Pět hvězdiček té knize nedám, protože tomu přece pořád něco chybí, ale je vidět, že Dror Mišani ve druhé knize udělal velký krok dopředu.

Jestli vás Avraham Avraham v prvním díle štval, protože to bylo policajtské poleno, které sekalo jednu botu za druhou, tak v Možném násilí už jsou tyto ostré hrany obroušené. Ne, že by vás Avraham neštval, ale co se týče profesionality, dost se zlepšil.

V knize se vypráví dva příběhy, přičemž se přelévá míra důležitosti a prostoru, které dostávají. Mišani si vymyslel, že svého čtenáře utrápí. Jak to dělá? Naznačuje. Naznačuje, co se stalo, ale přitom nechává otevřeno několik možností a vy do poslední chvíle netušíte, jestli se opravdu stalo to, co si myslíte. No a po dočtení musím říct, že si nejsem úplně jistý, jestli jsem pochopil chování jedné z postav příběhu. Je to komplikované a přitom mimořádně zábavné.

Dror Mišani umí psát velmi poutavě a tak se mi podařilo mít ji přilepenou na očích prakticky pořád. V rámci žánru je to stylistické osvěžení, způsob vyprávění vlastně po formální stránce není odlišný – to, co knihu odlišuje od proudu detektivních románů je psychologie postav a její vykreslení. schovat popis