Hunter X Hunter má ve světě shonnen mangy nevýhodnou pozici. V časopise Jump, ze které pochází většina podobně laděné mangy pro mladší kluky totiž vznikla řada naprosto kultovních sérií, které jej bohužel zastiňují. I neznalí tohoto světa někdy slyšeli o Narutovi. A patří sem i další velikáni jako One Piece, My Hero Academia, Bleach nebo novy Demon Slayer. Nenechte se ale odradit. Hunte... číst celér je fenomenální čtení.
Troufám si o sobě říct, že jsem člověk relativně zběhlý v shonnen manze a anime. Zejména tedy v té starší, jako je One Piece nebo Bleach (momentálně se chystám na Demon Slayera), a tak se mi samozřejmě dostal do rukou i Hunter X Hunter. Odrazoval mne dlouho podivný název, ale po začtení jsem prožíval něco, co už dlouho ne. Tahle manga má ottiž naprosto jedinečnou a ojedinělou atmosféru.... číst celé A já můžu jen doporučit.
Hunter X Hunter je jiný. Možná máte za sebou nějkou tu mangu, s největší pravděpodobností i tu shonnen, protože ta bývá odrazovým můstkem pro mnohé začínající čtenáře a diváky. A to ne jen nutně pro kluky, ale i holky (shonnen vyloženě odkazuje na čtení pro chlapce). Ale tady je něco jinak. A vám možná bude chvilku trvat, než pochopíte, proč příběh malého chlapce a jeho přátel vyzívá od... číst celélišně než podobné žánrovky.
Miluju obálky této série. Jednoduché, ale přesto tak výstižné. Schválně zkuste porovnat předchozí book s tímto, jestli uvidíte, na c o narážím. Ve čtvrté knize se už naplno rozvíjí odlišnost a jinakost mangy Hunter X Hunter. Já osobně vidím tuhle různorodost v tom, že Gon není žádný Superman. Prohrává, a to dokonce relativně často. Není to Luffy, Naruto nebo Ichigo. Má se toho ještě hod... číst celéně co učit a to mě baví.
Fascinuje mne, že pořád pokračujeme v tématice těchto obálek. Tak naprosto jednoduché, ale přece jen účelové - jedno zvíře, jedna postava z mangy. Ale přeci jen k sobě tak neskutečně sedí a je vtipné sledovat, jak bude vypadat další kniha. Jinak opět platí, že sledujeme Gona a jeho téměř dětinský pohled na svět, kdy věří prakticky všemu a všem, a to jej často přivádí do nezávidění hodný... číst celéch situací...
Občas zapomínám, že tahle manga je přes dvacet let stará. Přelom tisíciletí byl pro shonnen zlatým obdobím, a tak není divu, že ještě dodnes se dají kolem roku 2000/1999 najít podobné perly. Věk této knihy vám nepřijde i díky fenomenální kresbě, která ještě nestačila zestárnout. Hunter X Hunter je často pomíjený a je to velká škoda. Doporučuji všem přečíst si pár knih a udělat si vlastn... číst celéí názor, bude kladný, věřte mi.
Hunter X Hunter má k dnešnímu datu dvě naprosto separátní anime zpracování. jedno z roku 1999, tedy z doby, kdy začala vycházet manga a novější z roku 2011. Musím se přiznat, že já osobně jsem viděl pouze starší verzi a z nové jsem zkusil jen pár dílů, kde jsem zjistil, že si jsou neskutečně podobné. Původní série velice brzy dohnala svoji předlohu, a takk musely vznikat odbočky a fille... číst celéry, které ji pohřbili za živa.
Lehce mi vadí nový styl obálek. Od osmé knihy se německé verze rozhodly dávat na okraje výrazně červenou linku, která ale podle mého názoru ve spojení s nově navrženým logem působí neskutečně kýčovitě a nepřirozeně. Ostatní předchozí díly na men působily díky tomu živěji a možná i zábavněji. tady se snažíme být za každou cenu drsní a silně se tak podráží kvalita této mangy. Přitom v ori... číst celéginále nic takového nenajdete.
Kurapika a Leorio si musí vyřídit několik osobních záležitostí. Taková drobnost a přitom to přidává na neskutečné uvěřitelnosti světa Hunter X Hunter. Lidé prostě nemohou jen tak putovat, občas si musí něco někde zařídit. No a tak zůstává jen Gon a s ním Killua. Gon by chtěl najít Hisoku, aby si s ním vyřešil záležitosti ze zkoušek, jenže jaksi neví kde a jak hledat. Jedna věc vede k dr... číst celéuhé a máme tu turnaj.
Očividně jsem nebyl jediný, komu se ježily chlupy na krku z pohledu na nechutně červeně orámované obálky německého vydání, protože od této knihy se od nich díkybohu začíná upouštět (takže vydržely kolik, pět dílů?). Jenže já tady osobně mám zase jiný problém. To, co tu vidíte, totiž bylo na obálce i v Japonsku. A mně to hlava nebere. Nevím, jestli měli autoři nějaký ilustrátorský blok, ... číst celéale tento a další díl mají obálky vyloženě odfláknuté.
Tak jo. Zatímco u minulých dílů se mi červené orámování pouze nelíbilo, tady mne vyloženě štve a vadí mi. Když se podíváte na originální obálku tohoto dílu, tak je plná barev, které fenomenálně dokreslují obsah jedenácté knihy. Tady ale vidíte pouze výřez, a tak jste hned zkraje ochuzeni o zážitek. Gon a Killua utíkají Nobugovi díky poměrně originálnímu řešení - prostě proběhnou skrz ze... číst celéď, jednoduchý a přitom střelený nápad.
Je pro mne zajímavé a lehce nostalgické, pročítat si starší díly Hunter X Hunter. Jsem jeden z mála, kdo si opravdu užil první anime zpracování, ale viděl jsem jej už několik let (možná i deset, když tak nad tím přemýšlím) zpátky a tahle manga mi pomáhá si vzpomenout na situace, které jsem u ž buď dávno zapomněl, a nebo které v anime vůbec nebyly. Původní run totiž předčasně skončil, pr... číst celéotože "došla" manga.
Vidíte tu obálku? Mne to prostě hlava nebere, co to má proboha znamenat? Na jednu stranu tady vidíme nenápadné pomrkávání na starší fanoušky série, kdy jsme se s tématikou zvířat a postav už setkali, ale jinak je to jak fan art od čtvrťáka. Nechutné. A přitom jde o hodně důležitý díl, protože v této knize nám začíná Green Island Arc, což pokud se nepletu byla poslední část, kam se dosta... číst celélo původní anime.
S třicátou pátou knihou se dostáváme prakticky na konec série Hunter X Hunter a je naprosto fenomenální sledovat, jak se naši hrdnivoé za ty doslova roky posunuli vpřed. Zestárli, zmoudřeli a prostě celkově dospěli. V tomto díle například narazíme na to, že Kurapika, po několika hodinách v bezvědomí zjistí, že byl celou dobu pod vlivem Emperor Time, takže jej to vlastě stálo několik let... číst celé jeho života.
Obálka šestnáctého dílu mi vždy připomínala svojí stylizací JoJo's Bizzare Adventure. Pastelové barvy s nádechem do růžovo fialového spektra a uprostřed svalnatý mužský model. No každopádně, v této knize pokračujeme v příběhu na Green Island (mimochodem, nejgeneričtější jméno ever) a sledujeme na še hrdiny, jak se snaží posbírat všech 99 karet. Soutěží se v různých událostech, aby porazili piráty.
Jsem asi jeden z mála fanoušků Hunter X HUnter, který měl problém s jeho základním vypravěčským kamenem, a to používáním sil, tak zvaných Nen. Osobně mi to udělalo z velice uvěřitelné mangy jen další lehounce podivný shounen svět. Je to asi jen moje vlastní problém, ale já bych si určitě užil Gona a jeho bandu i bez používání těchto nadpřirozených záležitostí. Právě v tomhle dílu začíná... číst celé intenzivní trénink Nenu.
Tak jo, moje nervy se mohou oficiálně uklidnit a já se zase můžu zhluboka nadechnout a vypustit páru. Obálky už zase začínají vypadat jako u áčkového titulu a ne jako něco, co si na obálku sešitu čmárá žák základní školy. Hunter X Hunter mi prošel pod rukama už před nějakou dobou, ale jestli se hodně nemýlím, tak jsme velice blízko k uzavření částí, které byly zpracovány v původní anime... číst celé řadě. Ale samozřejmě se můžu mýlit.
No a máme tu konec. Třicátá šestá kniha, která je kanonicky poslední, vyšla v roce 2019. Ano, ještě do dnešního dne existují kapitoly, které nevyšly v knižní podobě, a tak můžeme jen čekat, jestli se jich ještě někdy dočkáme. Loberry se dostává do vězení kvůli podezření z vraždy, sledujeme opět hromadu soubojů, používání technik a podobně. Rozhodně nejde o závěr jako takový, nic se tady... číst celé nedořeší, to nečekejte.
Další podivná, lehce eroticky laděná obálka. S těmi mimochodem Hunter X Hunter vyrukoval několikrát, fascinuje mne, kolik stylů dokázala tahle manga v sobě nakombinovat, aby nalákala co možná největší množství čtenářů. Ale to nemyslím nutně zle, ale nějaký ucelenější styl bych popravdě ocenil. V tomto díle sledujeme cestu Černé Velryby (Black Whale) a tisíců cestujících na palubě, což s... číst celéamozřejmě komplikuje cestu našim hrdinům.
Další parádní díl, který hned na první pohled zaujme svojí obálkou. Čím více se na dvacátou devátou knihu díváte, tím více detailů a podrobností se vám podaří najít. Povedené, opravdu, a hned vás to naláká k tomu, abyste si ji vzali do rukou a začali číst. Velká pochvala. Meruem používá svůj Nen, aby si dokázal alespoň částečně vzpomenout, protože pořád trpí ztrátou paměti, což je pro t... číst celéohoto siláka potupné.