Po přečtení této útlé Terezínské novely se mi znovu umocnil prožitek letošní návštěvy tohoto židovského ghetta, kde stále vnímáte historickou minulost bývalé vojenské pevnosti, židovského ghetta, místa utrpení a odjezdu transportů do ještě hrůznějšího tábora jménem Osvětim. K této knize, která ani nebyla určena čtenářům není třeba hodnocení. Řekneme-li ale, že stačí úcta a obdiv k autor... číst celéům, je to jen slabá fráze, kterou omlouváme svoji nemohoucnost jakkoliv ovlivnit řetězení události kolem nás. Ale co doopravdy můžeme a co zmůžeme, když to nedokázal ani Bůh...?
Velmi poučné, všem doporučuji, protože hodně "věcí" je v dnešní době bráno jako samozřejmost. Tato kniha je důkazem toho, že máme být v každý okamžik zač vděční.
Všichni židé si tenkrát určitě říkali, proč je v tom bůh nechal, nebo proč jim učinil takové utrpení. Každý si to vysvětloval jinak, ale autor nám předložil v knize své vysvětlení. Bůh věděl, že je válka, bylo to zřejmě nevyhnutelné, ale neviděl do hloubky. Viděl městečka plná židů, kde se věnovali práci, myslel si, že tam přečkávají válku. Jednou se k němu donesla modlitba je... číst celédnoho z jeho nejvěrnějších sluhů. Vítězlav Taussig nikdy o nic nežádal, ale teď ano. Měl hlad a tak se modlil o jídlo, bůh mu tedy poslal balíček s jídlem, to k němu ale nedošlo. Tak se bůh rozhodl, že na sebe vezme lidskou podobu, sbalil si malý kufřík a vydal se do Terezína pomoct Vítězlavovi Taussigovi. Bůh si na vlastní kůži zažívá, co prožívali lidé v Terezíně a nechápe, jak o takových zvěrstev nemohl vědět. Chce se vrátit zpět, aby to mohl napravit, ale to se mu nedaří. Vede odtamtud jen jedna cesta. Kniha mě hodně překvapila. Čekala jsem, že to napíše autor ze svého pohledu, ale napsal to z pohledu boha, čímž ta kniha je smutnější. Není v tom nic silně náboženského, jen nahlédnete do Terezína přes boha. Je to silný příběh, doplněný ilustracemi autorovi dcery, která přežila. Kniha je doplněná skrytými významy, které kdo nepochopí, jsou vysvětleny na konci knihy. Také tam naleznete slovníček, pokud by jste neznali slova, která tenkrát byla běžná. A hned na začátku vás autor dostane verši s názvem Modlitba. Na konci se ještě dozvíte, jak zvládl tenkrát psát a jak se jim podařilo knihu zachránit. Já jsem knihu večer přečetla najednou, protože to ani nijak nešlo. Chtěla jsem vědět jak to dopadne. Příběh mě chytil za srdce a na tohle nikdy nezapomenu. Rozhodně doporučuji ji přečíst, protože je to příběh, který vám nedá spát. Kniha je dokonce opravdu krásně zpracovaná, což se nakladatelství opravdu povedlo. A to ani nemluvím o těch ilustracích. Za mě tedy kniha rozhodně ano a měl by si jí přečíst každý.
Kniha Otty Weisse je opravdu originálně pojatý příběh z období holokaustu. Zpočátku jsem měla strach, zda mě příběh takto napsaný bude bavit. Ale moje obavy byly zbytečné. Knihu jsem přečetla během pár hodin a šlo opravdu o velmi zajímavé čtení. Období 2. světové války mě zajímá, takže jsem moc ráda, že jsem se k tomuto příběhu dostala. Knihu můžu určitě doporučit. Nemusíte se obá... číst celévat, že by byla nějak silně nábožensky směrovaná, vůbec ne. Pouze je vypravěčem Bůh, ale jinak prožíváme klasické situace z židovského ghetta. Kniha je velmi pěkně graficky zpracovaná a doplněna o ilustrace Ottovy dcery Helgy. V zadní části knihy najdeme seznam pojmů, které se ve vězeňském slangu v Terezíně používaly. Což je hodně dobře, protože jinak bych spoustě slov úplně nerozuměla a musela bych si je vyhledávat na internetu. V knize najdeme také několik rodinných fotografií a ukázku strojopisu originálního textu.
Krátký příběh o utrpení, přesto psaný s neskutečnou lehkostí. Ukazuje nám různé bolestné události, které lidé zažívali v terezínském ghettu. Je potřeba si připomínat, jak člověk člověku dokáže ublížit a dělat maximum pro to, abychom nic takového nemuseli znovu zažít. Moc se mi líbila báseň Modlitba, hezké kresby, které celý příběh pěkně doplňovaly a závěr, který vybízí k odpuštění a při... číst celénáší naději.