina od roku 1942 skrývala v půdním bytě. Dospívající Anne psala od 12. června 1942 do 4. srpna 1944 deník. Po prozrazení skrýše byla rodina odvezena do koncentračních táborů v Německu, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků a zdramatizován. Významný historik Alvin Rosenveld ve své knize The End of the Holocaust (Konec holokaustu) píše, že „prostřednictvím Anne Frankové se s obdobím nacismu nejspíš seznámilo víc lidí než prostřednictvím kterékoliv jiné dobové postavy, snad jen vyjma samotného Hitlera“. Rosenveld zkoumá četné faktory, které přispěly k tomu, že se z Anne Frankové stal symbol, jehož význam ani po více než sedmdesáti letech neklesl. Snad proto jsem velmi váhal, když se na mě před třemi lety obrátil Fond Anne Frankové (AFF) z Basileje, abych podle Deníku vytvořil nejen animovaný film, ale převedl ho také do grafické podoby. Hlavně představa grafického deníku mě odrazovala. Když jsem si Deník znovu přečetl – jako dospělý a otec dospívajících dětí –, zasáhl mě i okouzlil: nešlo mi do hlavy, že se třináctiletá dívka dokázala dívat na okolní svět tak zralým, poetickým a lyrickým pohledem a své postřehy převádět na tak výstižné a přemýšlivé záznamy, překypující soucitem i humorem, a projevovat přitom takovou míru sebereflexe, s jakou jsem se jen zřídka setkal u dospělých – a tím méně u dětí. Je to ikonický a jedinečný text a projekt představoval značnou výzvu: kdybychom chtěli převést do grafické podoby celý text, bez vynechání jediného slova, s úctou ke každému písmenku, které Anne napsala, vzniklo by dílo o takových 3 500 stranách a prací na něm bychom strávili dobrých deset let. A navíc by se tím nevyřešil hlavní současný problém: výrazný pokles počtu dětí, které čtou, protože většina z nich podlehla kouzlu obrazovky. Nejtěžším úkolem bylo zachovat zhruba pět procent Annina Deníku a současně se nezpronevěřit jejímu psaní. (z úvodní poznámky Ari Folmana) Český překlad tohoto grafického deníku čerpá důsledněji než anglická předloha z autentického Deníku Anne Frankové. Projevuje se to zejména v replikách (zachovávají věrněji dikci Anne Frankové, jak ji známe z překladu Miroslava Drápala a Michaely Jacobsenové), ale mnohdy i v komentáři. Tam, kde se autoři odchýlili od historických faktů v obrazovém ztvárnění, jsme byli nuceni převzít jejich verzi, aby nevznikl rozpor mezi ilustrací a textem. (Magda de Bruin Hüblová)
schovat popis
Recenze
Emotivně přemýšlím o Anně a vím, že spojení, které mám s touto knihou, v brzké době nezmizí. Zůstane to se mnou po další roky.
Kniha začíná dne 12. června 1942, kdy mladá Anne dostává deník k 13. narozeninám. Toto období jejího života je poměrně šťastné. Anne je obklopena kamarády, rodinou a tolik ji drahou školou. I když cítí, že mezi ní a matkou narůstá propast, nedává tomu moc důležitosti a věnuje se vtipům, otci a literatuře. Když vpadne německá armáda do centra Amsterodamu, rozhodne Pim (otec Anne), že se stanou tzv. potopenými v jedné továrně zadního traktu.
Určitě si jí kupte
Vizuální obraz, ať už to jsou ilustrace, nebo točený film, na člověka podle mého vždycky emocionálně zapůsobí více, než samotný holý text.
Za mě rozhodně doporučuji.
Možná má tohle vydání nalákat mladší čtenáře a možná, že pro ně je pak čtení příjemější.
Což ovšem neznamená, že nepodpořím názor, že tuhle knihu by si měl přečíst každý.
Měl by. Opravdu.
A dalších XXX s touto tématikou taky.