Románová kronika ztraceného města, léta 1894-1921. Příběh, který je vystavěn na skutečných událostech. Začíná důlním neštěstím z roku 1894, které zasáhlo do života obyvatel celého kraje. V knize sledujeme tři hlavní hrdiny – Barboru, Julku a Ludwika – každý se svým osudem bojuje po svém. Úžasná knížka, ve které najdete zpracovaná témata, o kterých se v knížkách moc nepíše a člověk se je... číst celén diví, co se tady všechno dělo, o čem neví. Například česko-polský konflikt, který nastal po první světové válce a jak to ovlivnilo obyčejné lidi. Stejně tak první světová válka a její dopad na městečko a jeho obyvatele. Styl, jakým je kniha napsána, Vás okamžitě pohltí a ocitnete se na začátku dvacátého století v chudém městečku plném havířů. Dozvíte se mnoho o tom, jak lidé dřív žili. Spoustu z toho si pamatuji z vyprávění mé babičky, tak mě to možná pohltilo ještě o něco víc. Malé chaloupky, zato velké rodiny. Autentický pocit umocňuje nářečí i polská jména a názvy. Silný příběh, který jsem si opravdu užila, prožila, probrečela. Už teď se těším na další díl, který si pořídím hned, jakmile vyjde. Všem Vám knížku moc doporučuji. Nebuďme slepí k naší historii. Pojďme se o ní dozvědět něco nového. Tímto způsobem Vás to bude i bavit. Autorka má můj obdiv za to, jakou práci ji muselo dát posbírat všechny historické události a s jakou lehkostí je zapracovala do svého románu.
Šikmý kostel je pro mě už teď na začátku roku bez přehánění knihou, kterou jen tak něco nepředčí.
První díl románové kroniky zasazený do drsného ostravsko-karvinského revíru přelomu minulého století. Těžký život, těžká práce, těžké časy a těžké lidské osudy. Avšak napsáno s takovou lehkostí, empatií a pokorou, vyprávění je živé, postavy velmi životné a skvěle prokreslené, pl... číst celénokrevné bytosti, stejně jako prostor a prostředí. Jste tam s nimi. Všude. Jejich příběh je na chvíli i tím vaším, dotkne se vás hluboko... a zůstane už napořád. Karin Lednické se podařilo něco velkého.
Myslím, že i ve vodách současné české literatury zapůsobí jako zjevení a bude se o ní ještě hodně mluvit a psát - však si to taky zaslouží.
Je pro mě hodně těžké nemluvit o této knize jen v superlativech, protože autorka píše o „mém“ kraji a píše o něm tak nádherně a citlivě, že to ponechá jisté dojetí a sníží možnosti objektivního hodnocení. I tak se vynasnažím. Příběh je vyprávěn z pohledu třetí osoby a sleduje rodiny horníků a jejich osud, který byl původně pevně spjat s šachtami, ale po událostech roku 1894 se změnilo m... číst celénohé. Jednotlivé části knihy jsou uvedeny jménem postavy, jejíž cestu chvíli čtenář spolu s ní půjde a je rozdělena po letech. I tak se však autorka striktně nedrží jen jednoho osudu a nebojí se zamíchat kartami ve stínu reálných událostí a doposud existujících míst. Příběh zmizelého města, po kterém lze dnes nalézt pouze onen Šikmý kostel, přibližuje česko-polské pohraničí s přilehlým okolím a ukazuje, jak těžká byla hornická obživa a nestálý život pod věžemi. Pokud to tu znáte, je to pro vás ohromné plus, pokud však ne, vůbec to nevadí. Šikmý kostel je báječnou možností seznámit se „severem“ a přitom se necítit o nic ochuzen. Tak neváhejte, není nad čím.
Druhý díl Šikmého kostela se zaobírá léty 1921 - 1945 a je stejně tak truchlivý, jako ten první. Opět sledujeme osudy postav, které mi už v prvním díle tolik přirostly k srdci. Tentokrát se bolest a nešťastné osudy netýkají jen hrstky lidí, ale jako by se v důsledku dějin rozlily na celé národy. Přestože je to čtení teskné (obsahem), autorka má jedinečnou vypravěčskou schopnost a ... číst celéumí vykreslit postavy takovým způsobem, že vám dokonale přilnou k srdci.
Tak tento román je pro mě opravdovým překvapením. Úžasná knížka, ve které najdete zpracovaná témata, o kterých se v knížkách moc nepíše a člověk se jen diví, co se tady všechno dělo, o čem neví. Například česko-polský konflikt, který nastal po první světové válce a jak to ovlivnilo obyčejné lidi. Stejně tak první světová válka a její dopad na městečko a jeho obyvatele. Karin Lednická má... číst celé skvělý dar vyprávět a chytnout čtenáře. Kniha vznikla po mnoha rozhovorech s místními pamětníky a do široké pozornosti přináší osudy místa, na které často zapomínáme.
Děkuji autorce, že si dala tu práci a snažila se dohledat co nejvíce záznamů o těchto událostech a nebála se popovídat si s pamětníky, kteří byli ochotní poskytnout rozhovory o historii svých rodin a pomoci tak autorce přiblížit minulé časy popisovaného města.Dle mého názoru paní Lednická dokázala svým dílem učinit ze ztraceného města místo, které zůstane v srdcích mnoha lidí, a to neje... číst celén pamětníků.
Pocházím z míst o kterých se v knize píše. Historii této oblasti znám. Dotkla se i naši rodiny. Když knihu četla, místy jsem měla husinu. Poprvé se našla osoba, Paní Karin Lednická, která měla odvahu o tom psát. Všem knihu moc doporučuji.
Šikmý kostel... Románová kronika ztraceného města (léta 1921-1945)... Již na obálce knihy, která je mimochodem kouzelná - už jen z ní na Vás ta doba doslova dýchne, je uvedeno, že se jedná o druhý díl... V případě, že byste nečetli díl první, tak tento druhý na pár dní odložte a sáhněte nejprve po tom prvním, který se odehrává v letech 1884-1921... O hodně byste totiž přišli... ... číst celéUž v něm se totiž seznámíte s hlavními postavami této plánované románové trilogie... Jestliže jste měli po přečtení prvního dílu chuť setřít si z čela černý pot a loknout si piva ... a začít tleskat (jak uvedla Zora Göthová, deník Právo), tak po druhém k tomu na Vás bude dopadat střelný prach a budete mít chuť si loknout pálenky... a opět začít tleskat... To uvádím pro změnu já... ;-) V případě, že bych měl uvést, který z těchto dvou, dosud vyšlých, dílů je lepší, tak bych si zkrátka nevybral... Oba dva jsou naprosto skvělé... Karin Lednická rozdělila knihu na celkem devět dílů, které jsou pojmenovány podle hlavních postav knihy... Ženka (celkem tři díly), Julka, Barka, Anuška, Wojtek, Fanka, Halka... Po přečtení knihy si určitě prohlédněte obrazovou přílohu a přečtěte i doslov autorky... K ději samotné knihy nebudu vůbec nic prozrazovat... Prostě si ji přečtěte... Zaručuji Vám, že nebude litovat... První díl měl 398 stran... Druhý díl měl stran o dost více - celkem 606... Na konci však budete litovat, že jich nebylo ještě o pár více... Při čtení knihy nezapomeňte z jejich stránek občas sfouknout uhelný a střelný prach... ;-) Vždy mi vadilo, když se v nějaké knize objevily řádky v cizím jazyce a nebyl u toho, alespoň z zadní části knihy, překlad... Nevím proč, ale u knih Karin Lednické mi občasné polské nebo německé věty vůbec nevadily... Prostě tam patří... ;-) Knihu jednoznačně doporučuji všem k přečtení... Mně nezbývá, než doufat, že si Karin Lednická udělá co nejvíce času, aby se mohla věnovat třetímu dílu Šikmého kostelu... Budu ho netrpělivě vyhlížet... Snad se dočkám ještě letos... Třeba na Ježíška...
Výborná kniha skvěle nastavující zrcadlo naší společnosti. Důležitá připomínka opomíjeného koutu naší země; oslava lidí, kteří ví, co je opravdová dřina, a tak dovedou být vděční za chvíli odpočinku. Konečně se v české literatuře objevuje silný příběh, který překračuje několik generací a nečerpá pouze z pokřivených vztahů mezi členy úzké rodiny. Naše životy jsou utkány také z příběhů na... číst celéšich předků, nelze je vyjmout z krajiny domova. Výborné, doporučení hodné čtení.
Šikmý kostel... Dámy a pánové, tohle že je prvotina autorky?! V tom případě hluboce smekám... Neuvěřitelně čtivá kniha... Román se odehrává v časovém rozpětí let 1894 až 1921... Začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které zasáhlo do života obyvatel celého kraje... Barbora, Julka a Ludwik jsou v knize představiteli tří dějových linií, které se však postupně propl... číst celéetou... Nijak více nebudu k ději knihy prozrazovat, zkrátka si ji přečtěte... ;-) Dovolím si citovat názor paní Göthové z deníku Právo ke knize... "Karin Lednická to zvládla napsat natolik autenticky, že máme na konci chuť utřít z čela černý pot, loknout si piva... a začít tleskat..." Zcela oprávněně je tento román knihou roku 2020...
Moje manželka se v Karviné narodila a v okolí vyrůstala... Při určité pasáži knihy jsem se musel smát... Když jsem se já, kluk z Čáslavi, pracující v Praze, objevil na Ostravsku... .... mluví strašně divně... Slova se mu v hubě protahují do směšných krucánek, občas to zní, jako by napůl zpíval, a některé věci vyslovuje či nazývá úplně jinak, než by měl... :-D
Podle mě asi nejpěknější kniha, kterou jsem letos četla, velmi pěkně zpracovaná do několika příběhů, které se spolu začínají prolínat. Kniha začíná důlním neštěstím z roku 1894, které zasáhlo do života obyvatel celého kraje. V knize sledujeme tři hlavní hrdiny a každý se svým osudem bojuje po svém. Úžasná knížka, ve které najdete zpracovaná témata, o kterých se v knížkách moc nepíše a ... číst celéčlověk se jen diví, co se tady všechno dělo, o čem neví. Překrásná kniha a už se těším na pokračování :)
Očekával jsem, že v tomto roce vyjde kniha ŠIKMÝ KOSTEL, třetí díl, ale místo toho vyšla kniha ŽIVOTICE: OBRAZ (PO)ZAPOMENUTÉ TRAGÉDIE, což bylo pro mě překvapení. Je dobře, že se Karin Lednická rozhodla napsat tuto knihu a popsat události, které se v minulosti odehrály v Životicích a jeho okolí. Myslím si, že hodně čtenářů z různých koutů ČR o této tragédii nikdy neslyšelo a díky této ... číst celéknize se o ní mohou dozvědět.
Autorka kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část. Kniha je čtivá a propracovaná. O život přišlo hodně nevinných lidí, což je otřesné! Proč došlo k této tragédii? Kdo za tuto tragédii nese vinu? Co této tragédii předcházelo? To se už dočtete v této knize a mnohem více informací.
V knize se nachází také fotografie, různé dokumenty, poznámky pod čarou, články z novin. Kniha obsahuje PROLOG a DOSLOV.
Kniha je pěkně graficky zpracována, je precizně zkontrolovaný pravopis. Líbí se mi ořízka knihy, která je červené barvy.
Znám Památník životické tragédie. Několikrát jsem kolem něj projížděl autem, anebo na kole, ale ještě jsem v něm nebyl. Časem bych se chtěl do něj podívat. V minulosti tento památník navštívil táta. Můj děda mi vypravoval příběhy z 2. světové války a taktéž znal dobře tuto oblast, poněvadž bydlel ve Stonavě, což je blízko Životic.
Je docela smutné, že v mých hodinách dějepisu na ZŠ a SŠ nepadla ani jednou zmínka o životické tragédii, a přitom Životice jsou nedaleko od mého obydlí. Památník jsme nenavštívili se školou.
Autorka si vybrala zajímavý námět ke zpracování, opětovně strávila dlouhý čas poslechem příběhů lidí, kteří měli co říci k tomuto obrovskému neštěstí, které se odehrálo v Životicích, navštívila různé instituce a sbírala materiály a na základě toho napsala tuto knihu.
Šikmý kostel je kronika ztraceného města léta 1894-1921. Těžké lidské osudy, těžká práce a drsný život. Poznáte tehdejší dobu. Některé události pro mě byli novinkou a je to velmi zajímavý příběh. Ukaz.: Najednou pochopila, že pokud nepřestane soucasnost porovnávat s tím, co bylo a už není, nikdy se nevyškrábe z propasti, do které spadla. Musi přestat stavět vzdušné zámky a říkat s... číst celéi, jaké by všechno bylo dobré, kdyby to mohla ovlivnit. Kdyby, kdyby, kdyby...ale její moznosti volby byly opravdu omezené, vlastně žádné. Proživořit se k jaru a doufat, že s prvním slunkem bude líp
K Životicím asi nemohu být objektivní, a to z mnoha důvodů. Už jen proto, že jsem z Podlesí a Životice vlastně navazují. Kniha je napsána zajímavou formou, která se mně osobně velmi dobře četla. Ono... je to něco jiného, když to čte člověk, který není odtud.. dle mého .. Já znám ony lokality... i když i to je možná pro někoho matoucí, protože v reálu to není zase tak jednoduché.... Tři ... číst celéhospody od Mokroszů... pak lokalit, kde se říká u Pawlase je taky několik. Jednou je mimo jiné další hospoda, která stála v Horní Suché, kousek od Kožušníkových atd. Pak je to pro mě těžké i proto, že ta jména mi nejsou cizí a dokonce potomky těch lidí znám. Ta jména ve městě stále figurují. A jde o jejich rodinné členy. S někým jsem dokonce chodila i do školy. Jenže možná i právě proto, to má větší hloubku. Taky se mi vyjevují určité věci, které se od nepaměti říkali a existovala jistá nevraživost vůči lidem, aniž by se vlastně vědělo proč.. no pro něco, co se stalo jejich předkům. Také si moc dobře pamatuji, jak nás nahnali do čerstvě otevřeného památníku a pak nás tam chodili děsit minimálně jednou do roka každý rok.. to, že nám bylo šest a prd jsme tomu rozumněli, to byl detail. Já z toho měla tedy trauma a od té doby mi trvalo hooodně dlouho, než jsem o druhé světové chtěla vědět něco více. I tak si ale pamatuji na onu dobu té propagandy, kterou tam do nás hustili a také si dodnes pamatuji, že v Životicích zůstalla ten postesk nespravedlnosti, že se na ně zapomnělo, zatímco o Lidicích a Ležácích se mluvilo nahlas a psalo se v učebnicích. Lednické se to povedlo. Konečně o Životicích bude povědomí. Stalo se to skoro ve chvíli, když se na věc skoro zapomnělo. Všeobecně, historie Životic je velmi hluboká a nesouvisí pouze s Larischem a havířinou... jezdíval tudy na Piastovský hrad i Karel IV. Co mi na knize vadilo? No mohla tam být mapa Životic a oné oblasti jdoucí přes Bludovický kopec do Dolních Bludovic a i Horní Suché. Taková mapka jaká je v Šikmém kostelu, ta by se hodila i tady. Mohly tam být domky, hospody, kostel a ona místa zaznačena. Druhou věcí.. i ldyž se to snažila ukočírovat a brzdila se, aby neodběhla od tématu.. občas stejně utíkala a to mohlo lidi mást. Nicméně píše skvěle. Bylo to čtivé, hluboké a i když v reálu nešlo o román, tak mě to bavilo. Za sebe jen doporučuji.
Po nadšených ohlasech jsem se i já vrhla na tento román. A vůbec nelituji. Šikmý kostel je neobyčejným příběhem o obyčejných hornických ženách. Vydejte se spolu s Barborou, Julkou a ostatními do oblasti Těšínska a poznejte silné děvuchy, které svůj úděl nesly s hlavou vztyčenou. Ve středu dění se ocitá postava Barbory, jejíž vyprávění je situováno do let 1894 – 1921, ale autorka vám nab... číst celéídne i osudy dalších postav, které prošly jejím životem nebo se s ním později prolnuly. U ženských hrdinek vystupuje do popředí nezlomná síla i hrdost těchto údělem zkoušených žen. Poznáte tehdejší dobu díky zajímavě podaným popisům „obyčejných“ dnů a proniknete do historických událostí týkajících se česko – polského konfliktu po světové válce. Spisovatelka Karin Lednická napsala příběh pro další budoucí generace, aby nezapomněly. A současné pokolení může být hluboce vděčné, že jim tato ostravská roba připomněla zapomenutou minulost. Vřele doporučuji, je to nádherná kniha.
U této knihy je především nutné si před jejím čtením uvědomit, že se nejedná o beletrii, ale o literaturu faktu. Autorka to ale svým čtenářům usnadní alespoň tak, že každá kapitola beletristicky začíná a pak přijdou fakta. S těmito fakty musela být neskutečná práce (a jde to v knize i zcela zřejmé), já si paní Karin Lednickou představuji jak sedí uprostřed velkého pokoje a kolem ní jsou... číst celé všude papíry - rešerše - mapky, dokumenty, archivy, fotky, atp. a ona vybírá co vše do knihy dá a co bohužel bude muset vynechat. Velmi si cením toho, že autorka s takovou pílí přináší čtenářům ucelené informace o jedné (vlastně nedávné) tragédii ve vesnici Životice v Moravskoslezském kraji. Přála bych takového pracovitého a zaníceného autora každé podobné vesnici, městu, události. Za mě mohu určitě vřele doporučit a snad i poprosit, dejte knížce šanci (ale nezapomeňte si předem ujasnit jaký žánr čtete), děkuji.
Krásně napsaná kniha. Zaujal mě nejen samotný příběh, ale také postřehy ze života lidí na přelomu století. Už jen popis solné pouti na začátku knihy byl zajmavý. A následovalo mnoho dalších.
Ke knize jsem se dostal po spoustě kladných recenzí, které jsem všude četl. Byly zcela oprávněné. Šikmý kostel je opravdu krásná kniha. Vystihuje česko-polský konflikt, který se poté, co vzniklo samostatné Československo, přeměnil v krvavou občanskou válku. Přiznám se, že o některých historických událostech jsem se poprvé dozvěděl až v téhle knize. Nikdy nepochopím, proč se o těcht... číst celéo věcech děti neučí ve školách...
Úžasně napsaná knížka, popisující hodně těžký život havířů v té oblasti. Tím, že jsem v těch místech byla, čtení pro mně bylo ještě větším zážitkem. Určitě bych ji doporučila. Sama jsem ji kupovala jako dárek kamarádkám. Těším se na pokračování.