Marek Šindelka : Klasické
1984Narozen 1984 v Poličce u Svojanova. Kulturolog, básník, prozaik.
Nahlásit chybuČeský spisovatel a básník, Marek Šindelka, patří k našim současným nejnadanějším spisovatelům. Je držitelem Ceny Jiřího Ortena, která mu byla udělena za jeho básnickou prvotinu, nazvanou „Strychnin a jiné básně“ a držitelem ceny Magnesia Litera za povídkovou knihu „Zůstaňte s námi“. Vystudoval kulturologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Je autorem povídkové knihy „Mapa Anny“ a románu „Chyba“, který později převedl do komiksové podoby. Píše o literatuře do novin a časopisů. Narodil se roku 1984 v Poličce a v současné době žije v Praze.
-
Zmęczenie materiału
Marek ŠindelkaNení skladem 162 KčDo košíku
Recenze knih autora
Povídky jsou vzájemně propojeny, a to mě právě u takovýchto knížek vždy strašně baví. Protože Vás dokáží překvapit a ten moment, kdy si to uvědomíte je vždy pro mě super.
Styl Marka Šindelky byl pro mě překvapujíc... číst celéí, ale v tom dobrém smyslu a já si čtení neskutečně užívala. Jeho barvité popisy, úžasná přirovnání. Čtení každé věty byl zážitek. Je mi jasné, že si knížku potřebuji nutně přečíst znovu, protože jsem všechnu tu nádheru nepobrala.
Příběhy jsou hlavně o tom, jak se láska vytratila, co místo ní nastoupilo, jak jde dále žít ve vztahu či bez něj. Ač je to kniha o lásce, romantiku nečekejte. Jsou to příběhy ze života, které může prožít každý sám. Jsou surové, intimní, plné. Já ani nemám slov, abych to celé popsala.
Navíc se kniha velice dobře četla, jakmile jsem začala, už jsem jí nemohla odložit. Bylo to naprosto úžasné a já si autora řadím mezi mé oblíbené.
Doporučuji všem, co o kauze ví, ale chtějí se dozvědět více, protož... číst celée tato kniha odkrývá tajemství, které jste nevěděli.
Každá povídka je perfektně vypointovaná, a jestli tuhle... číst celé knížku budete číst, spolehněte se, že se tam někde mezi řádky určitě najdete.
Povídková kniha Mapa Anny od Marka Šindelky je mojí nejoblíbenější povídkovou knihou. Je to moje nejoblíbenější kniha od tohoto autora, ke které se budu vždycky moc ráda vracet. Povídky jsou o současném životě a světě, trochu obyčejné, kterým chybí nějaký smysl. Příběhy jsou plné obyčejného člověka, zmaru a vyvolávají tyto pocity i ve čtenáři. Knihu rozhodně doporučuji, na 100... číst celé%,jedna z nejkrásnějších povídkových knih.
eště se malinko vrátím ke stylu, teď ale trochu jinému a to rozložení děje. Doufám, že z téhle věty jste pochopili, co myslím. Abych se přiznala, docela mi trvalo, než jsem si vybavila nějaké ucházející slovo, kterým bych to nazvala. Od začátku. Příběh jak už jsem řekla, je z pohledu dvou chlapců, dvou bratrů, kteří popisují tu cestu a samozřejmě narážejí i na nové lidi nebo něco, co ještě nikdy neviděli. Už takhle bez těchto věcí, jsem se často v obou pohledech ztrácela a přišly mi hodně zmatené. A pak najednou do toho všeho, přišla úplně nová postava a znenadání dokonce i věc, která popisovala, co "vidí" ona sama.
Ačkoli obraz okolí, díky perfektnímu vylíčení spisovatele, jsem ve své hlavě díky fantazii měla dokonalý, pocity a starosti hlavních postav mi byly skryty. Jistěže si člověk dokáže něco uvědomit sám, pokud má alespoň špetku empatie, ale bližší popsání by také ničemu neuškodilo. A právě kvůli tomuto nedostatku, které je pro mě ve většině knihách extrémně důležité, jsem se nemohla začíst. To je také jeden z důvodů, proč jsem s dílem strávila čtrnáct dní.
Pravdou je, že už teď to může vypadat, že jsem Únavu materiálu absolutně zazdila, ale není tomu tak, a proto vám teď shrnu pár pozitiv, které jsou pro mě velmi důležité.
Už jsem zde zmínila velmi dobré popisy okolí a dějů a tak napůl jsem nakousla i to, že je děj napínavý, i když pouze někdy, a také k zamyšlení, což teď trochu hodně rozvedu.
ro mě je Evropa jediná zajímavá destinace na celém světě, protože je zde vidět spousta kultur, památek, ale i například nádherná příroda. Nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, že by celý tento kontinent mohl být jen jeden velký stroj, který pracuje pořád stejně jen s malinkými vylepšeními, která závisí na času. Pří čtení jsem přemýšlela. A to hodně. Uvědomila jsem si jednu strašně důležitou věc. Evropa a nejen ona, skoro celý svět se žene pouze za penězi, žije strojově. Jako kdyby všichni byli naprogramovaní na jeden režim a nikdo nesměl vyčuhovat. Jakmile se tak stalo, na hlavě tohoto člověka svítil a zářil červený nápis ERROR. Chvilku vám potrvá, než se s něčím takovým smíříte nebo tomu dokonce ani vůbec nebudete chtít věřit. Každý může věřit na něco jiného a já po dočtení Únavy materiálu chci právě na tohle.
Na tak krátkou knížečku mě děj ihned vtáhl do děje. Ztotožnila jsem se s hlavníma postavama a prožívala jsem s nima jejich strasti.
Bohužel jsem měla jeden zásadní problém, nevím, jak to autor myslel s koncem. Prostě jsem dočetka knihu a krčila obočí, protože konec byl opravdu divně udělaný.... číst celé
Jinak by to mohla být opravdu skvělá kniha 🤗
První text nazvaný "Představení začíná" ve mně probudil menší rozpaky. Stylistická zručnost se popřít nedala, ale jinak jsem moc nevěděl, co mám od těchto povídek čekat. Popis nitra individuí na dně? Nebyl jsem si jistý, jestli to dám. jestli chci ... číst celéčíst deset povídek o zoufalství. Pak ale přišla třetí povídka, Reality, a já si uvědomil, jak moc jsem knize propadl. Šindelka má totiž (ale to jsem věděl už z dřívějších děl) mimořádnou schopnost vyprávět silná témata na malém prostoru. Je úsporný, ale přesto poetický. Skvěle se mu daří vykreslit osobnosti postav a postupně je rozvíjet v dalších povídkách. Protože těch deset povídek tvoří mozaiku, která dává smysl až po dočtení posledního dílku.
Nejsilnější texty jsou pro mě Reality, Kopie, Mapa Anny, Architekt a finální Růst krystalu. Z těchto textů jsem si nejčastěji podtrhával (resp. zvýrazňoval, četl jsem elektronickou knihu) a často na ně myslím.
Marek Šindelka potvrdil svou pozici v české literatuře a doufám, že nebudeme dlouho čekat na jeho další text. Jednu hvězdu ubírám (ale tak už to u povídkových sbírek bývá) za dva texty, které mě moc číst nebavily. Zbytek ale patří k tomu nejlepšímu, co jsem v české povídkové beletrii za poslední roky viděl.
Nejlepší povídky: Ulita, Štafeta, Mapa Anny





