Moje oblíbená kniha, která popisuje různá sociální prostředí ve Francii těsně před červencovou revolucí roku 1830. Hlavní postavou je pohledný Julian Sorel, syn dřevaře neurozeného původu, který touží po penězích, bohatství a kariéře. Jeho cestu k společenskému vzestupu hodlá uskutečnit pomocí přetvářky a úskoků. Ale především pomocí milostných dobrodružství, což mi na knize přijde opra... číst celévdu nejzajímavější.
Další z děl klasické školní literatury doporučené k maturitním zkouškám, které stojí za to si přečíst. Příběh se točí okolo sebevědomého mladíka Juliena, kterého hrdost a nenávist k bohatým přiměje svést manželku svého zaměstnavatele a dává tak do pohybu věci, které není schopný sám ukočírovat. Ne že by kniha měla nějaký pořádný děj, rozhodně se ale dobře čte a krásně ukazuje nešvary li... číst celédí 19. století, které se nijak zvlášť neliší od těch dnešních.
U knihy Červený a černý se jedná o světovou klasiku, která se občas objevuje v povinné četbě. Já jsem se ke Stendhalovi dostala ještě na základce u Kartouzy parmské, která mi ale asi vzhledem k věku vůbec nesedla. A tak jsem mu chtěla dát šanci již jako starší čtenář na gymnáziu. Ale výsledek stále nic moc - nezaujalo mě to, docela jsem se v tom ztrácela, nešlo se mi do textu ponořit a ... číst celéužít si ho. Snad vám to půjde lépe.
Nejdříve jsem od Stendhala někdy v průběhu puberty četla Kartouzu parmskou (též Věznice parmská), ale asi vinou věku jsem absolutně nepochopila, o co tam šlo a nějak se mi nepodařilo pobrat ani ten historický kontext. Prostě jsem nevěděla, proč se věci dějí tak, jak se dějí. Zamotala jsem se do toho. A tady to nebylo později o moc lepší. Sice jsem to četla někdy na gymplu, ale stále jse... číst celém se v tom ztrácela a nějak se mi nepodařilo se do knihy začíst.
Knihu jsem Kartouza parmská, tedy Vesnice parmská, jsem četla ještě jako puberťák, takže je možná i mou velkou chybou, že jsem ji vůbec nepochopila. Jednak jsem nerozuměla ani trochu historickým souvislostem, které jsou tady ale docela klíčové, protože jinak asi možná nepoberete, proč se vůbec některé věci dějí, a jednak mi unikala taková ta hlavní dějová linka. Bylo tam dost popisných ... číst celépasáží, připadalo mi to zamotané a zdlouhavé.
Druhé nejznámější autorovo dílo s názvem, který si mnozí čtenáři neumí moc zařadit. Přiznám se, že Červený a černý mi připadá daleko zajímavější v osudech postav i v myšlenkách, které text přináší. Tady je příběh také vtahující, hlavní postava mladého Fabrizzia je sympatická, jeho životní láska nalezená ve věznici působivá, ale přesto jsem dílo po přečtení zavřela a věděla, že se k němu... číst celé nejspíš už nevrátím.
Fabricio prchá za pomoci své tety z vězení, ale svoboda se pro něj stává utrpením. Využívá tedy první možnosti a vrací se opět do pevnosti. Poměry se však v Parmě po smrti knížete uklidňují a Fabricio je omilostněn. Stává se biskupem v Parmě, jeho láska však končí tragicky. Klélie se provdá za hraběte Crestentiho, miluje však stále Fabricia. Tajně se s ním schází. Po smrti svého syna př... číst celéedčasně umírá.
Ve svém románu nás autor zavádí do malého feudálního státečku v severní Itálii na počátku 19. století. Kolem dvora je napjaté ovzduší intrik a podvodů, v němž vládnoucí i opoziční strana střídavě ničí své oběti. A do tohoto království vstupuje hrdina románu, sedmnáctiletý Fabricio del Dango, mladý muž obdivující Napoleona. Fabricio zabíjí v sebeobraně potulného komedianta a je za tuto v... číst celéraždu odsouzen k dvanácti letům vězení v městské citadele. Zde se Fabricio setkává s dcerou velitele pevnosti generála Cantiho, s Klélií.
Řekla bych, že román Červený a černý je klasické dílo francouzského romantismu. Děj krásně líčí tehdejší dobu a lidi v ní, což nám určitě pomáhá nahlédnout a představit si, jak to kdysi chodilo. Hlavní postava se snaží o vyniknutí nad ostatními. Nakonec se mu to opravdu podaří a stane se tajemníkem markýze. Myslím, že bych se ke knize určitě nedostala jinak než jen kvůli střední školy a... číst celé povinné četbě, ale jsem ráda.
Příběh člověka z řemeslnické rodiny Juliana Sorela. Julian neníl spokojený se svým postavením ve společnosti, snaží se vyniknout. Chová velký obdiv Napoleonovy. Po jeho porážce vstupuje do kněžského semináře. Stane se vychovatelem synů pana de Renal, což byl jeden z nejbohatších pánu ve městě. Julian je velmi schopný, ale postupem času se zamiluje do ženy pana de Renal. Po prozrazení je... číst celéjich lásky, Julian odchází pryč. Dostává se do vysoké pařížské společnosti, stane se tajemníkem markýze de la Mole.
Moje nejoblíbenější klasické dílo francouzského romantismu. Nedříve jsem však viděla filmové zpracování, které se velmi drželo knižní předlohy. Líbil se mi děj, popis tehdejšího života, soucítila jsem s nešťastnou ženou, matkou dětí, která se zamilovala do mladého učitele svých dětí a navzdory předsudkům se s ním tajně scházela, neb jej bláznivě milovala. Srovnání charakterů jednotlivýc... číst celéh postav s odstupem času stojí též za pozornost.
Jedno ze Stendhalových nejznámějších děl ve formě zjednodušené četby na úrovni B2, čili pro pokročilejší francouzštináře. Pokud už děláte francouzštinu delší dobu, a přesto si netroufáte na originály francouzských klasiků, tohle je dobré řešení. Slovní zásoba i gramatika je upravena tak, aby přesně odpovídala dané úrovni. Vydejte se s Fabricem na stránky knihy do dobrodružství, které se... číst celé odehrává v Itálii na přelomu 18. a 19. století.
Mladý lombardský šlechtic utíká z domov a stane se svědkem porážky Napoleona u Waterloo. Fabrizio se rozčarovaný vrací do Itálie, kde po různých životních peripetiích končí ve vězení - po náhodném milostném dobrodružství někoho zabije. Autor kritizuje maloměšťáckou Francii a idealizuje Itálii, což mu ráda odpustím, protože Itálii také miluji :-). Klasický Stendhal, milostná dobrodružstv... číst celéí, jít do kláštera, či ne?
Červený a černý rozhodně nepatří mezi to nejlepší, co jsem četla. Vlastně jsem v průběhu čtení knihu odložila i na dva měsíce. Vrátila jsem se k ní jen z toho důvodu, že prostě nerada nechávám nedočtené knihy. Ke konci už mě kniha začínala bavit, ale jinak teda opravdu ne-e. Takže za mě je to trochu zklamání, ale třeba to někoho chytne o něco více. Potřebovala bych tam asi trochu posun ... číst celév ději, protože je to hodně o ničem.
Kniha mi přišla zajímavá až na samém konci, ze začátku to také šlo, jak povolali juliána do domů paní de la roche, ale potom začala zhruba tři sta stránek naprosté nudy, než se děj zase rozjel. nebyla jsem schopná se ztotožnit s hlavním hrdinou - někdo takhle vypočítavý a ješitný, to teda opravdu ne-e. Jinak jsem ale ráda, že jsem si přečetla dalšího autora, jenže už si od něj asi nikd... číst celéy nic nepřečtu, jeho styl vyprávění mě vůbec nezaujal.
V posledních letech opravdu miluju takovou tu "klasickou" literaturu, takže jsem se s chutí pustila i do tohoto díla. Ale upřímně, román od Stendhala mě nijak neupoutal. Až posledních sto stránek stálo za to. Jen zpětné nedokážu pochopit, proč do něj bylo tolik ženských zamilovaných, ikdyz o sobě věděly navzájem. S hlavním hrdinou Kiliánem jsem se opravdu neztotožnila, spíše naopak... číst celé. Celkově je to 500 stran nudy.
Ikdyž jsem si po přečtení (pro mě hrozně nudné knihy) Červený a černý říkala, že si od Stendhala už nikdy nic nepřečtu, tak jsem to nakonec ještě jednou zkusila s Věznicí parmskou. Ale ani tady mě autorův styl nezaujal. Děj mi přišel opět hodně rozvleklý, nic moc se tam nedělo, takže jsem nakonec knihu jen odložila a nechala nedočtenou. Za mě je tohle naprosto přeceňovaný autor, který m... číst celéě svými řádky dokáže dohnat ke spánku.
Na tuhle klasiku jsem se opravdu hodně těšila. Ale už tak od třetí kapitoly jsem z toho byla akorát zklamaná. Děj je nudně napsaný, nejprve si furt cucají ruce, potom si objímají kolena a děj nikam nepostupuje. Za mě tedy ne úplně povedená kniha, která se sice ke konci trochu rozjede, ale už to prostě není, co bych od toho očekávala a rozhodně to znovu číst nebudu. Za mě nemohu knihu do... číst celéporučit, opravdu ne..
Ke knize bych se nebýt maturity z češtiny možná ani nedostala. Nejdřív mě odrazoval počet stran, a to, že tento typ literatury nemám ráda. Do knihy jsem se pouštěla s donucením a ani jsem od ní nic nečekala. Po několika stranách jsem ale byla velmi příjemně překvapená. Příběh mě začal bavit už na začátku, takže mi nevadilo ani to množství stran. Pokud vybíráte knihy k maturitě, neváhejt... číst celée a čtěte tuto.
Knihu jsem si přečetla vzhledem k úkolu z literatury a bylo to dost narychlo. Nečekala jsem, že těmi pět seti stranami proletím jako nic. Na to, že je zde používán trochu starší jazyk se kniha čte opravdu sama. Jazyk samotný mi nepřišel nijak složitý a jediné co, tak mi dělala problém existence několika francouzských slov v textu, ale celkovému dojmu to vůbec nevadilo. Paní de Renal byl... číst celéa rozhodně velmi zvláštní postava, ale její jednání jsem dokázala pochopit. Naopak taková Matylda pro mě byla jednou velkou záhadou a nečekanými činy. Julián byl také velmi zvláštní a občas mě až doháněl k šílenství svým koketováním: Tohle si ale prostě musíte přečíst.