Monumentální dílo známé české odbornice na výživu, pietně vydané s minimálními jazykovými úpravami, je sice poznamenáno dobou svého vzniku – kniha byla vysázena v květnu roku 1945, a jak autorka vysvětluje v závěru, z první, již vytištěné části už nebylo možné odstranit drobné úlitby německé cenzuře – její vlastenecký a sociální duch i její nadčasovost a přínosnost jsou nicméně zcela nepopiratelné. Autorka v pěti kapitolách (V lese a u vody, Na poli a ve mlýně, Na statku a za humny, V pátek a ve svátek a Všedního dne) přináší bohaté informace vytěžené ze svého dlouholetého zkoumání stravovacích zvyklostí a jídelníčku prostého českého lidu a dokládá, že strava založená na těchto prastarých slovanských tradicích v sobě instinktivně spojuje a vyvažuje ty nejzdravější složky. Text je obohacen souvisejícími lidovými popěvky i citacemi z historických pramenů, které znovu objevují pokrmy a způsoby jejich přípravy v dnešní době částečně či úplně zapomenuté. Čtenář se poučí, jak lid v dřívějších dobách obohacoval svou stravu divoce rostoucími plodinami, jakým způsobem se zpracovávaly obilniny a mléko, jak ovlivnil skladbu stravy příchod brambor na evropský kontinent, zmiňuje se o tradičních pokrmech v rámci církevního roku i souvisejících s různými svátky a co bylo a dosud je základem prosté české stravy. Přestože kniha neobsahuje žádné recepty, poskytne bohatou inspiraci všem milovníkům dobrého jídla, kteří dávají přednost pokrmům sice nepříliš složitým, ale zato promyšleně sestaveným a vyzkoušeným celými generacemi. Řečeno slovy autorky: „Původní strava českého venkovského lidu ... očištěna od vší přítěže nedostatků, může totiž představovat spolehlivý základ, na kterém lze dále budovat vědecky odůvodněnou životosprávu širokých vrstev.“