Košík
zboží
(prázdné)
Evropa v budoucnosti roku 2400. Od doby, co byla technickými prostředky poražena smrt, je celý kontinent přelidněný a změnil se v gigantickou megapolis tvořenou obytnými věžemi vypínajícími se vysoko do nebe. V těchto věžích panuje brutální řád: Rozmnožování je přísně reglementováno, za dítě se...
číst celé
Evropa v budoucnosti roku 2400. Od doby, co byla technickými prostředky poražena smrt, je celý kontinent přelidněný a změnil se v gigantickou megapolis tvořenou obytnými věžemi vypínajícími se vysoko do nebe. V těchto věžích panuje brutální řád: Rozmnožování je přísně reglementováno, za dítě se platí ztrátou vlastního života. Ale kdo ještě potřebuje děti, když může být věčně mladý a zdravý?
Jan Nachtigall je příslušník zvláštní jednotky ministerstva bezpečnosti, která přísně bdí nad dodržováním zákonů o rozmnožování. Jejím úkolem je pátrat po ilegálních dětech a odhalovat nenahlášená těhotenství. Jednoho dne má Jan odstranit teroristu a jeho těhotnou přítelkyni. Naskytne se mu tak velká šance, aby prokázal svou věrnost a postoupil na kariérním žebříčku. Když ale se svou jednotkou vpadne do konspiračního bytu, proběhne všechno jinak, než původně zamýšlel. Terorista unikne – a zanedlouho je na útěku i Jan po boku mladé ženy. Je to počátek boje, ve kterém jde o budoucnost lidstva.
schovat popis
- Nakladatel: Knižní klub
- Kód:
- Rok vydání: 2015
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Gebunden
- Počet stran: 648
- Šířka balení: 15.5 cm
- Výška balení: 23.5 cm
- Hloubka balení: 4 cm
- Váha balení: 721 g
Recenze
Představte si, že se lidem splnil sen o nesmrtelnosti a oni mají možnost žít věčně. Jsou mladí, krásní a stáří znají pouze z vyprávění. Zní to idylicky, ale z praktického hlediska jsou s tím obrovské problémy. Zeměkoule není nafukovací, na jiných planetách se zatím nedá žít, a tak nezbývá než postavit obrovské věže až do nebe, ve kterých jsou lidé natěsnaní jako sardinky. Příběh se odehrává v Evropě, ale i tak tu žijí desítky miliard lidí. Ti vyvolení mají své byty, ale většině musí stačit metr na metr.
Rus Dmitry Glukhovsky (1979) píše tak sugestivně, že doslova cítíte, jak se dusíte v těsném prostoru. Ačkoliv vládci hovoří o demokracii a rovných podmínkách, lidé žijí v kastách podle majetku. Hlavní hrdina Jan si vydobyl několik metrů čtverečných díky nepopulárnímu povolání hlídače reprodukce. Jan je členem komanda, které vyhledává těhotné ženy a kontroluje, zda své těhotenství nahlásily. V „Budoucnosti“ to totiž funguje tak, že jeden z rodičů se musí vzdát své nesmrtelnosti. Dostane injekci a do deseti let zemře.
Spousta žen se pokouší rodit v ilegalitě, a když je komando Nesmrtelných objeví, nemá s nimi slitování. Objektivně vzato, Jan není zrovna prototypem kladného hrdiny. Je to sobecká bezcitná zrůda, ačkoliv i za to nejspíš může systém. Postupně se budete dozvídat, co se stalo v jeho minulosti, a věřte mi, že pro něj budete mít pochopení. Život v „Budoucnosti“ je drsný a všichni se musí řídit pravidly obsaženými v Kodexu. Jednoho dne si Jana pozve do svého luxusního sídla mocný senátor a v tu chvíli se jeho život otočí o sto osmdesát stupňů. Jan má za úkol zlikvidovat vůdce teroristů a nebyl by to on, aby se do toho nevrhl po hlavě a s nadšením.
Jenomže se pokazí pár věcí a Jan zjišťuje, že není až takový robot, za jakého se považoval. Objeví v sobě netušené city a uvědomí si, že se zamiloval. Vůdce teroristů nechá uprchnout a díky četným intrikám se mu podaří zachránit i jeho milenku. V této fázi příběhu nastává zlom a z toho, co působilo jako konspirační akční příběh pro tvrdé chlapy je najednou emocemi nabitý příběh. Všechno se tu točí kolem rodičů a dětí a vy se připravte na zápletky, za které by se nemusely stydět ani detektivky. Čeká na vás několik překvapení a šokující závěr.
Jestli vám můžu poradit, pak si všímejte i nejmenších detailů. Všechno je tady důležité a zapadá do sebe. Hrdinové jsou drsní, přímí a nemohou si dovolit rozpitvávat své city nebo dlouze hovořit o tom, co by chtěli nebo nechtěli. Tempo příběhu je doslova zběsilé a není tu nic, co by odvádělo vaši pozornost. I přesto všechno je román nesmírně citlivý a poetický. Každý se v něm najde a velice bych se divila, kdyby vás některé věci nedojaly a nerozplakaly. „Budoucnost“ je především o lásce a o podstatě lidství.
Autorův styl je příjemně civilní a prostý. Glukhovsky si nelibuje v silných slovech ani patosu. Jeho hrdinové jsou lidé z masa a kostí a jejich repliky působí uvěřitelně. Rozhodně to nejsou žádní američtí superhrdinové s ústy plnými klišé. Jan je člověk jako vy nebo já. Pochybuje o sobě, uvědomuje si své slabé stránky a občas je překvapený tím, co cítí. Tam, kde hrozí kýč, autor použije humor a všechno vkusně vybalancuje.
„Budoucnost“ byste si měli přečíst i v případě, že žánru sc-fi příliš neholdujete. Odhoďte předsudky, protože tahle kniha je skvělý filozofický a psychologický román o člověčenství.
* je to takový total recall bez mrtvol :-)
* mám rád knížky ruského autora (tedy až na povídky o vlasti...nebo jak se ta blbost jmenuje) :)
* knížka nastiňuje to, jak všichni skončíme za nějakých 70-80 let: bez možnosti rozhodování o sobě samých, o velkých sociálních rozdílech mezi boháči a chudáky a tzv. střední chudinou
* líbí se mi, že po dlouhé době má člověk možnost přečíst si knížku se slovanskými jmény, což je mi tak nějak blízké
Že je vždycky něco za něco ví už dnes skoro každé malé dítě. Vyjma mileniálů. Sorry děcka, ale vy jste trochu jiná kategorie.
Tudíž, po vzoru nynější ČLR je to kdo z koho...
Potomek, nebo věčný život? Toť otázka.
A tady se pan Glukhovsky slušně rozjel, jelikož po famózním Metru 2033 a slabém Metru 2034 využil myšlenek z filmu Potomků lidí, Dickových paranoidních, ale realistických fantasmagorií a okořenil to drobky pana Bacigalupiho. Celek je tak syrovou, pornografickou, hnusnou budoucností bez hrdinů, kouzel a zázraků. Jednoduše budoucností jež mají mazlíčci tak rádi. Možná jsem se už dost naspoileroval - sám to nesnáším, sorry - ale dostanete těžko stravitelný příběh psaný ne úplně přehledným stylem jež je protkaný nemálo duševními monology hlavního geroje. Mimochodem, to je vcelku slušný čur... no, víte kdo. Naštěstí jím zůstane do konce. HappyEndy fakt nemám rád.
Nuže, dost bylo spoilerů, nečtěte jiné komentáře, nedívejte se na, pro mě nepochopitelné hodnocení tady, a vrhněte se do víru světa vašich dětí, protože se budete divit, budete se královsky bavit a budete pekelně kroutit hlavou co že to ten rusák vymyslel za příběh.
Téma o kontrolovaném množení (trochu v tom vidím Čínu, která má snahy tuto věc také korigovat...) a technicky vyspělém světě, kde je prakticky všechno je výborné, originální... Možná trochu až zvrácené, každopádně autor zde ukázal, že k napsání skvělého sci-fi/fantasy nepotřebuje mého milovaného Arťoma...:-D
Originální, čtivé... Autor svou laťku drží stále vysoko.
Autor píše ohromně, i když je kniha celkem velká a tlustá, chytne vás od začátku až dokonce a nepustíte se jí, dokud ji celou nepřečtete.
Líbilo se mi přerod hlavní postavy, která nejdříve souhlasila s režimem a byla jeden z těch, kdo "rozhodoval o životě a smrti", ale pak se vlastně dostal na tu druhou stranu a zjistil, že tak nechce žít.
Je to shakespearovské drama odehrávající se v daleké budoucnosti s velkolepým finále s třeskem.
Lidstvo možná stvořilo nesmrtelné, a přesto se ve své podstatě nikdy nezměnilo.
A pak přišla Budoucnost. Začátek mě kompletně strhl svou akčností, kdy se téměř dvě stovky stran pořád něco dělo a mělo to tak rychlý spád, že mě až přímo zaráží, že jsem knihu měl rozečtenou celé tři měsíce. Je to asi nejlepší Glukhovského kniha, co si budeme vykládat. Popsat tak skvěle postavu Jana Nachtigalla 2T, který se z poslušné loutky stane během celého příběhu takovým obětavým a zamilovaným člověkem, do kterého měl na začátku příběhu tak daleko, že by člověk zpětně ani neřekl, že to byl stejný člověk, to je kumšt. Smekám pane G. Smekám.
Zdlouhavé filozofické pasáže mi vůbec nevadily. Vlastně naopak, pro mě to zachraňovaly, kdybych si vzala jen samotný příběh, asi bych knihu nedočetla.
Největším kamenem úrazu byl protagonista. Řekla bych, že jsem docela empatický člověk, ale tady to prostě nešlo. Snažila jsem se pochopit, co dělá a hlavně proč, ale vyrozuměla jsem jenom, že jedná spíš z impulzu a neví co s životem. Celkově mi byl nesympatický a nebo jsem nesouhlasila s tím, co dělá. Ke konci jsem ho ale spíš litovala.
Zvláštně smíchaná kniha. Chvíli nudila, většinou bavila a často byla tak odporná, že se mi nechtělo číst dál (a to jsem už pár hrůz přečetla).
Děj byl většinou předvídatelný, ale kniha zajde i tam, kam si říkáte, že se snad neodváží. A ono jo. Taky je dost cítit závan inspirace z Orwellovy 1984. Ať už je to tou dystopickou utopií nebo náhlým odloučením ovečky od stáda či "velkým bratrem".
Glukhovski rozjel ve své knize svět utopie a dystopie na plné pecky a čtenáře hodil do příběhu naplněném existenciálními úvahami. To je na více než 600 stran velké sousto.
Do světa Budoucnosti a blahobytem zmítané Evropy vás zasvětí vypravěč, člen elitního týmu Nesmrtelných, dozírajícího na dodržování zákona o volbě.
Dokáže prohlédnout zvrhlost a neudržitelnost systému věčného štěstí?
Budoucnost jsem otevírala s očekáváním a zavírala rozčarována. Autor nastavil společnosti zrcadlo a v jeho odrazu by se poznal rád málokdo. Svět a prostředí je vykresleno s mistrným smyslem pro detail, i tak se neubráním myšlence, že pokud by byla kniha o cca 200 stran tenčí, mohla být i lepší.
Přes to doufám, že Glukhovskeho vizi Budoucnosti se nepřiblížíme ani na kilometr. Natolik je děsivá.
Ano, náhled na některé detaily a pochmurné vize je přesvědčivý a pro některé možná i zajímavý, ale to mě do děje nijak nevtáhnulo.
Četl jsem to natřikrát, a v posledním kole jsem se donutil to dočíst až do konce hlavně kvůli těm penězů, které jsem za knihu dal. Pro mně zklamání, zkusím ještě něco jiného od tohoto autora, ale zřejmě to prostě nebude můj typ.
Kdo čte rád "klasickou" - spíše trochu techničtější a akčnější sci-fi, ať knihu určitě nekupuje, za ty peníze to fakt nestojí. Možná si ji zkuste vypůjčit v knihovně !
Bohužel po Metru jsem z tohoto autora hodně zklamaný.
Kdo má rád klasické scifi, měl by se této knize obloukem vyhnout.