Košík
zboží
(prázdné)
-
Můj syn feťák
Eva Hacalová, Petr Hacala, Luboš HacalaNení skladem 261 KčDo košíku -
Máma má alzheimera
Eva Hacalová, Petr Hacala, Luboš HacalaNení skladem 274 KčDo košíku -
Záchranářem po česku
Eva Hacalová, Petr Hacala, Luboš HacalaNení skladem 300 KčDo košíku
Recenze knih autora
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Můj syn feťák
Tuhle knihu jsem si přála už dlouho ,až jsem si ji jednoho dne objednala. Za dva večeři jsem smrkající do kapesniku , knihu přečetla . Kdysi jsem bojovala jako “Honza” a bylo mi moc smutno z pohledu maminky ❤️ Zavislot je těžká nemoc , ale když vyhrajeme je to nejkrásnější ❤️
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Můj syn feťák
Knih na toto téma jsem přečetla nespočet. Bohužel tahle mezi mé oblíbené nepatří. Chápu, kam autoři mířili a co měl být cíl její vydání. Sama jsem matka a rozhodně rodičům vinu za užívání drog svých dětí obecně nedávám, avšak tady jsem měla neutuchající pocit, že v tomto případě tomu, byť možná dalekou cestou kolem, tak trochu je. Pohled matky mi byl tak neskutečně proti srsti. Nepřímo... číst celé naopak dávala vinu jen a pouze partnerce svého syna, sama se zaobírala pouze tím, že se před ním nikdy nehádali. Chápu, že je to pouze můj subjektivní pocit, ale čtení tohoto díla mi bylo protivné. Nikoliv však kvůli tématu.
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Můj syn feťák
MŮJ SYN FEŤÁK je velmi silný a čtivý příběh, při kterém se mi svíral dech a je varováním především pro mladé lidi, aby se vyhnuli drogám a nikdy je nezkoušeli!!! Na počátku knihy je uvedeno, že kniha je věnována rodičům, jejichž děti bojují s drogovou závislostí.
Kniha má 2 části a je vyprávěna ze dvou úhlů pohledů. Z pohledu syna HONZY, který je feťák a z pohledu jeho matky.... číst celé Jedná se o skutečný příběh, jména hlavních postav jsou pozměněna. Hlavními postavami jsou autorův bratranec PETR (v knize Honza) a autorova teta EVA (v knize Monika).
Kapitoly se střídají. Kapitoly vyprávěné matkou jsou napsány klasickým černým písmem a kapitoly vyprávěné Honzou jsou napsány fialovým písmem, což je zajímavý prvek, se kterým jsem se doposud setkal v knihách výjimečně. Myslím si, že fialová barva je zvolená dobře, je příjemná na oči a rozhodně je to zajímavý prvek, při kterém vidíme kontrast ve vyprávění Honzy a jeho matky. Líbil se mi také deník, který si Honza psal a my se pomocí jeho deníkových záznamů můžeme podívat do jeho myšlenek. Myslím si, že pro tento typ příběhu je přínosné, že se na knize podíleli 2 autoři. Každý má svůj specifický styl psaní a pro knihu je to přínosné.
Autor použil bratrancův deník a na základě něho zpracoval příběh svého bratrance. Jeho tetu přemlouval, aby napsala zážitky z těžkého období svého života, a nakonec ji přesvědčil, a tak sepsala svoje vzpomínky. Myslím si, že pro paní Evu muselo být psaní velice těžké a bolestné, protože si hodně jako máma vytrpěla a prožila! Když jsem četl Honzovy deníky, nebylo mi z toho vůbec dobře a co teprve pro jeho mamku, která se tímto způsobem dozvěděla pravdu a pochopitelně následně prožívala velmi těžká období ve svém životě! Nejhorší ze všeho je, že tento příběh je podle skutečné události! Musím se přiznat, že jsem z tohoto příběhu docela rozhozený a po dočtení této knihy ještě na mě všechno doléhá.
Nemá smysl se podrobně rozepisovat o této knize a odhalovat vám podrobnosti z tohoto příběhu. O všem se dočtete, pokud tuto knihu vyzkoušíte. Dočtete se, proč Honza začal brát drogy a vyzkoušel jich doopravdy hodně. Dočtete se, jaké účinky jednotlivé drogy na něj měly, a jaký to mělo na něj vliv. Dočtete se, čím vším si prošel Honza, ale také zároveň čím vším si prošla jeho rodina a jaké trápení s ním měli!
Znám několik lidí ze svého okolí, kteří požívají drogy, hlavně marihuanu („trávu“). Musím se přiznat, že jsem ve svém životě žádné drogy nevyzkoušel, ani kouření trávy, i když jsem si jednou o tomto tématu povídal s kamarádkou a řekli jsme si, že bychom to mohli jednou vyzkoušet! Zapomenout na všechna trápení a starosti a alespoň jednou v životě zjistit, jaké člověk zažívá pocity při kouření trávy, byť by se jednalo o krátký okamžik. Zpětně však naši rozmluvu hodnotím tak, že to možná bylo takové plácání do větru a ve skutečnosti jsme to neměli v úmyslu. Ale tyto myšlenky se objevily, asi proto, že jsme byli smutní a život nám připadal v šedých barvách a chtěli jsme překročit nějakou pomyslnou hranici, vykonat něco, čeho jsme se nikdy nedopustili, z čeho jsme měli sice strach, ale zároveň nás to lákalo alespoň jednou vyzkoušet. Však by se nic nemohlo stát, kdyby to člověk vyzkoušel jednou a už nikdy by se k tomu nevrátil, přece by o nic nešlo. Těmito podobnými větami se mladí lidé utvrzují v tom, že mohou „trávu“ vyzkoušet, občas si dát a hned budou vidět život v lepších barvách, budou se smát a bavit. Jenže většinou dávky narůstají a často přecházejí lidé k „tvrdším“ drogám – LSD, PERVITIN („PERNÍK“ „PEŘÍ"), extáze aj. Následně se z toho stává začarovaný kruh, ze kterého je těžké se vymanit!
Je jednoduché sklouznout k drogám, mnohem těžší je přestat je používat. Nejlépe je vůbec s drogami nezačínat, a pokud se někdo stane závislým na drogách, je třeba se léčit, ale musí chtít sám. Rodina, přátelé a nejbližší příbuzní mu mohou podat pomocnou ruku a podržet ho v těžkých chvílích, ale vždy záleží na samotném člověku, jestli má chuť a vůli bojovat a dostat se z toho začarovaného kruhu, anebo být v něm navždy uvězněn a ničit si život. Podle statistiky se lidé, kteří se léčili ze závislosti na drogách, opětovně k nim vracejí až v 98 %!
Kniha má pěkný přebal a má znázorňovat, co se může odehrávat v hlavě feťáka. Součástí knihy je také malá záložka. Kniha je dobře zkontrolovaná korektorem, našel jsem jen 5 drobných chyb, což je zrnko prachu z velkého množství textu.
Kniha má 2 části a je vyprávěna ze dvou úhlů pohledů. Z pohledu syna HONZY, který je feťák a z pohledu jeho matky.... číst celé Jedná se o skutečný příběh, jména hlavních postav jsou pozměněna. Hlavními postavami jsou autorův bratranec PETR (v knize Honza) a autorova teta EVA (v knize Monika).
Kapitoly se střídají. Kapitoly vyprávěné matkou jsou napsány klasickým černým písmem a kapitoly vyprávěné Honzou jsou napsány fialovým písmem, což je zajímavý prvek, se kterým jsem se doposud setkal v knihách výjimečně. Myslím si, že fialová barva je zvolená dobře, je příjemná na oči a rozhodně je to zajímavý prvek, při kterém vidíme kontrast ve vyprávění Honzy a jeho matky. Líbil se mi také deník, který si Honza psal a my se pomocí jeho deníkových záznamů můžeme podívat do jeho myšlenek. Myslím si, že pro tento typ příběhu je přínosné, že se na knize podíleli 2 autoři. Každý má svůj specifický styl psaní a pro knihu je to přínosné.
Autor použil bratrancův deník a na základě něho zpracoval příběh svého bratrance. Jeho tetu přemlouval, aby napsala zážitky z těžkého období svého života, a nakonec ji přesvědčil, a tak sepsala svoje vzpomínky. Myslím si, že pro paní Evu muselo být psaní velice těžké a bolestné, protože si hodně jako máma vytrpěla a prožila! Když jsem četl Honzovy deníky, nebylo mi z toho vůbec dobře a co teprve pro jeho mamku, která se tímto způsobem dozvěděla pravdu a pochopitelně následně prožívala velmi těžká období ve svém životě! Nejhorší ze všeho je, že tento příběh je podle skutečné události! Musím se přiznat, že jsem z tohoto příběhu docela rozhozený a po dočtení této knihy ještě na mě všechno doléhá.
Nemá smysl se podrobně rozepisovat o této knize a odhalovat vám podrobnosti z tohoto příběhu. O všem se dočtete, pokud tuto knihu vyzkoušíte. Dočtete se, proč Honza začal brát drogy a vyzkoušel jich doopravdy hodně. Dočtete se, jaké účinky jednotlivé drogy na něj měly, a jaký to mělo na něj vliv. Dočtete se, čím vším si prošel Honza, ale také zároveň čím vším si prošla jeho rodina a jaké trápení s ním měli!
Znám několik lidí ze svého okolí, kteří požívají drogy, hlavně marihuanu („trávu“). Musím se přiznat, že jsem ve svém životě žádné drogy nevyzkoušel, ani kouření trávy, i když jsem si jednou o tomto tématu povídal s kamarádkou a řekli jsme si, že bychom to mohli jednou vyzkoušet! Zapomenout na všechna trápení a starosti a alespoň jednou v životě zjistit, jaké člověk zažívá pocity při kouření trávy, byť by se jednalo o krátký okamžik. Zpětně však naši rozmluvu hodnotím tak, že to možná bylo takové plácání do větru a ve skutečnosti jsme to neměli v úmyslu. Ale tyto myšlenky se objevily, asi proto, že jsme byli smutní a život nám připadal v šedých barvách a chtěli jsme překročit nějakou pomyslnou hranici, vykonat něco, čeho jsme se nikdy nedopustili, z čeho jsme měli sice strach, ale zároveň nás to lákalo alespoň jednou vyzkoušet. Však by se nic nemohlo stát, kdyby to člověk vyzkoušel jednou a už nikdy by se k tomu nevrátil, přece by o nic nešlo. Těmito podobnými větami se mladí lidé utvrzují v tom, že mohou „trávu“ vyzkoušet, občas si dát a hned budou vidět život v lepších barvách, budou se smát a bavit. Jenže většinou dávky narůstají a často přecházejí lidé k „tvrdším“ drogám – LSD, PERVITIN („PERNÍK“ „PEŘÍ"), extáze aj. Následně se z toho stává začarovaný kruh, ze kterého je těžké se vymanit!
Je jednoduché sklouznout k drogám, mnohem těžší je přestat je používat. Nejlépe je vůbec s drogami nezačínat, a pokud se někdo stane závislým na drogách, je třeba se léčit, ale musí chtít sám. Rodina, přátelé a nejbližší příbuzní mu mohou podat pomocnou ruku a podržet ho v těžkých chvílích, ale vždy záleží na samotném člověku, jestli má chuť a vůli bojovat a dostat se z toho začarovaného kruhu, anebo být v něm navždy uvězněn a ničit si život. Podle statistiky se lidé, kteří se léčili ze závislosti na drogách, opětovně k nim vracejí až v 98 %!
Kniha má pěkný přebal a má znázorňovat, co se může odehrávat v hlavě feťáka. Součástí knihy je také malá záložka. Kniha je dobře zkontrolovaná korektorem, našel jsem jen 5 drobných chyb, což je zrnko prachu z velkého množství textu.
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Můj syn feťák
Zajímavá kniha s příběhem, který je stále aktuální a problematika drog se mi zdá že je čím dál větší v naší společnosti. V knize najdeme příběh matky a jejího syna Honzy který bral drogy. Momentálně je vyléčený ale poté, co spadl až na samotné dno, jsem byla velice napjatá, jestli se mu ze všeho podaří dostat. Kniha je velmi napínavá, četla jsem ji jedním dechem. Doporučuji všem, kte... číst celéří mají rádi příběhy podle skutečných událostí.
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Můj syn feťák
Tohle bylo opravdu velmi zajímavé čtení, od kterého jsem se nemohla jen tak odtrhnout. Kniha je psána ze dvou pohledů a to z pohledu matky a jejího syna, který byl na drogách, ale je už vyléčený. Je to kniha plná ponaučení, hlavně pokud se rodič dětem pořádně nevěnuje, nebo nemají tušení, co děti dělají ve svém volném čase. Kniha je čtivá, dobře napsaná a také zajímavá svým celkovým obs... číst celéahem. Doporučuji.
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Můj syn feťák
psáno z pohledu matky i z pohledu feťáka - který údajně má vše pod kontrolou,
já jsem tuto knihu musela odložit, protože takovéto superhrdiny, co vše ví, jak na tom jsou,
nesnáším, později se k ní vrátím, ale nemůžu akceptovat lidskou malost a slabost
já jsem tuto knihu musela odložit, protože takovéto superhrdiny, co vše ví, jak na tom jsou,
nesnáším, později se k ní vrátím, ale nemůžu akceptovat lidskou malost a slabost
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Můj syn feťák
Od první stránky jsem se od příběhu nemohla odtrhnout. Myšlenky , obavy názory matky jsou naprosto uvěřitelné a já vím, že uvažuji úplně stejně. To je skvělé! Z celé výpovědi matky je cítit její bezpodmínečná láska k synovi, její šílený strach, snaha mu pomoct , i když už by to ani čtenář nečekal. Ta knížka má ohromnou sílu v tom, že je napsána podle skutečnosti. Protože kdyby to byl vy... číst celémyšlený příběh věřím, že by se mu vytýkala nevěrohodnost, ale jak je vidět i z toho , co jsem přečetla i od jiných autorů , skutečný život je někdy daleko šílenější než vymyšlený příběh, ten se dá podle potřeby upravit, ale skutečnost ne. To co zažíval Honza, jeho zkušenosti a popisy závislostí, se mnou dost zamávalo, jak z pohledu sebe jako matky , tak z pohledu člověka , co nikdy drogy nezkusil. Musím říct , že na začátku příběhu by mě dokonce i naláka , abych něco z toho zkusila. Z této knihy jsem teprve pochopila, proč někdo začne s pocitem , že mu to pomůže a že to dokáže udržet pod kontrolou. Také se shoduji s tím, že cukr a jídlo obecně je taky droga, bohužel se v tomto případě nějak moc nedá abstinovat. Věděla jsem, že Honza musí dopadnout na úplné dno, aby měl naději, ale netušila jsem jestli se to v tomto případě stane. Takže jsem byla napnutá až do úplného konce. Knihu můžu doporučit úplně všem, čte se jedním dechem a vše, co se v ní dočtete, se opravdu odehrálo v jedné české rodině.
RNDR.Mgr.Přemysl Stejskal napsal/a o Můj syn feťák
Silná to kniha...Plná poučení a prozření, co všechno se může stát, pokud se svým dětem doopravdy nevěnujete.
Ne že by se autorka (matka Syna feťáka) o své dítě nestarala, to ne, jen občas rodiče nemají tušení o těžkých chvílích a depresích svých potomků.
V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ TO NEOMLOUVÁ BRANÍ DROG, jen to dobře poukazuje na propast mezi dětmi a jejich rodiči, kterou můžeme vidě... číst celét v každé druhé rodině...
Za mě velmi inspirativní čtení.
Doporučuji :)
Ne že by se autorka (matka Syna feťáka) o své dítě nestarala, to ne, jen občas rodiče nemají tušení o těžkých chvílích a depresích svých potomků.
V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ TO NEOMLOUVÁ BRANÍ DROG, jen to dobře poukazuje na propast mezi dětmi a jejich rodiči, kterou můžeme vidě... číst celét v každé druhé rodině...
Za mě velmi inspirativní čtení.
Doporučuji :)
Naposledy prohlédnuté
Vyzvednutí zásilky kdekoliv v ČR
