S knihami stejného formátu ze stejné řady jako je Místo, kde bydlím (Charlie, Dej mi své jméno) jsem měla jen samé špatné zkušenosti, takže jsem k téhle přistupovala dost skepticky. Nakonec to ale bylo příjemné překvapení. Začetla jsem se prakticky hned a i když tam byla místa, která mi nedávala moc smysl, ve výsledku mi to až tak nevadilo. Moc se mi líbila romantická linka - hlavně co ... číst celése týče té intercultural lásky. Jinak se kniha zabývá tématem bezdomovectví a domácího násilí. Určitě to není to nejlepšího z tohohle žánru, ale nebylo to vůbec bad.
V prvé řadě bych chtěla zmínit, že se knížka snaží poukázat na sociální problematiku mladistvého bezdomovectví a domácího násilí (především násilí na ženách), což bylo důvodem, proč jsem sáhla po téhle malé knížečce. Škoda ale samotného provedení, protože i když se příběh Linden snaží sloužit jako osvěta širší veřejnosti, tak k samotné postavě jsem měla problém utvořit si silnější pouto... číst celé, protože se chová prostě jako naivní „typická puberťačka“, která i přes své těžké životní zkoušky dělá pořád ty samé chyby dokola a po několika opakujících se kapitolách se u mě vyvinula jakási apatie k jejímu osudu. Což neplatí jen o ní, ale i o dalších postavách, které vám taky budou brzo lézt krkem (čestnou výjimkou je Seung). Konec nebyl tak dramatický, jak jsem očekávala a vlastně vyšuměl do ztracena a samotné poselství, ke kterému Linden směřovala, bylo uspěchané a dost zidealizované. Závěrem: téma zajímavé, provedení však průměrné, příběh mohl být zpracován mnohem lépe a s větším účinkem na čtenáře.
Tato kniha mne mile překvapila. Má mnohem větší hloubku, než by se na první pohled zdálo. Ano, je to takový ryze americké, ale tu mi to zase až tak nevadilo, protože kniha má mnohem hlubší význam. Je to záměrně napsáno tak, jak je, čili s pozitivním koncem a je trochu přeslazená. Jde o knížku, která má pomoci dostat se ze svízelných situací. Tady tedy není stěžejní, umělecká stránka, tu... číst celé jde o to, že pomáhá.