Košík
zboží
(prázdné)
-
Zločin na Zlenicích hradě L.P. 1318
Radovan ŠimáčekNení skladem 176 KčDo košíku
Recenze knih autora
Největší devizou je autorův kultivovaný styl psaní, který v mnohém připomíná vyprávění kronikářů. Na prvních stránkách nás seznámí s politickou a společenskou situací v době vlády Jana Lucemburského. Aby byl co nejvíce autentický, přizpůsobil vyprávění svůj jazyk. Teď nemluvím o neumělém slovosledu, který se v poslední době v detektivkách rozmáhá, ale o staré češtině, která vás přenese ... číst celéo hezkou řádku let zpátky. Možná tomu nebudete věřit, ale všechno je srozumitelné a příběh čtivý. A ten starý jazyk nakonec působí docela kouzelně.
Co se týče zločinu, čeká nás typická záhada zamčeného pokoje. Na tu nemá doba žádný vliv, takže Šimáčkova kniha může uspokojit i ty čtenáře, kteří historickým detektivkám příliš neholdují. Jde o to, že Ondřej ze Zlenic odešel do své komnaty, zamkl za sebou a ráno ho našli zavražděného. Byl probodnutý dýkou a brzy je jasné, že to nemohl udělat sám. Správná detektivka potřebuje hned několik podezřelých a řeknu vám, že tady jich bude víc než dost. Ondřej totiž pozval na svůj hrad sousedy, pány a zemany, aby s nimi uzavřel mír a vyjasnil si bývalé spory.
Jako jediný má zdánlivě alibi syn zavražděného, Jan. Ten byl celou noc na lovu se svými dvěma přáteli. Bohužel se ukáže, že měl možnost se z lovu vzdálit tak, aby o něm jeho společníci nevěděli. Navíc odmítá říct, kde strávil noc, a to je jako by na sebe ukázal prstem. Ostatní podezřelí ho považují za vraha, ale protože jde o šlechtice, nabídnou mu čas, během kterého může prokázat svou nevinu. Jan odjíždí do Prahy za bývalým spolužákem Petrem Ptáčkem, kterého požádá o pomoc při vyšetřování vraždy.
Petr Ptáček přijíždí do Zlenic a následuje to, co znáte z detektivek: série výslechů a dialogy se svědky a podezřelými. Protože jsme ve čtrnáctém století, je jasné, že vrah bude vypátrán pomocí logiky a zdravého rozumu. A aby byl usvědčený, bude zapotřebí lsti. Děj se hezky rozvíjí a vy nejspíš budete každou chvíli podezírat někoho jiného. A určitě přijdou i chvíle, kdy začnete pochybovat o Janově nevině. Na první pohled by se mohlo zdát, že příběh bude prostý. Některé momenty tomu nasvědčují (např. vás napadne, kde Jan strávil noc a kdo je jeho alibi), ale ve finále jde o plnokrevnou záhadu, jejíž rozluštění vás překvapí. O to víc, že Ondřej ze Zlenic nebyl jedinou vrahovou obětí.
Příběh vás vtáhne do děje, kulisy jsou atraktivní a vy budete mít pocit, že jste se ocitli ve čtrnáctém století. S čím mám trochu problém, jsou postavy. Autor nám řekne jejich jména, a to je asi tak všechno. Vnější popis odbude několika slovy, například: sličná panna Jitka. Proto chvíli trvá, než se v aktérech zorientujete. A také mi vadila absence charakteristik a vnitřních monologů. Kvůli tomu jsem se nemohla s postavami ztotožnit a nezískala jsem si k nim žádný vztah. Nikomu jsem nefandila a nikomu jsem nepřála, aby se ukázal jako vrah. Hezky je ztvárněná pouze postava kronikáře Dalimila, ta ovšem nemá s vyšetřováním vraždy pranic společného.
Ale i tak tato detektivka stojí za přečtení.
Co se týče zločinu, čeká nás typická záhada zamčeného pokoje. Na tu nemá doba žádný vliv, takže Šimáčkova kniha může uspokojit i ty čtenáře, kteří historickým detektivkám příliš neholdují. Jde o to, že Ondřej ze Zlenic odešel do své komnaty, zamkl za sebou a ráno ho našli zavražděného. Byl probodnutý dýkou a brzy je jasné, že to nemohl udělat sám. Správná detektivka potřebuje hned několik podezřelých a řeknu vám, že tady jich bude víc než dost. Ondřej totiž pozval na svůj hrad sousedy, pány a zemany, aby s nimi uzavřel mír a vyjasnil si bývalé spory.
Jako jediný má zdánlivě alibi syn zavražděného, Jan. Ten byl celou noc na lovu se svými dvěma přáteli. Bohužel se ukáže, že měl možnost se z lovu vzdálit tak, aby o něm jeho společníci nevěděli. Navíc odmítá říct, kde strávil noc, a to je jako by na sebe ukázal prstem. Ostatní podezřelí ho považují za vraha, ale protože jde o šlechtice, nabídnou mu čas, během kterého může prokázat svou nevinu. Jan odjíždí do Prahy za bývalým spolužákem Petrem Ptáčkem, kterého požádá o pomoc při vyšetřování vraždy.
Petr Ptáček přijíždí do Zlenic a následuje to, co znáte z detektivek: série výslechů a dialogy se svědky a podezřelými. Protože jsme ve čtrnáctém století, je jasné, že vrah bude vypátrán pomocí logiky a zdravého rozumu. A aby byl usvědčený, bude zapotřebí lsti. Děj se hezky rozvíjí a vy nejspíš budete každou chvíli podezírat někoho jiného. A určitě přijdou i chvíle, kdy začnete pochybovat o Janově nevině. Na první pohled by se mohlo zdát, že příběh bude prostý. Některé momenty tomu nasvědčují (např. vás napadne, kde Jan strávil noc a kdo je jeho alibi), ale ve finále jde o plnokrevnou záhadu, jejíž rozluštění vás překvapí. O to víc, že Ondřej ze Zlenic nebyl jedinou vrahovou obětí.
Příběh vás vtáhne do děje, kulisy jsou atraktivní a vy budete mít pocit, že jste se ocitli ve čtrnáctém století. S čím mám trochu problém, jsou postavy. Autor nám řekne jejich jména, a to je asi tak všechno. Vnější popis odbude několika slovy, například: sličná panna Jitka. Proto chvíli trvá, než se v aktérech zorientujete. A také mi vadila absence charakteristik a vnitřních monologů. Kvůli tomu jsem se nemohla s postavami ztotožnit a nezískala jsem si k nim žádný vztah. Nikomu jsem nefandila a nikomu jsem nepřála, aby se ukázal jako vrah. Hezky je ztvárněná pouze postava kronikáře Dalimila, ta ovšem nemá s vyšetřováním vraždy pranic společného.
Ale i tak tato detektivka stojí za přečtení.
Knihu jsem kdysi četla jako dítě, moc se mi líbila a tak jsem si na ni vzpomněla teď po létech. Navíc mi toto místo připomíná čas, kdy jsem do tohoto kraje jezdila jako dítě na prázdniny.
Nemá chybu!
Naposledy prohlédnuté
Vyzvednutí zásilky kdekoliv v ČR
