zboží
(prázdné)
-
Treblinka, slovo jak z dětské říkanky
Richard GlazarNení skladem 291 KčDo košíku -
Treblinka, slovo jak z dětské říkanky
Richard GlazarNení skladem 255 KčDo košíku -
Veselý nebo Lustig
Richard GlazarNení skladem 165 KčDo košíku -
Trap with a Green Fence
Richard GlazarNení skladem 780 KčDo košíku -
Die Falle mit dem grünen Zaun
Richard GlazarNení skladem 405 KčDo košíku
Recenze knih autora
Richard Glazar napsal knihu těsně po válce, v době, kdy se svět vzpamatovával z nejkrvavější války v historii. Války, jejíž oběti neumírali jenom při bitvách, ale i při vraždění v koncentračních táborech. Jeho vzpomínky zahrnují dětství, cestu do vyhlazovacího tábora Treblinka, zázračný útěk a přečkání války při nucené práci v Německu. Tyto memoáry podle mého názoru nemůže překonat žádn... číst celéý vymyšlený příběh. Krutý osud zavedl Richarda Glazara do pekla, nechal ho zázračně přežít a vše sepsat. Po válce ovšem o jeho dílo nebyl zájem, vydání se dočkalo až po pádu železné opony.Richard Glazar byl Žid a stejně jako miliony ostatních evropských Židů se stal po nástupu nacistického režimu k moci nepřítelem číslo jedna. Vlastně ani nevěděl proč, ale prostě to tak bylo. Jako Čech se dostal do soukolí, jehož cílem bylo Židy zničit, až po vzniku Protektorátu. Nějaký čas se uklidil na venkov, živil se jako zemědělský dělník, nicméně úřady si ho našly a poslaly do Terezína. Tam moc dlouho nepobyl, po pár týdnech se dostal do transportu na východ, do Treblinky. Tam poměrně rychle zjistil, že se dostal do továrny na smrt, na místo, jehož jediným účelem je vraždit lidi.
Měl štěstí, byl vybrán pro práci, třídění majetku, který si s tebou transportovaní přivezli. Nacisté totiž velmi precizně třídili židovské věci a posílali je vlaky zpět, tam, kde mohly posloužit těm, kteří nebyly určeni ke zlikvidování.
To, co se v Treblince dělo, popsal Richard Glazar velmi čtivým způsobem, o jeho literárním talentu nelze pochybovat. Samotný obsah většiny knihy je protkán smrtí a utrpením. Autor popisuje, jak celý zrůdný systém fungoval, že se o pořádek starali kápové, původně vězni, kterým se dostalo privilegia přežít výměnou za to, že budou za esesáky dělat černou práci. Jestliže se opravdu chcete dozvědět, jak to v Treblince fungovalo, kniha vám to umožní. Je to dechberoucí čtení, nad každou stránkou se budete podivovat nad tím, čeho je člověk schopen.
Richard si se svým přítelem Karlem Ungerem dal za úkol přežít, jakkoliv, a po válce podat světu svědectví o tom, kolik lidí v Treblince zahynulo. Zabitých bylo skoro k milionu. Každý den, když přijížděly transporty, šly na smrt tisíce lidí. Autor memoárů byl neustále blízko smrti, stejně jako ostatní, kteří nakonec přežili.
2. srpna 1943 propuklo v Treblince povstání. Tábor lehl popelem a několika desítkám vězňů se podařilo utéct. Richard spolu s Karlem byli mezi těmi šťastlivci, dostali se do Německa mezi nuceně nasazené a začali pracovat v kovárně v Mannheimu. To, co bylo pro ostatní dělníky peklem, oni vnímali jako ráj na zemi. Nešlo jim bezprostředně o život, měli jídlo, čistou postel. Našli si německé přítelkyně a přes drobné potíže při osvobozování měst Američany se v pořádku dočkali konce války.
Richard Glazar svoje vzpomínky sepsal hned po válce, o vydání ale nebyl zájem. V šedesátých letech se jako svědek účastnil soudu s dozorci z Treblinky, po skoro dvaceti letech viděl opět ony důvěrně známé obličeje sadistů, kteří se u soudu pokoušeli svalovat vinu na jiné. Po roce 1968 Richard Glazar emigroval, žil ve Švýcarsku a v roce 1992 se mu konečně podařilo vydat jeho memoáry. Nejdříve v němčině, o dva roky později česky.
To, že o unikátní svědectví přeživšího z Treblinky nebyl dlouho zájem, je krutou ironií osudu. Richarda Glazara držela při životě právě myšlenka na to, aby se mu podařilo předat svědectví o vyvražďování stovek tisíc lidí v místě, jehož název opravdu zní tak trochu jako slovo z dětské říkanky. Na to, co se dělo před více než sedmdesáti lety, se nesmí zapomínat. Není to dávná historie, je to doba, kterou prožívali naši prarodiče. A těch, kteří o tom mohou jako pamětníci vypravovat, je proklatě málo. Brzy už zbydou jenom knihy a záznamy těch, kteří vydali své svědectví, ale už nejsou mezi námi.
Měl štěstí, byl vybrán pro práci, třídění majetku, který si s tebou transportovaní přivezli. Nacisté totiž velmi precizně třídili židovské věci a posílali je vlaky zpět, tam, kde mohly posloužit těm, kteří nebyly určeni ke zlikvidování.
To, co se v Treblince dělo, popsal Richard Glazar velmi čtivým způsobem, o jeho literárním talentu nelze pochybovat. Samotný obsah většiny knihy je protkán smrtí a utrpením. Autor popisuje, jak celý zrůdný systém fungoval, že se o pořádek starali kápové, původně vězni, kterým se dostalo privilegia přežít výměnou za to, že budou za esesáky dělat černou práci. Jestliže se opravdu chcete dozvědět, jak to v Treblince fungovalo, kniha vám to umožní. Je to dechberoucí čtení, nad každou stránkou se budete podivovat nad tím, čeho je člověk schopen.
Richard si se svým přítelem Karlem Ungerem dal za úkol přežít, jakkoliv, a po válce podat světu svědectví o tom, kolik lidí v Treblince zahynulo. Zabitých bylo skoro k milionu. Každý den, když přijížděly transporty, šly na smrt tisíce lidí. Autor memoárů byl neustále blízko smrti, stejně jako ostatní, kteří nakonec přežili.
2. srpna 1943 propuklo v Treblince povstání. Tábor lehl popelem a několika desítkám vězňů se podařilo utéct. Richard spolu s Karlem byli mezi těmi šťastlivci, dostali se do Německa mezi nuceně nasazené a začali pracovat v kovárně v Mannheimu. To, co bylo pro ostatní dělníky peklem, oni vnímali jako ráj na zemi. Nešlo jim bezprostředně o život, měli jídlo, čistou postel. Našli si německé přítelkyně a přes drobné potíže při osvobozování měst Američany se v pořádku dočkali konce války.
Richard Glazar svoje vzpomínky sepsal hned po válce, o vydání ale nebyl zájem. V šedesátých letech se jako svědek účastnil soudu s dozorci z Treblinky, po skoro dvaceti letech viděl opět ony důvěrně známé obličeje sadistů, kteří se u soudu pokoušeli svalovat vinu na jiné. Po roce 1968 Richard Glazar emigroval, žil ve Švýcarsku a v roce 1992 se mu konečně podařilo vydat jeho memoáry. Nejdříve v němčině, o dva roky později česky.
To, že o unikátní svědectví přeživšího z Treblinky nebyl dlouho zájem, je krutou ironií osudu. Richarda Glazara držela při životě právě myšlenka na to, aby se mu podařilo předat svědectví o vyvražďování stovek tisíc lidí v místě, jehož název opravdu zní tak trochu jako slovo z dětské říkanky. Na to, co se dělo před více než sedmdesáti lety, se nesmí zapomínat. Není to dávná historie, je to doba, kterou prožívali naši prarodiče. A těch, kteří o tom mohou jako pamětníci vypravovat, je proklatě málo. Brzy už zbydou jenom knihy a záznamy těch, kteří vydali své svědectví, ale už nejsou mezi námi.
Úžasná, dojemná kniha, plná cenných faktů. Za mě druhá nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla.
Pro mě nejsilnější že všech "svědeckých " knih o holocaustu. Teď nemluvím o spisovatelské zručnosti, místy byla kniha nesrozumitelná. Fantastický příběh, působil až fantasmagoricky, ale právě proto lze věřit, že je to skutečné. Úplně mě posadilo na zadek to, jak autor dokázal reflektovat celkovou šílenou mašinérii, ukázat jaký zvrácený byznys se přitom odehrával, který se takto mohl dít... číst celé nejen proto, že nacisti byly zrůdy, ale bohužel také proto, že byl geograficky umístěn tam, kam byl umístěn....
Skvěle napsaná kniha o hrůzách prožitých za druhé světové války. Mohu jen doporučit
Perfektní čtení. Napsáno velmi živě a poutavě. Tohle by mělo být, možná i je, povinnou četbou pro žáky ZŠ. Nikdy jsem nepochopil jak tohle bylo mezi lidmi vůbec možné. Děti, starci, mladé dívky i chlapci, vše bylo plynováno výpary s tankových motorů nebo přímo odváděno do tzv. lazaretu, kde byli SS nebo Ukrajinci namístě zastřeleni. Autor se zmiňuje i o příslušnících SS ze Sudet, kteří ... číst celétaké tak rádi zabíjeli...to jen až je zase bude chtít někdo zvát na Sudetoněmecké dny na naše území...
Naprosto neuvěřitelný příběh našeho občana Richarda Glazara, který jako zázrakem přežil koncentrační tábor Treblinka - mimo jiné tento tábor, ve kterém bylo zavražděno na 850.000 tisíc Židů, přežili pouze 2 Češi. Popisuje každodenní život v táboře, hrozné tragédie, ale nezlomnou vůli žít ještě minut, hodinu, den.... Popisuje neuvěřitelné štěstí při útěku z Treblinky po povstání v roce 1... číst celé943, kde se jako zázrakem přes Protektorát dostal až do Mannheimu, kde na falešné papíry přečkal konec války. Rozhodně doporučuji, stojí to za to.
Vypráví o Richardovi Glazarovi, který byl v září 1942 deportován do Terezína a odtud v říjnu 1942 do vyhlazovacího tábora Treblinka ve východním Polsku, kde byl jako jeden z mála vybrán k otrockým pracím. Je zde detailně popsán život ve vyhlazovacím táboře. Od příjezdu transportů, kde byli lidé donuceni se svléknout a pak jít do plynu. Po nich nastoupila pracovní četa, která měla za tvr... číst celédých podmínek úkol třídit věci a hledat v nich peníze a jiné cenné věci. Mezi utlačovatele patřili - Franz (Lalka), Matthes, Miete - Anděl smrti, Mentz - střelec číslo 2, Franz Paul Stangl, Kuttner
Při příjezdu transportu bylo vybráno pár lidí z tisíce na pracovní práce. Jeden z nich byl také Richard, později i jeho kamarád Karel Unger.
Při příjezdu transportu bylo vybráno pár lidí z tisíce na pracovní práce. Jeden z nich byl také Richard, později i jeho kamarád Karel Unger.
Treblinka, slovo jak z dětské říkanky byla rozhodně zajímavá, Glazar velmi dobře vykreslil pocity lidí v táboře smrti a vystihl otupělost lidí v daných podmínkách. Prostřední část knihy pro mě byla poněkud utahaná, příliš mnoho přímé řeči a popisu v místech, kde už to není třeba. V poslední třetině jsem postrádal více epické složky. Konec opět zajímavý. Rozhodně stojí za to si tuto knih... číst celéu přečíst. Jedno z mála přímých svědectví.
Knížky s válečnou tématikou vyhledávám čím dál častěji, zvláště ty z koncentračních táborů. Takhle knížka nje takový průměr podle mého, moc mi nesedl autorův styl psaní, který je až moc autobiografický, čekala jsem trošku víc napětí a akce. Ale knihy na tohle téma mě nepřestanou asi bavit, pokaždé když nějakou čtu mám po těle husí kůži, když si představím jaké hrůzy lidé prožívali, byl... číst celéo to strašné!
Miluju knihy a válečnou literaturu nejvíc. Zaměřila jsem se na Osvětim, ale na tuhle knihu jsem byla zvědavá. Po přečtení útěku z Treblinky jsem se pustila do čtení. Kniha má téměř 400 stran, takže žádná outlá chudinka. Je doplněná fotografiemi. Vůbec si nedokážu představit i když o tom čtu, jaké hrůzy tihle lidé (vězni) museli prožívat. Já bych to nevydržela, nepřežila bych. Nepřestává... číst celé mě tohle udivovat. Smutné, pravdivé, skutečné
