Tato recenze nebude standardní, protože její autor je „angažovaný“ a také mu jde o objektivitu hodnocení.
Autor recenzované publikace je zkušený vědecký novinář, ověnčený cenami. To je jeho výhoda, protože není „zaháčkován“ ve výzkumu, souvisejícím s popisovanými tématy, také to není lékař, tudíž si může dovolit prezentovat osobní názor na moderní preventivní vyšetření (důležitá pozn. recenzenta: ta nabízejí za úhradu klientem pouze privátní zdravotnická zařízení). Souhlasím s názorem autora, že dokonalá diagnostika musí mít „pokračování“ v dostupné účinné terapii. Podle názoru recenzenta aplikace léků v prevenci je nezodpovědná, leda by se jednalo o léky, odstraňující vysoce pravděpodobné riziko vzniku onemocnění. Oznámit klientovi, že trpí dosud se neprojevující nemocí, a přitom nedisponovat odpovídající terapií, je neetické.
Název knihy je sebevědomý, přestože obsahuje výraz „možná“. To „možná“ však směřuje ke čtenářům, protože jen v případě, kdy jsou doporučení, v knize obsažená (v případě, že je čtena velmi pozorně) použita v reálném životě, může to mít pozitivní efekt. Možná název vznikl v dílně vydavatele, pro kterého je důležitá atraktivita.
Kniha vyšla v originále roku 2020, obsahuje 177 citací (pramenů), ale 53 z nich starších než z roku 2011. Nemohu se ubránit pocitu, že je do jisté míry „zastaralá“. Samozřejmě je pochopitelné, že nemůže být faktograficky vyčerpávající.
Překvapila mne absence odborných (vědeckých) recenzentů. Na druhou stranu to chápu, protože v případě, kdy by autor pro každou kapitolu hledal vědecké recenzenty, asi by knihu nikdy nedopsal.
Název nekoresponduje s názvy kapitol, které všechny začínají „Pravda o…“. V tento moment začínám mít problém, protože logicky bych očekával stručný popis aktuálních fakt, umožňujících autorovi na konci každé kapitoly formulovat nejmodernější poznatky v podobě „shrnutí a doporučení“. Bohužel autor formulací textu nechává čtenáře v nejistotě, pouze sporadicky konstatuje cosi jako „není nutné dělat si přehnané starosti a uchylovat se k extrémům“. Jinými slovy – chybí mi autorův osobní názor (aniž by ho vnucoval čtenářům).
Sympatické je, že autor připomíná, že nikdo není dokonalý, tedy ani věda a tím spíše výzkum. Nemluvě o sporné efektivitě některých farmak, kdy připomíná, že mají také řadu nežádoucích účinků.
Kniha má osm kapitol, poslední dvě se věnují spánku a dlouhověkosti. Má to logiku, souvisí to s životním stylem. Velmi mi chybí odkazy na aktuální problematiku kvality potravin. Jedinou výjimkou je autorova zmínka o tom, že ani v zemích okolo Středozemního moře není zdravotní stav celé populace „ukázkový“, protože kvalitní potraviny jsou (všude) drahé, tudíž výhodu má majetná vrstva.
Myslím, že autor si neuvědomil, že kniha je pro laického čtenáře náročná, je až příliš odborná. Jako autor řady publikací o výživě už vím, že čtenářský úspěch mají „vědecko-populární“ publikace jen když čtenářům nabídnou rady typu „snadno, rychle a levně“. To „zdravě“ už není tak důležité. Čtenáři totiž nemají rádi, když jim autor připomene jejich chyby a hlavně důsledky.
S ohledem na výše uvedené konstatuji, že kniha asi nebude „trhákem“ pro laickou veřejnost, zato by měla být „povinnou četbou“ pro výživové poradce, nutriční terapeuty a nutriční specialisty, a dokonce také pro lékaře.
Problematika výživy a longevity je mimořádně rozsáhlá a přitom nevyřešená, protože v ní hraje důležitou roli politika a byznys. Kromě toho věda jde velmi rychle kupředu, takže publikace, prezentující nejnovější vědecké poznatky a na jejich podkladě formulující aktuální doporučení, by musela zpracovat zdroje ne starší než několik let.
Autor recenzované publikace je zkušený vědecký novinář, ověnčený cenami. To je jeho výhoda, protože není „zaháčkován“ ve výzkumu, souvisejícím s popisovanými tématy, také to není lékař, tudíž si může dovolit prezentovat osobní názor na moderní preventivní vyšetření (důležitá pozn. recenzenta: ta nabízejí za úhradu klientem pouze privátní zdravotnická zařízení). Souhlasím s názorem autora, že dokonalá diagnostika musí mít „pokračování“ v dostupné účinné terapii. Podle názoru recenzenta aplikace léků v prevenci je nezodpovědná, leda by se jednalo o léky, odstraňující vysoce pravděpodobné riziko vzniku onemocnění. Oznámit klientovi, že trpí dosud se neprojevující nemocí, a přitom nedisponovat odpovídající terapií, je neetické.
Název knihy je sebevědomý, přestože obsahuje výraz „možná“. To „možná“ však směřuje ke čtenářům, protože jen v případě, kdy jsou doporučení, v knize obsažená (v případě, že je čtena velmi pozorně) použita v reálném životě, může to mít pozitivní efekt. Možná název vznikl v dílně vydavatele, pro kterého je důležitá atraktivita.
Kniha vyšla v originále roku 2020, obsahuje 177 citací (pramenů), ale 53 z nich starších než z roku 2011. Nemohu se ubránit pocitu, že je do jisté míry „zastaralá“. Samozřejmě je pochopitelné, že nemůže být faktograficky vyčerpávající.
Překvapila mne absence odborných (vědeckých) recenzentů. Na druhou stranu to chápu, protože v případě, kdy by autor pro každou kapitolu hledal vědecké recenzenty, asi by knihu nikdy nedopsal.
Název nekoresponduje s názvy kapitol, které všechny začínají „Pravda o…“. V tento moment začínám mít problém, protože logicky bych očekával stručný popis aktuálních fakt, umožňujících autorovi na konci každé kapitoly formulovat nejmodernější poznatky v podobě „shrnutí a doporučení“. Bohužel autor formulací textu nechává čtenáře v nejistotě, pouze sporadicky konstatuje cosi jako „není nutné dělat si přehnané starosti a uchylovat se k extrémům“. Jinými slovy – chybí mi autorův osobní názor (aniž by ho vnucoval čtenářům).
Sympatické je, že autor připomíná, že nikdo není dokonalý, tedy ani věda a tím spíše výzkum. Nemluvě o sporné efektivitě některých farmak, kdy připomíná, že mají také řadu nežádoucích účinků.
Kniha má osm kapitol, poslední dvě se věnují spánku a dlouhověkosti. Má to logiku, souvisí to s životním stylem. Velmi mi chybí odkazy na aktuální problematiku kvality potravin. Jedinou výjimkou je autorova zmínka o tom, že ani v zemích okolo Středozemního moře není zdravotní stav celé populace „ukázkový“, protože kvalitní potraviny jsou (všude) drahé, tudíž výhodu má majetná vrstva.
Myslím, že autor si neuvědomil, že kniha je pro laického čtenáře náročná, je až příliš odborná. Jako autor řady publikací o výživě už vím, že čtenářský úspěch mají „vědecko-populární“ publikace jen když čtenářům nabídnou rady typu „snadno, rychle a levně“. To „zdravě“ už není tak důležité. Čtenáři totiž nemají rádi, když jim autor připomene jejich chyby a hlavně důsledky.
S ohledem na výše uvedené konstatuji, že kniha asi nebude „trhákem“ pro laickou veřejnost, zato by měla být „povinnou četbou“ pro výživové poradce, nutriční terapeuty a nutriční specialisty, a dokonce také pro lékaře.
Problematika výživy a longevity je mimořádně rozsáhlá a přitom nevyřešená, protože v ní hraje důležitou roli politika a byznys. Kromě toho věda jde velmi rychle kupředu, takže publikace, prezentující nejnovější vědecké poznatky a na jejich podkladě formulující aktuální doporučení, by musela zpracovat zdroje ne starší než několik let.