Ivan Pilný

1944

Manažer Ivan Pilný se věnuje řízení lidských zdrojů v oblasti informačních technologií. Po roce 1989 se stal vedoucím pobočky Microsoftu v České republice a vedl i pobočku Českého telecomu. Zde se mu i firmám dařilo velmi dobře, neboť začal postupně zkoušet zavádět velmi neotřelé metody budování a řízení týmu. V současnosti si užívá finanční nezávislosti a rozhodl se dělat pouze to, co ho baví. Nevylučuje, že by se odklonil od světa informačních technologií a že by své peníze investoval i do jiného oboru. V současnosti je také renomovaným autorem publikací z oblasti managementu, mezi než patří například „Jak si říct o peníze“, „Příště spadni líp“ nebo „Digitální ekonomika“.

Recenze knih autora


Obrázek knihy
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Básnické dílo Jiřího Bartholda Pontana
Nejprve k inzerci: Knihu o Pontanovi nenapsal Ivan Pilný, ale Jana Kolářová. Udělejte si v tom prosím pořádek. K odborné práci: Autorka pečlivě analyzovala poetická i prozaická díla B. Pontana. Její práce je nepochybně významným úvodem do pozapomenutého díla předbělohorského humanisty, který jako katolík a současně ve vysoké církevní hierarchii v českých zemích vynikal jak vzdělaností, ... číst celétak náboženskou umírněností. K textu mám několik faktických výhrad: Není jasné, proč nejsou přeloženy latinské verše či citace z děl a občas jsou použity české překlady H. Businské. Nelze souhlasit s tím, když autorka zahrnuje jezuity mezi "mnišské řády". Šlo o řád kazatelský. Wolfgang "Rumphius" není nikdo jiný, než W. Rumpf, jeden z nejbližších úředníků Rudolfa II. To autorka mohla dodat, když už cituje Janáčkovu monografii o Rudolfovi II. Sv. Zdislava nepatřila jen do "české" duchovní paměti, ale i do německé, ostatně Jablonné v Podještědí (Gabel) bylo do r. 1945 většinově německé a tehdy bl. Zdislava tam byla uctívána bez ohledu na svou "národnost". Město Most neleží v západních, ale v severozápadních Čechách. A "krevní přítel" znamenalo tehdy totéž co dnes "příbuzný". - Kniha má solidní redakční a jazykové zpracování. Autorka zjevně patří k mladé generaci, která používá občas slova, která mi vadí: "konzumuje" se jídlo, ne básně, ty se podle mé zkušenosti čtou; nevím, co znamenají "výzvy" Pontanovy doby - snad problémy, potíže?; Pontanus zemské patrony nikoli "tematizuje", ale popisuje a líčí jejich životy; co znamená spojení "lidovější publikum"? Je něco méně nebo více lidového? Jak se to zjišťuje? Podobně: jak vypadá "větší většina"?; "nejvíce propracovaný" se česky řekne: "nejpropracovanější"; téma smrti a spásy je přítomno v mnoha žánrech, tak proč "napříč"?; počet děl není "skromný" (nenáročný), ale "skrovný" (nepatrný). Kromě těchto připomínek, které se stanou svědectvím vývoje (či úpadku) vědeckého vyjadřování první třetiny 21. století další nemám. Z hlediska formálního je vhodné dělit prameny (i vydané) a literaturu, ne je míchat, a v případě odkazů na konkrétní díla uvést i stranu, aby ji čtenář nemusel zdlouhavě hledat. Závěr: Kniha p. Kolářové zaslouží pozornost i pochvalu. Jen grafické ztvárnění obálky mohlo být méně nudné, ale to je věc vydavatele...
8/09/2022