Když byl už sám - jeden paranoik, tak bych to i pochopila, ale že se zezačátku vzájemně přesvědčí víc lidí o své pokroucené pravdě, to považuju za ještě nebezpečnější - hromadná paranoia. A to nemuseli ani hltat konspirační teorie ze sociálních sítí.
Kdoví, jestli sami taky nejsme takoví Onodové ve svém vlastním světě. Vi... číst celédíme, co vidět chceme a to, co nám nesedí do našeho obrazu světa, si už nějak zdůvodníme... Určitě poučný příběh k zamyšlení. I když ty vojenské postupy a tak mě moc nebavily, vyvolává to ve mně až zběsilé myšlenkové pochody.
"Moji třicetiletou válku" jsem četla už kdysi, když jsem se učila o tomto období, a byla jsem z ní nadšená. Nedávno jsem se k příběhu opět vrátila a mám z něj docela jiné pocity. Pořád je to skvělá kniha, které stojí za to věnovat čas. Místo hrdinského vyprávění jsem ale tentokrát viděla především příběh o neuvěřitelném fanatismu, důkaz toho, jak je válka zhoubná a lidská mysl manipulov... číst celéatelná. Hiró Onoda mě podruhé zasáhl.
Na ostrově jsou poslední tři vojáci. Filipínci o nich dobře vědí, protože ti mají jakési "své území". Když se tam nějaký domorodec jen přiblíží, Japonci jej vystraší výstřeli. Při jedné přestřelce je však Šimada těžce raněn. Ze zranění se sice fyzicky vzpamatuje, ale jeho psychika je velmi narušena. Díky tomu při další potyčce nezareaguje jak by měl a je zastřelen. Zbyde už jen Kozuka a... číst celé Onoda. Na ostrov jsou neustále vysílány expedice.