Po prvním dílu, který mě vážně nadchl díky neobvyklému tématu, jsem byla opět zklamaná. Naděžda tam furt jen oplakává svého malého chlapečka Malachiáše, který akorát kuje další pikle, jak by ji mohl podrazit nohy. A mezitím co se ti dva tam hádají a chvíli na to ze sebe pomalu strhávají oblečení, je tam Serefin kousíček od naprostého psychického zhroucení, kterému na konci knihy z části... číst celé podlehne, jelikož si sám vyrve oko. Pro mě velké zklamání, četla jsem to jen kvůli Serefina, doufám, že další díl bude lepší, i když nemám ani chuť ho číst, protože se obávám, že to bude zas furt jen to samé dokola.