Tento dvojromán je možné začít číst z kterékoli strany. Vyberte si! Příběh sourozenců Veroniky a Jáchyma budete prožívat podle toho, který začátek zvolíte. Když už se ale pro nějakou stranu rozhodnete, vydržte a nepřeskakujte. Jedině tak prožijete všechny situace jako oni. A taky jako Kuba,...
číst celé
Tento dvojromán je možné začít číst z kterékoli strany. Vyberte si! Příběh sourozenců Veroniky a Jáchyma budete prožívat podle toho, který začátek zvolíte. Když už se ale pro nějakou stranu rozhodnete, vydržte a nepřeskakujte. Jedině tak prožijete všechny situace jako oni. A taky jako Kuba, Eliška, Dedé, Monika, Viktor, Amy, Kryštof, Dana, Viki nebo Ondřej. Pokud máte chuť zamilovávat se, doufat, věřit a hledat štěstí s nimi, přeju vám, ať se vám to podaří!
schovat popis
Recenze
Knihu jsem četla nejprve z pohledu Jáchyma, až poté jsem se seznámila s příběhem očima jeho sestry.
Měla jsem z netradičního formátu obavy (aby se děj v druhé části neopakoval), ale stále se objevovaly nové situace, takže jsem se vůbec nenudila. Kniha pro dospělé čtenáře, psaná typickou "hartlovštinou", tedy lehce přisprostlá, ale četla se jedním dechem :)
Okamžiky štěstí mi připadají hodně podobné, jen nevaruje název. Ale sexu je v nich překvapivě srovnatelné množství. Přesto, nebo možná právě proto, se mi Okamžiky líbí víc. I ta nevěra je tu nějak uvěřitelnější, i když na mě je jí stále příliš.
Za hodně povedenou považuji formu dvojitého příběhu z různých pohledů. Možná by mě zajímal příběh i z pohledu dalších postav, řekněme Ondřeje.
Příběh jsem začala Veroničinou stranou a místy mě z toho chytala depka. Pocit, že všechny vztahy jdou postupně do kopru mě donutil popřemýšlet o vlastních vztazích a motivacích v nich. Jistě, v knížce jsou už extrémní kombinace situací, ale stejně mi to připadá reálnější než erotikon. Mnohem víc mě to oslovilo. Našla jsem tu víc než jen lehké oddechové čtení. Jsou věci, které si budu muset ještě chvíli zpracovávat.
Z Jáchymovy strany jsem už pocítila trochu víc optimismu a i jsem se tu víc zasmála nad některými jeho průse*y.
Uvědomila jsem si opět, že ať už jsou si lidé jakkoli blízcí, každý má svůj a pouze ten svůj jediný životní příběh, a zároveň že každý je svého štěstí jediným strůjcem.