Karel Sýs

1946

Český básník, spisovatel a publicista Karel Sýs se naprosto otevřeně hlásí ke KSČM a také jednou neúspěšně kandidoval za tuto stranu do senátu. Vystudoval sice Vysokou školu ekonomickou, ale v 70. letech začal spolupracovat s redakcí časopisu Tvorba a v roce 1976 se pak stal vedoucím kulturní rubriky. V 80. letech se pak stal lektorem poezie a spolupracoval tak externě s několika nakladatelstvími. V 90. letech se pak začal věnovat politické satiře, lidové slovesnosti a historii. Věnuje se především některým událostem 20. století a snaží se je pak ve svých publikacích nazírat netradičně. Je autorem knih jako „Akce Heydrich - Příliš mnoho otazníků...“, „Malé dějiny pornografie“ nebo „Sprostonárodní čítanka“.

Zobrazit více

Recenze knih autora


Obrázek knihy
Karel Sýs je osobnost všestranná. Předtím, než dal současný vedoucí redaktor literárního týdeníku Literatura-Umění-Kultura plně vyhřeznout svým historickým exkurzům, redigoval erotický časopis Sextant, působil v časopise Domácí lékař či v příloze Haló novin Obrys-Kmen. Měl u toho zůstat!
Jestli si totiž něčeho při čtení Sýsových historických studií všimnete, je to nadužívání relat... číst celéivizujících slůvek asi, možná, prý, snad, zřejmě, dalo by se říci, údajně apod. Mám pocit, že o existenci archivů toho moc neví. Navíc po sobě rukopis ani nepřečetl. Jak jinak by se mohlo stát, že na straně 75 hovoří o nábojích Kynos (možná, že si s ohledem na svoje působení v atletické stáji „otce Jandery" vzpomněl na mistrovskou sprintérskou štafetu z roku 1971 Kříž-Demeč-Kynos-Bohman a prostě se spletl), o stránku dále již užívá správný název Kynoch, či že Lině Heydrichové nemůže přijít na jméno, jednou je to Lina, jindy zase Linda. Vrcholem vytříbeného autorského stylu se pro mě však stala věta na straně 221: „když esesácká stráže vzala roha nohy na ramena..." Maně jsem si vzpomněl na podplukovníka Brabce z vojenské katedry UK, nejtlustšího důstojníka Varšavské smlouvy a autora mnoha nezapomenutelných výroků. Jenže, co šlo pochopit u vyučeného truhláře, by u absolventa Vysoké školy ekonomické mělo být nemyslitelné.
Celá kniha je protkána osobními poznámkami, které mají buď ukojit ješitovu potřebu ukázat, kde všude byl (na WC v hotelu Ritz, v němž kdysi Heydrich přenocoval, v koupelně na zámku na Dobříši, kde se údajně popral K.H.Frank s K.Daluegem...), nebo mají sloužit jako vata v případě, že chybí nosná myšlenka či informace („Takhle přišel 9. 5. 1982 o život...herec Petr Svojtka" str. 75).
Z textu víc, než je pro odborný styl zdrávo, vysvítá autorův negativní osobní postoj k parašutistům. Jak jinak by mohl použít obraty „kdy a kde chce dvojice trucpodnik uskutečnit" (str. 64), nebo „Kubiš měl v kádrových záznamech poznámku o pomalosti. Na útěk se dal naopak velice rychle." (str. 83).
Úsměvně by snad působily Sýsův povzdech „Ale teprve letos byl položen základní kámen pomníku operace Anthropoid" (str. 6), či popiska u fotografie „Základní kámen k pomníku operace Anthropoid aneb o 66 let opožděná vděčnost", kdyby i svojí literární činností v době normalizace nepatřil k lidem, kteří udržovali vládu strany, jež se snažila naše západní vojáky vymazat nejen ze světa, ale i z paměti lidí.
Kromě zmatených dedukcí či nedoložitelných tvrzení se v knize objevuje i množství vyložených nesmyslů. Jen namátkou: Josef Ogoun je mylně vydáván za profesora chemie (str. 67, 69), ač učil latinu, řečtinu, francouzštinu a matematiku (chemii vyučoval jiný profesor - Vaněk-Jindra). Parašutisté „přespali u Bohumila Zadáka v Podolí" (str. 51). Prokurista Bohumil Zadák však bydlel ve Školské ulici na Novém Městě a do jeho bytu nastěhoval Jaroslava Švarce náčelník Sokola Podolí Václav Seliger. Ani generál František Moravec nezakončil svoji kariéru v SRN ve „špionážní škole, kde učil budoucí agenty češtinu" (str. 185), ale jako poradce pro Československo ve vojenské rozvědce americké armády. Na straně 84 zmiňovaný generál Rudolf Pernica, se jmenoval Pernický, atd. atd. Chyb, omylů a nepřesností jako hub po dešti.
Škoda peněz i času...
1/02/2018