Krycí jméno Verity mi přijde prostě jako taková docela melancholická a nezáživná kniha z Druhé světové války. Sice chápu, že konec (no, přesněji tedaa posledních 20 stránek) je trošinku akčnější, ale jinak je to hrozná nuda, kde mi plno věcí přijde až moc nechutných. Prostě podruhé bych po této knize nesáhla, ale sama úplně nedokážu říci, co mi na knize zase tak moc vadilo. Takže za mě ... číst celéne-e. Bohužel.