Zdánlivě banální příběh synka, který jede do svého rodného města na pohřeb rodičů, se kterými posledních pár let nemluvil se prolíná s jeho životem který si za ty léta odloučení vybudoval. Na prvotinu dobrý počin. Irving je velmi zajímavý a sympatický kluk, který nám krůček po krůčku odkrývá svůj příběh. Co mi vadilo, a ráda bych si nechala od autorky vysvětlit, byly španělsky psané názvy kapitol.
Tapetář, novinka, která vyhrála Literární cenu Knižního klubu a myslím, že právem. Příběh dvacetiletého Irvinga, který žije v Manchesteru v 50. letech minulého století. Irving nám ukazuje svůj život, vrací se do rodného Whitby na pohřeb svých rodičů a tím i vzpomíná na vše, co ve Whitby prožil. Knížka je celá vyprávěna právě Irvingem, který nám postupně odhaluje svá tajemství,... číst celé představy i své vnímání života. V příběhu se střídá současnost s minulostí, není to nijak odděleno, ale je to velice dobře napsané, že se v ději neztrácíte. Nečekejte jednoduchou oddechovku, knížka Vás donutí se zamyslet. Určitě je kniha srovnatelná se zahraniční prózou a těším se, že autorka brzy přidá další knihu. A mimochodem je pro mě až nepochopitelné, jak něco tak vyspělého mohla napsat tak mladá holčina. Super!
Příběh Lady, mladé dívky, která trpí poruchou příjmu potravy. Kniha nám ukazuje, jak s ní dokáže bojovat jak Lada, tak i její rodina, a to vše koncem sedmdesátých let v Československu. Ze slečny se stane ženou a my sledujeme, zda se dokáže poprat se životem.
Od autorky jsem četla její prvotinu Tapetář, která se mi moc líbila. Tato knížka si mě však nezískala. Kniha je psána „... číst celédu formou“, která mi až tak úplně nesedí, ale to je můj osobní problém. Jinak jazyk, slovní zásoba, slovní obraty a krásné věty se mi v knize moc líbí. Co mě také bavilo, tak zmínky o spoustě knížek, které hlavní hrdinka čte, cituje z nich a podobně.
Děj je zasazen do oblasti odkud pocházím, tak mi to bylo bližší. Bohužel mi však vadilo spoustu nepřesností, co se týče doby, ve které se příběh odehrává. Něco bylo opravdu hodně zásadní, že mě to rušilo od čtení. Pokud se již použije konkrétní místo a doba, tak by se autorka měla držet toho, jak to tenkrát skutečně bylo. Při čtení jsem měla celou dobu pocit, že se příběh spíš odehrává v současnosti.
Téma anorexie mě v knize vcelku bavilo, pohled do duše dívky, která bojuje sama se sebou. Avšak když kniha přešla do druhé poloviny, začala jsem se ztrácet, někdy jsem asi úplně nepobrala, co tím chtěla autorka říci a čtení mě nebavilo.
Celkově za mě tedy průměrná kniha, ale pokud autorka bude psát dál, i tak si její další knihy ráda přečtu.
Literárně oceněná kniha, o které jsem slyšela různé názory, tak jsem si řekla, že nejlepší je udělat si svůj vlastní názor a knihu si přečíst. Ze začátku jsem si musela zvyknout na autorčin styl psaní, ale pak jsem se přeci jen začetla. Zajímavě podané a zpracované téma (nejen) odlišné sexuální orientace v Anglii v 50.letech prostřednictvím Irvinga a jeho životního příběhu. Autorce nelz... číst celée upřít originalitu a zjevný spisovatelský talent.
Zpočátku jsem si musela zvykat na neobvyklý vypravěčský styl, který je ale svým způsobem originální. Téma anorexie mi nebylo blízké, ale autorka jej zde prostřednictvím Lady opravdu specificky čtenáři přibližuje. Je až zarážející, jak zkreslené a pokřivené mají takto nemocné dívky vnímání svého těla. Každopádně příběh Lady čtenáře zaujme, přesto jakoby ve vyprávění a plynutí děje něco p... číst celéokulhávalo a chybělo.
O knize TAPETÁŘ jsem už hodně slyšel. Někteří čtenáři knihu chválí, jiní čtenáři byly z knihy zklamáni, a tak jsem se rozhodl, že knihu vyzkouším. Děj novely se odehrává v britském městě Whitby v 50. letech 20. století. Kniha má 12 kapitol, každá kapitola je pojmenována ve španělštině. Vypravěčem je dvacetiletý kluk, kterému zemřou v rychlém sledu rodiče. Seznamujeme se s jeho přítelem ... číst celéZEVEM, jeho kamarádkou BETH a dalšími lidmi z práce. Pracuje jako tapetář. Postupně jsou odhalována tajemství z vypravěčovy minulosti.
Jedná se o autorčinu prvotinu a je zajímavé, že kniha získala v roce 2019 Literární cenu Knižního klubu v kategorii Objev roku. Kniha se nečetla úplně snadno, nad některými věcmi musí čtenář více popřemýšlet, objevuje se filosofování, takže ne všemu jsem porozuměl, ale upřímně řečeno jsem neměl ani potřebu se nad některými větami hlouběji zamýšlet. V knize se střídají části z minulosti a přítomnosti. Příběh jako takový je celkem zajímavý, místy smutný a myslím si, že v době a v místě, ve kterém se odehrává, uvěřitelný. Závěr je překvapivý.
Autorka vydala v roce 2021 druhou knihu, která se jmenuje LADA U LEDU. Tuto knihu neplánuji číst, ačkoliv námětem může být kniha zajímavá a v současné době aktuální.
Nemůžu říci, že bych byl z knihy Tapetář zklamaný, ale z druhého hlediska nejsem z knihy úplně nadšený, že bych měl potřebu se pouštět do dalších autorčiných knih. Knihu hodnotím na 70 %.
Na knihu jsem se těšila, měla jsem na ni dobré reference, ale nakonec velké zklamání. Musela jsem se hodně přemáhat, abych ji vůbec dočetla. V knize se prakticky nic neděje, postavy nezaujmou, nemá to žádné vyústění. Vlastně nevím, proč autorka knihu napsala a co jí chtěla říci. Stejně tak nechápu zasazení do poválečných let v Anglii - prostředí tam nehrálo žádnou roli. Zkusila jsem, st... číst celéačilo, další knihu autorky si už nepřečtu.
Lada u ledu jsem dostala k posledním vánocům od své tchýně, protože prý je to knížka z mého rodného města a okolí. To mne překvapilo a také zaujalo, ale musím říct, že i když jsem ji začala číst hned o vánocích, tak zatím nemám dočteno. Moc mne nezaujala, a to i přesto že v knížce poznávám řadu míst a i doba samotného příběhu mi není tak vzdálená. Knížka samotná a její téma bylo jednu d... číst celéobu dost diskutované a probírané. Já mám momentálně rozečteno více knih z různých oblastí, ale k této knížce se vracím pomalu, není to knížka, kterou bych přečetla, jak se říká " jedním dechem".
Na Ladu u ledu jsem byla vážně natěšená už jen z toho důvodu, že jde o knihu velmi mladé české autorky, a tak jsem byla zvědavá, jak se s tímto tématem popasuje a představí ho českému čtenáři. A musím říct, že to zvládla velmi originálně. Příběh je zasazen na konec 70. let do Československa, což už je sama o sobě příjemná změna, a ještě navíc Ema Labudová zvolila pro své vyprávění ... číst celédu-formu, která v literatuře přeci jenom není úplně nejběžnější.
Prvotina této mladičké autorky, která byla nominována na cenu Magnesia Litera v katergorii objev roku. NO - myslím, že větší boom je ohledně věku autorky než čehokoliv jiného co se týče příběhu. Příběh je velmi málo promyšlen, protože takové množství chyb a všeho co rozhodně nezapadá do padesátých let, je v příběhu opravdu požehnaně. Velmi pochybuji, že v té době používali dnešní typick... číst celéy česká slova. Mohla bych vyjmenovat další chyby , ale to by bylo na dlouho. Za mě nic moc.
Z knížky jsem během čtení byla rozpačitá. Du forma mi nevyhovovala a trvalo dlouhou dobu, než jsem si na ni zvykla a nebránila mi ponořit se do příběhu. I přesto se jedná o knihu, ke které se brzy vrátím, protože si teprve budu moct vychutnat její hloubku a propracovanost.
Nevím, jestli je to tím, že se jedná o českou autorku, a ti zatím nemají tolik praxe a zkušeností s LGBT tématikou, ale knihu bych si už podruhé nepřečetla. Nakonec jsem byla ráda, že jsem si ji pouze pujčila v knihovně a nekoupila si ji, protože bych ji pak stejně asi hned prodala.. Není to úplně špatné, ten název vás navnadí na nějaké naprosto boží dílo. Ano, ono to má nápad, ale zpra... číst celécování pokulhává.
Je to novela z prostředí severobritského rybářského městečka Whitby v yorkshirském kraji z 50. let. Knihu jsem si koupila, protože jsem věděla, že vyhrála literární cenu. A myslím si, že ji vyhrála zcela oprávněně. Líbilo se mi, jak se v knize střídá současnost s minulostí. Takové knihy sice obvykle nemám moc ráda, ale tady se mi to celkem dost líbilo. Je to kniha, která vás donutí se z... číst celéamyslet. Doporučuji!