Hlavním tématem jsou opět konspirační teorie, tentokrát zasazené do prostředí milánské redakce časopisu Zítřek roku 1992 krátce po válce v Perském zálivu. Hlavní hrdina –...
číst celé
Hlavním tématem jsou opět konspirační teorie, tentokrát zasazené do prostředí milánské redakce časopisu Zítřek roku 1992 krátce po válce v Perském zálivu. Hlavní hrdina – neúspěšný spisovatel Colonna nastupuje do redakčního týmu časopisu Zítřek s tím, že má vytvořit několik nultých čísel. Časopis se má zaměřit na bulvární novinky a jejich konspirační vysvětlení. Colonna je nedostudovaný znalec němčiny, ale během studia se věnoval spíše práci a školu opouští. Věnuje se překladům, psaním pro jiné. Přestože si tím nebuduje sám karieru a profesně se dále neposouvá, dostává se k mnoha zajímavým informacích a jejich zdrojům. Jeho prvním tématem pro Zítřek má být teorie o smrti resp. útěku diktátora Benita Musolliniho do Jižní Ameriky. Sám autor k dílu říká, že se nechal ovlivnit teroristickými útoky na pařížskou redakci časopisu Charlie Hebdo a vůbec situací v dnešní politické scéně. Kniha vybízí k zamyšlení nad dnešní bezmyšlenkovitou konzumací informací, nad tím, jak se jimi sice prokousáváme, ale již dále nad nimi neuvažujeme. Dílo čtenáře vybídne, aby se více zamysleli a nebyli pouhým ovčím stádem s kolektivním názorem. Za sebe mohu doporučit
schovat popis
Nulté číslo vás vtáhne do temných zákoutí Milána, kde se realita prolíná s tajemstvím a konspiracemi. Pokud máte rádi napínavé a inteligentní čtení, které nabízí nejen akční děj, ale i hlubší pohled na historické události, tato kniha je přesně pro vás.
V tomto románu se setkáte s nájemným spisovatelem, který připravuje kontroverzní nulté číslo bulvárního plátku Zítřek. Jeho cílem není informovat, ale vydírat, což ho přivede do spletitých situací plných nečekaných zvratů. Příběh je zasazen do Milána roku 1992, kde se potkávají stíny druhé světové války s kontroverzemi novodobé doby, včetně vraždy papeže Jana Pavla I. a zásahů tajných služeb či mafií.
Eco mistrně vykresluje obraz jiného, temného Milána, vzdáleného turistickým pohledům. Tato kniha nabízí nejen napínavý děj plný spiknutí a napětí, ale i fascinující pohled na manipulaci veřejného mínění a rozklad společnosti prostřednictvím dezinformací.
Proč si Nulté číslo rozhodně přečíst?
Napínavý a komplexní děj s prvky tajemství, konspirace a historie.
Realistický a autentický pohled na temné aspekty moderního a historického Milána.
Propojení minulosti a současnosti ukazuje, jak události druhé světové války ovlivňují i dnešní svět.
Interesantní postavy a nečekané situace, které udrží pozornost až do poslední stránky.
Inteligentní text, který vybízí k zamyšlení nad rolí médií a manipulací ve společnosti.
Klíčové vlastnosti knihy
Obsahuje příběh zasazený do roku 1992 s historickými a politickými motivy.
Žánr: napínavý román s prvky thrilleru a konspirace.
Autor mistrně využívá prostředí Milána a jeho temné zákoutí jako kulisu děje.
Detailní vykreslení atmosféry v období po druhé světové válce.
Vhodná pro čtenáře, kteří mají rádi konspirační příběhy i hlubší analýzy společenských jevů.
Hlavním tématem jsou opět konspirační teorie, tentokrát zasazené do prostředí milánské redakce časopisu Zítřek roku 1992 krátce po válce v Perském zálivu. Hlavní hrdina – neúspěšný spisovatel Colonna nastupuje do redakčního týmu časopisu Zítřek s tím, že má vytvořit několik nultých čísel. Časopis se má zaměřit na bulvární novinky a jejich konspirační vysvětlení. Colonna je nedostudovaný znalec němčiny, ale během studia se věnoval spíše práci a školu opouští. Věnuje se překladům, psaním pro jiné. Přestože si tím nebuduje sám karieru a profesně se dále neposouvá, dostává se k mnoha zajímavým informacích a jejich zdrojům. Jeho prvním tématem pro Zítřek má být teorie o smrti resp. útěku diktátora Benita Musolliniho do Jižní Ameriky. Sám autor k dílu říká, že se nechal ovlivnit teroristickými útoky na pařížskou redakci časopisu Charlie Hebdo a vůbec situací v dnešní politické scéně. Kniha vybízí k zamyšlení nad dnešní bezmyšlenkovitou konzumací informací, nad tím, jak se jimi sice prokousáváme, ale již dále nad nimi neuvažujeme. Dílo čtenáře vybídne, aby se více zamysleli a nebyli pouhým ovčím stádem s kolektivním názorem. Za sebe mohu doporučit
Hlavní postava románu, novinář Collon, dostane pozvání stát se členem redakční rady deníku, který je ve zkušební, neprodejný provozu. Posláním mají být hypotézy a předpovědi o možném vývoji událostí, např. korupčních odhalení, politických skandálů, existujících nebo fiktivních propojení mezi událostmi. Na diskusích redakční rady Eco předvádí samozřejmě s určitým nadhledem, jak noviny dokáží podsouvat vybrané názory na nějaké téma, ačkoli z formálního hlediska dodrželi princip nestrannosti. Na postavě vedoucího redakce je vidět na jedné straně tvrdý realismus zohledňující zájem a ochranu dobrého jména hlavního akcionáře, na druhé straně nadbíhání čtenářům deníku atraktivními tématy. Přítomna je však i autocenzura, zejména při tématu Vatikánu, zájmových skupin a všudypřítomné mafie. Zvláštní pozornost Eco v Nultém čísle věnuje tématu konspirace. Konspirační mysl vidí souvislosti všeho se vším a dění ve světě interpretuje přesně tak, aby jí to vyhovovalo. Pokud se navíc objeví informace z oficiálních zdrojů alespoň částečně potvrzující dohady, konspirační mysl považuje své hypotézy za nezpochybnitelné. Hra, do které nás Eco zve, ale počítá se zvědavostí čtenáře a s jeho touhou být seznámen se širšími souvislostmi předkládaného tématu.
Umbertova kniha z prostředí milánských novin devadesátých let minulého století. Zda jsme manipulováni, už ani není otázkou. A nezávislý tisk? Podívejte se na její referenční akcionáře! Umění mystifikace davů není nic nového: faraon, syn Amon-Ra, příběh o galských válkách od Julia Caesara, píseň Rolanda a Karla Velikého s květinovým plnovousem, Dreyfusova aféra, zbraně hromadného ničení jsou prostě několik bledých příkladů toho, co není zahrnuto v nultém vydání.
Velké zklamání. Žádné velké finále se nekonalo. Zápletka by nabízela totální ponoření se do konspiračních teorií, ale větší zábavu než v téhle knize najdete na konspiračních webech. Mám pocit, že kromě Jména růže a Foucaultova kyvadla se ty Ecovy romány nedají moc číst. Jeho teoretické práce jsou daleko čtivější. Přitom nápad vystavět román na neexistujícím konspiračním časopisu, který sám ze „záhadných“ důvodů nikdy nevyjde, je fakt výborný.
Kniha, která nijak neposadí svět na zadek. Podle mého vzal Eco tři motivy a nějak je slátal dokupy. Bizarní konspirační teorii, které nedávaly hlavu ani patu, prostředí redakce, kde bují nápady (tady jsem oceňoval humor) a pak ten rozbor manipulativních technik, který byl velmi zajímavý. Osobně mi to přišlo, že jen zbeletrizoval něco svých esejí a článků tak, aby to trochu drželo pohromadě nic víc nic míň.
Navzdory tomu, že knihu nikdo moc nechválil jsem byl mile překvapený. Něco o tom, jak to chodí v novinách, o spikleneckých teoriích kolegy Bragadoccia,... skoro detektivní příběh ač fiktivní. Na Eca je to ale knížka překvapivě netlustá. „Viděl jsi loni za války v Perském zálivu ve zprávách záběr na kormorána, který umíral, protože měl peří slepené ropou? Pak se zjistilo, že v daném ročním období žádní kormoráni v Perském zálivu nežijou a záběry jsou osm let staré a pocházejí z války Íránu s Irákem. Nebo jak tvrdili jiní, možná prostě někdo vzal kormorány ze zoo a umazal je naftou,“ tvrdí Bragadoccio.
5/11/2018
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
Poštovné ZDARMA pro všechno zboží!
Alkohol mohou nakupovat pouze osoby starší 18 let.
Hlavní hrdina – neúspěšný spisovatel Colonna nastupuje do redakčního týmu časopisu Zítřek s tím, že má vytvořit několik nultých čísel. Časopis se má zaměřit na bulvární novinky a jejich konspirační vysvětlení. Colonna je nedostudovaný znalec němčiny, ale během studia se věnoval spíše práci a školu opouští. Věnuje se překladům, psaním pro jiné. Přestože si tím nebuduje sám karieru a profesně se dále neposouvá, dostává se k mnoha zajímavým informacích a jejich zdrojům. Jeho prvním tématem pro Zítřek má být teorie o smrti resp. útěku diktátora Benita Musolliniho do Jižní Ameriky.
Sám autor k dílu říká, že se nechal ovlivnit teroristickými útoky na pařížskou redakci časopisu Charlie Hebdo a vůbec situací v dnešní politické scéně. Kniha vybízí k zamyšlení nad dnešní bezmyšlenkovitou konzumací informací, nad tím, jak se jimi sice prokousáváme, ale již dále nad nimi neuvažujeme. Dílo čtenáře vybídne, aby se více zamysleli a nebyli pouhým ovčím stádem s kolektivním názorem. Za sebe mohu doporučit
„Viděl jsi loni za války v Perském zálivu ve zprávách záběr na kormorána, který umíral, protože měl peří slepené ropou? Pak se zjistilo, že v daném ročním období žádní kormoráni v Perském zálivu nežijou a záběry jsou osm let staré a pocházejí z války Íránu s Irákem. Nebo jak tvrdili jiní, možná prostě někdo vzal kormorány ze zoo a umazal je naftou,“ tvrdí Bragadoccio.