Ha... no tak tuhle knihu jsem vysloveně zhltla jako jednohubku. On vlastně ten děj byl jednoduchý. Nebylo to komplikované a o mnoha zápletkách. Vlastně vše bylo prosté, čisté a jasné. I když se všechno mohlo jevit jako nejasné, bezvýchodné a nemožné. Mno... Možná bych po delším odležení začala s pochybnostmi a ale... nicméně... nemám důvod... asi by se našlo, ale já jsem v reálu spokoje... číst celéná s tím, co jsem dostala. Kniha má dobrý nápad. Jde o fajn příběh. Bylo to čtivé, napínavé a ohromně mě to bavilo. Ta obálka je úžasná. Čili.. inu.. jsem ráda, že jsem ji četla. V reálu asi název knihy Nalezenec, je více trefný, než by se mohlo na první dojem zdát... Je to tak prosté, že tu toho nemohu příliš mnoho psát... ve zkratce, kniha začíná tím, že Bess se vydá do speciálního ústavu odevzdat své čerstvě narozené dítě, protože si ho v daný moment nemůže dovolit, neuživila by ho. Nicméně, dítěte se nevzdává, může se pro něj kdykoliv vrátit a vyzvednout si ho. Bess je odhodlaná se pro malou Claru co nejdříve vrátit, a proto pracuje o duši, aby mohla své dítě zajistit a konečně si ji odnést domů. A tak se i po šesti letech stane... ale to není konec, naopak, tím všechno naopak začne.
Naději pro Fleetwood jistě znáte, nebo jste minimálně někde zahlédli tu ikonickou nezapomenutelnou obálku. Svou anotací mě ale knížka příliš nezaujala a tak jsem se do autorčiny tvorby pustila až teď skrz Nalezence. Tématem mi knížka byla velice blízká a vlastně jediným důvodem proč ode mě knížka nemá plný počet hvězdiček je závěr, který mi přišel takový podivný a prostě mi moc nesedl.