Mám takový pocit, že tahle recenze nebude z těch příliš platných, ani srozumitelných. Ona totiž ani ta kniha samotná není z děl, které by měly pochopitelně rozehranou dějovou linku a srozumitelnou pointu. O to slabší to pro vás bude zážitek pokud již máte ze sebou Kvítek karmínový a bílý, který se zabývá vlastně stejnou tématikou, ale činí tak mnohem naturalističtěji a částečně i uvěřit... číst celéelněji. Pan Hancock se svou domácností by si zasloužil o něco více místa, zatímco nesympatická budoucí paní Hancocková mi většinu té knihy svým až příliš předvídatelným chováním (a s tím samozřejmě spojeným i dějem v knize) lezla na nervy. Když mi cca v polovině knihy došlo, kamže osudy našich hrdinů směřují, byla jsem z toho nějakou tu stránku i naštvaná a paradoxně mě pak hodně překvapovalo, jak si vedla po svatbě. Na druhou stranu musím přiznat, že druhou polovinu knihy jsem dala prakticky za jediný večer, takže čtivé to nejspíš opravdu je. Takže opět jako u mnoha jiných, záleží opravdu hodně na tom, co máte načteno. Jako takový nenápadný předkrm před Kvítkem doporučuji, jinak si raději dejte podruhé Kvítek.