Hana Prošková

1924 - 2002

Hana Prošková byla česká spisovatelka, která byla během 2. světové války totálně nasazená a během celého jejího průběhu pracovala u leteckého průmyslu. Ke svému milovanému oboru coby spisovatelky se dostala až v roce 1966. Po válce naopak vystřídala mnoho povolání, od telefonistky až po reklamní kreslířku. V 60. letech však získala práci v poměrně mladém nakladatelství Albatros (založeno 1949), zde zůstala až do svého důchodu. Jako autorka začínala Prošková básněme, postupně se však propracovávala mnoha žánry. Z jejího pera najdeme zábavné omalovánky, povídky i novely. Nechybí také mnoho překladů, zejména z německého, ruského a slovinského jazyka. Nejznámější je tato autorka však pro své detektivní romány a povídky, ke kterým se inspirovala během mnoha let a různých povolání. Mnoho z jejích povídkových knih bylo přeloženo do dalších jazyků, včetně němčiny a slovinštiny. V tom českém jazyce si můžete přečíst "Měsíc s dýmkou", "Tajemství obří číše", nebo "Jak namalovat smrt". Hana Prošková zemřela v roce 2002.

Recenze knih autora


Obrázek knihy
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Rýže po charvátsku, Stínová hra
Již zesnulé autorce Haně Proškové se povedl skvělý husarský kousek. Obě novely se sice odehrávají v Česku, ale vy se v nich přenesete do staré dobré Anglie a celou dobu budete čekat, odkud na vás vykoukne slečna Marplová. Díky ústřední dvojici detektivů na vás dýchne atmosféra první republiky a také Čapkových Kapesních povídek. Autorka využila toho nejlepšího, co žánr detektivky nabízí,... číst celé a díky tomu vznikla nadčasová kniha, která nadchne každého milovníka napětí.
Hana Prošková (1924 – 2002) kdysi debutovala sbírkou básní, ale to nic nemění na faktu, že se proslavila jako autorka detektivek. Její povídky a novely jsou velmi psychologické, lidsky upřímné a z každého jejího dílka čiší neuvěřitelná člověčina. Prošková má pochopení pro své blízké a nic lidského jí není cizí. Její detektivky působí na první pohled mile, ale radši počítejte s tím, že tahle dáma se s nikým a s ničím nemazlí. Za množství mrtvol v jejích příbězích by se nemusela stydět ani Agatha Christie a skvělé je, že i Prošková si dala záležet na zamotaných a komplikovaných zápletkách.
V novelách excelují dva detektivové, díky kterým se přenesete do první republiky. Kapitán Vašátko je poctivý policista, který se snaží dodržovat zákony. Nevadí mu mravenčí práce, a když dostane případ, zakousne se do něj jako pitbull. Malíř Horác je bohém duší i tělem a detektivní záhady řeší spíše intuitivně. Hodně dá na své pocity a často hází Vašátkovi klacky pod nohy. S podezřelými soucítí a jisté pochopení má i pro pachatele. Na zákony zvysoka kašle, protože ho zajímá pouze spravedlnost. Kapitán Vašátko zastupuje oficiální vyšetřování a malíř Horác se k případům obvykle nějak náhodou přimotá.
„Rýže po charvátsku“ je od začátku do konce nefalšovaná klasická detektivka – hádanka. Čtenář má od začátku k dispozici vodítka k řešení a skupinu podezřelých, kteří se mohli dopustit otravy. Ale nemyslete si, že tenhle oříšek rozlousknete. Lidé lžou, tají důležité informace a Prošková vám naservírovala řadu falešných stop. Ačkoliv jde o novelu, počet zavražděných je vskutku úctyhodný. „Stínová hra“ začíná jako krimi román, ale ten se později také promění v komplikovaný případ jako vystřižený z románů Agathy Christie. Mezi oběťmi první novely převažují ženy a „Stínová hra“ je založená na vyšetřování vraždy frivolní dívky, která se rozhodla jet stopem.
Prošková umí skvěle vykreslit jednotlivé charaktery postav a doslova se vyžívá ve vytváření svérázných postaviček ve vedlejších rolích. Kapitán Vašátko jedná se svědky z různých společenských tříd, kdežto malíř Horác je zemitý typ, který tíhne k nemajetným a nevzdělaným. Prošková využívá všech rovin jazyka, proto je její text živý a nadmíru čtivý. Oba příběhy byly napsány ještě za totality, ale obě zápletky jsou nadčasové a klidně by se mohly odehrát i v jiné zemi. Párkrát se tu objeví „bezpečnost“ a „valuty“, což ovšem není nic, s čím by měl dnešní čtenář problém. Naopak je úsměvné přenést se do doby, kdy koňak ve vyhlášeném pražském baru stál šestnáct korun.
„Rýže po charvátsku“ se odehrává v Praze, v rodině zajištěného soudce. Obětí vražedného útoku se stane jeho manželka a milovníky detektivek nalákám tím, že prozradím, že se tu vraždí arzenikem jako ve zlaté éře klasické detektivky. Problémem není pouze to, kdo vraždil a proč, ale i to, kdo měl být ve skutečnosti obětí. „Stínová hra“ je o něco přímočařejší, ale její spád je rychlejší. V první novele se více konverzuje a vyslýchá, zato druhá novela je natřískaná akcí.
Obě novely stojí rozhodně za přečtení a Hana Prošková je autorka, která by měla být v knihovně každého milovníka detektivek.
26/07/2018
Obrázek knihy
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Hledej s Bětkou
Objednala jsem z nostalgie, jako malá jsem ji měla a chtěla jsem ji pro své děti. A stále se mi líbí ilustrace, pro děti krásné první seznámení se zvířaty, 5 letý už potřebuje víc podnětů, ale pro menšího pořád super :). I za parádní cenu, jsem moc spokojená.
21/03/2024
Obrázek knihy
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Hledej s Bětkou
Tuto knížku jsem objednala spíše z nostalgie, protože jsem ji měla jako malá. Tvrdé stránky jsou vhodné už pro malé děti, se kterými na 12 stranách naleznete spoustu zvířat z pole, lesa, okolí rybníka, aj. Kresby zvířátek nejsou úplně nejvěrnější, ale pro seznámení dětí s různými druhy dostatečné.
2/04/2023
Obrázek knihy
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Hledej s Bětkou
Léty ověřená klasika. Pro dnešní děti zavalené technologiemi ideální četba. Na každé straně najdou řadu zvířátek a dalších objektů. Zpočátku je mohou jen hledat, později mohou posloužit k vyprávění krátkých příběhů.
29/01/2023
Obrázek knihy
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Černé jako smola
Ačkoliv se povídky odehrávají převážně v 60. letech minulého století, dýchne z nich na vás atmosféra první republiky. Šest příběhů má společné protagonisty, stejný styl vyprávění, ale obsahově jsou jako den a noc. Každá povídka je naprosto originální a neodvažuji se říct, která z nich je nejlepší.
Výborné jsou prostě všechny. V první povídce „Černé jako smola“ se nadporučík Vašátk... číst celéo setkává po letech se starým známým Horácem. Ten pracuje jako malíř na volné noze a v tomto příběhu se připlete k vraždě. Nejdříve jako přítel oběšené ženy, později jako jeden z podezřelých. Ve druhé povídce „Muž s kočkou“ oba nezávisle na sobě řeší podivnou vraždu. Někdo strčil mrtvé mužské tělo pod plechovou vanu a na hruď mu položil zavražděnou kočku. Třetí povídka „Případ v Es dur“ začíná naprosto nevinně. Nadaný hudebník má pocit, že při hraní v kostele slyší falešný tón. Bylo by to úsměvné, nebýt zločinů, které z toho vzejdou.
Čtvrtý případ „Dopisy z onoho světa“ vypadá na první pohled mysticky. Francouzský matematik dostává dopisy od svého přítele, který je už několik let mrtvý. V pátém případu „Psyché“ je zavražděna žena, která měla téměř všechno. Mládí, krásu, dobrou práci, snoubence, milence a spoustu obdivovatelů. V pátém případu „Sluneční skvrny“ se nadporučík Vašátko vrací do padesátých let a vypráví svému příteli případ vraždy, který tehdy vyšetřoval.
Povídky mají originální zápletky, jsou napínavé a mnohdy i šokující. Autorka se nebála porušit některá tabu a odvážila se věcí, kterých se mnozí čeští autoři detektivek neodvažují ani dnes. Málokoho by napadlo udělat hrdinu z chlápka, který má pochybnou minulost a přátele mezi spodinou. Tenhle chlápek se nejenže přátelí s policistou, ale v některých povídkách mu to i pěkně natře. Zatímco nadporučík Vašátko tápe, on už má jasno.
Některé vraždy a motivy jsou hodně drsné, ale autorka k nim přistupuje jako k běžným věcem. Nepoučuje, nemoralizuje, „pouze“ vypráví. O to víc potom její příběhy čtenáře zasáhnou a dostanou se mu pod kůži. Pokud bych měla použít nějaké přirovnání, tak si představte atmosféru a styl Čapkových „kapesních povídek“ a k nim přidejte zápletky současných světových thrillerů.
Čeho si cením nejvíc, je odvaha, s jakou autorka nakládá s „vinou“ a „spravedlností“. Není dogmatická, u ní je dost věcí relativních. Černá není jen černá a zavraždit člověka je u ní omluvitelné. Kontroverzní? Možná pro představitele zákona. Čtenáři budou nejspíš na straně Horáce a Vašátka, kteří dokážou vzít spravedlnost do vlastních rukou.
23/07/2018
Obrázek knihy
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Jak se řepa vrátila
Moc hezká minipohádka v rozkládacím leporelu. Obsahuje příběh o zvířátkách, které v časech nejhorších nemyslí v první řadě na sebe, ale na svoje kamarády. Celistvých, ale krátkých pěkných pohádek, není na trhu tolik, když vezmu v potaz ty finančně přístupnější. Příběh je veršovaný, akorát dlouhý pro první čtení před spaním. Dvě tříveršové sloky na jednu stranu a obrázek. Rýmy mě příjemn... číst celéě překvapily, ale lze převyprávět i jednodušeji. Jen ilustrace mi přijdou trochu zvláštní a trochu méně čitelné, ale zase je to aspoň změna.
2/04/2018