Jiřina Šiklová
1935Narozena 17. 6. 1935 v Praze. PhDr., CSc., novinářka, historička a socioložka, zakladatelka gender studií v ČR.
Nahlásit chybuČeská socioložka Jiřina Šiklová byla v na začátku 80. let souzena a vězněna za pašování literatury a podvracení republiky. Proces s ní zastavil až Václav Havel v roce 1989. Šiklová vystudovala filosofii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde bylo posléze spoluzakladatelkou katedry sociologie. Po roce 1968 musela fakultu z politických důvodů opustit. Pracovala pak jako uklízečka a sociální pracovnice v Thomayerově nemocnici, kde jí byl umožněn výzkum, ale nesměla publikovat. Avšak pod různými pseudonymy vydávala své články v zahraničí. Po roce 1989 se opět mohla vrátit na fakultu, kde přednáší sociologii a založila zde ještě katedru sociální práce, kterou vedla. Je také držitelkou mnoha ocenění a medailí, mimo jiné také Medaile za zásluhy I. stupně. Mezi její publikace patří například „Deník staré paní“, „Matky po e-mailu“ nebo „Bez ohlávky“.
-
Matky po e-mailu
Jiřina ŠiklováNení skladem 141 KčDo košíku -
Vyhoštěná smrt
Jiřina ŠiklováNení skladem 140 KčDo košíku -
Omlouvám se za svou nepřítomnost
Jiřina ŠiklováNení skladem 204 KčDo košíku -
Stoupenci proměn
Jiřina ŠiklováNení skladem 231 KčDo košíku -
Deník staré paní
KalichNení skladem 204 KčDo košíku -
Czech Feminisms: Perspectives on Gender in East Central Europe
Jiřina ŠiklováNení skladem 674 KčDo košíku -
Deník staré paní
KalichNení sklademDo košíku
Recenze knih autora
U mne se jednalo o propojení obého. Jakožto aspirant na pohřebního pracovníka mám samozřejmě potřebu a zájem číst veškeré knihy obdobné tématiky, nicméně ... číst celéjsme v nedávných dnech prožili ztrátu blízkého. Díky této knize jsem si opět uvědomila co je při odcházení důležité, že každý smutek a truchlení je správný, a dokáže nalomit i nejotrlejšího smrťáka.
Tuto knihu rozhodně k četbě doporučuji, jelikož ukazuje na palčivost tématu a především toho, jak se smrti v našich životech vyhýbáme, což není správné. Kdysi bylo umírání součástí, bylo přirozené, a proto i náš strach a obavy byly jiné. V dnešní uspěchané době smrt zcela ignorujeme, odsouváme ji do nemocnic, do prostoru za plentou, který nám ublížit nemůže. Inu věřte mi, teď, v roce 2020, je toto " čisté" odcházení to nejbolestnější co se nám může stát. A 5 minut v nemocnici s blízkým, který se vydává na poslední cestu, je po čertech málo! Proto buďme ke smrti alespoň trochu přívětivější, bude se nám klidněji žít a být :)