Tohle bylo hrozně divný. Divný, ale v tom dobrým slova smyslu. Při čtení jsem si připadala jak v jiným vesmíru. Tak obyčejné věci a témata. Tak neobyčejné básně. Nová divočina bylo mé první setkání s Jonášem Zbořilem jakožto spisovatelem a fakt nejsem zklamaná. Je to úplně jiný, než na co jsem v poezii - české poezii - zvyklá. A těžko se o tom píše. Tohle prostě jen musíte sami oku... číst celésit, protože slova, která píšu, na to nestačí.
Básnická sbírka Jonáše Zbořila nás zavede do prostředí Prahy. Kdo se po ní trochu pohybuje, dýchne to na něj nostalgií a vlastními vzpomínkami. Básně jsou to smutné, je v nich vidět spousta citu k osobě, kterou už v životě nemáme. Líbilo se mi, jak to bylo sem tam proloženo prozaičtější částí, a pak zase navazovala básnická část. Asi to není nejlepší sbírka, co jsem četla, a... číst celéle líbilo se mi to. Takže hodnotím 4/5.