Narozena 23. 5.1929 v Písku, zemřela 24. 2.1995 v Pethu (Austrálie). Politická vězenkyně v době komunistického režimu, autorka memoárů z vězení. Žila v emigraci.
Knihu jsem přečetl jedním dechem. Autorka popisuje něco, co jsem si nedovedl představit a znovu mne upozornila, jak nebezpečný je totalitní režim. To, co se odehrávalo v ,,nápravných zařízeních'' bylo děsivé. Vůbec si nedovedu představit, jak bych něco podobného zvládnul já.
**spoiler alert** Ehm... Jak začít. Útlá knížka, každý by si řekl, to je rychlovka a ejhle... i když je to čtivě napsané, ono se to neskutečně blbě čte. Asi pro to drama, o tom se blbě čte... ehm... ne tak docela... Ta kniha je prostě špatná... Není to žádná Eva Kantůrková a Přítelkyně z domu smutku... ani Milada Horáková... Ani Zdivočelá země a spousta dalších,... číst celé které jsou podle skutečnosti, vymyšlené nebo napsané samotnými aktéry, kteří ví, o čem píšou... tohle je jiné... tu to je takový výkřik do tmy.. "Ona tam přece byla taky!" Hmmm Tu křivdu tam cítím na každém řádku... Ona tam byla taky a nikdo o ní nemluví, tak napsala o tom, co si ještě pamatovala knihu. Je to změť vzpomínek, osobních, emotivních, z vlastního pohledu...neobjektivních, nedotažených do konce. Mnohdy někde v půli zase přeskočí někam jinam. Je to hotový chaos. Jakoby mi chtěla ale namluvit, jak bylo všechno proti ní, nefér, špatné, směšné, hnusné a ona úžasná...v reálu zhrzená a nasraná... řeknete si ...právem... hmmm... toť otázka... Byla totiž odsouzená ne z politických důvodů, ale proto, že schovávaly zběhy. A to bohužel bylo trestné i v roce 1918, nejen po roce 1948. A to považuje za ok. A také za to, že z vězení utekla...i to považuje za ok. Jenže tak vlastně jednala protizákonně. Ať by to bylo v roce 1918 nebo kdykoliv, tak by to byl trestný čin, nesouvisící s politikou. A tu jsou potom tedy ty další otázky... Je jasné, že by se dobře neměla.. její otec býval bankéř, měli velkou vilu a sestra ještě stihla emigrovat. Nicméně...jsou tam i ty skutečně trestné okolnosti... šla tomu naproti. Takže... nevím, co si o tom všem myslet, když to přehazuji na miskách vah zprava doleva a zleva doprava. V konečném výsledku... kniha mě zklamala. Nevěřím jí. Není objektivní. Nejde ani o zpověď, i když sto byl nejspíše původní záměr. Tlačí na mě, emocemi, chce mě zmanipulovat. To se mi nelíbí. Nepočítá s tím, že budu šťoura budu si dohledávat informace. A navíc jsem zjistila, že na internetu měla ohromné promo, všude se ale hrálo na stejnou emotivní notu, trochu manipulativní notu nutno dodat. To ve mě vyvolává ještě větší podezíravost a nedůvěru. Škoda. Tohle mě tedy dostalo spíš negativně, bohužel. Přítelkyně z domu smutku a Zdivočelá země jsou zatím nejlepší o dané problematice. Ještě trilogie Zahradnictví bylo povedené. Jsem zvědavá na Uranovu, protože to by mělo být také o této oblasti.
2,5* Pro mě velmi těžko hodnotitelná, i uchopitelná, kniha. Velmi špatně se mi četla, nemyslím teď obsahově, ale forma, autorka přeskakovala, neukončovala jakoby myšlenku, přišlo mi to dost zmatečné a často jsem se přistihla, že nevnímám co čtu a musela jsem se vracet. Obsah je na druhou stranu zajímavý, poučný a samozřejmě i děsivý. Ukazuje jak se zacházelo s politickými vězni. Za mě j... číst celésem určitě četla mnohem lepší knížky na podobné téma.
Jsem v polovině, knihu čtu jako bych pila výborné víno. Nechápu ty komentáře, kde je knize vyčítána jakási zmatečnost. Hovoří to jenom o tom, že autor takové poznámky ještě vlastně nic nepochopil.