Košík
zboží
(prázdné)
Právě dnes má Leonard Peacock narozeniny. Dnes si do batohu k učebnicím přibalí P-38, pistoli nacistického důstojníka, kterou zdědil po svém otci, a zastřelí svého bývalého nejlepšího kamaráda a potom i sebe. Už se nemůže dočkat. Ještě předtím se však musí rozloučit se čtyřmi lidmi, na nichž mu...
číst celé
Právě dnes má Leonard Peacock narozeniny. Dnes si do batohu k učebnicím přibalí P-38, pistoli nacistického důstojníka, kterou zdědil po svém otci, a zastřelí svého bývalého nejlepšího kamaráda a potom i sebe. Už se nemůže dočkat. Ještě předtím se však musí rozloučit se čtyřmi lidmi, na nichž mu záleží: sousedem Waltem, posedlém Humphreym Bogartem, houslovým virtuózem a spolužákem Babakem, Lauren, jež miluje Ježíše (a do níž byl trochu zamilovaný zase Leonard), a herr Silvermanem, který ho na střední učí o holokaustu... Nový román autora Terapie láskou.
schovat popis
- Nakladatel: Knižní klub
- Kód:
- Rok vydání: 2015
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Gebunden
- Počet stran: 256
- Šířka balení: 23.4 cm
- Výška balení: 15.2 cm
- Hloubka balení: 2.2 cm
- Váha balení: 573 g
Recenze
„Sním o überničem.“
Okey, máme tu vážné téma... A... číst celé
„Sním o überničem.“
Okey, máme tu vážné téma... A já se jak pitomá tlemila od ucha k uchu sotva po otočení první stránky. Jsem si jistá, že jsem nebyla sama, kdo tak někdy reagoval na Leovy smutné avšak dobře mířené poznámky. Ale nebojte se, někde u 60. stránky jsem s hrůzou zjistila, že se o mě pokouší deprese (ještě, aby ne, když jsem si k takové knížce pustila film, ze kterého se vyklubala depresivní tragédie podle skutečných událostí) a hlavou mi probleskla modlitba, ať už mám tohle čtení (nejlépe bez psychické úhony) za sebou. Na druhý den už jsem naštěstí byla cajk a za vyloženě pohodové melodie random rockových písniček jsem knihu bez problému dorazila do konce.
„Baví v dnešní době přemýšlení ještě někoho dalšího, nebo jsem totální úchyl?“
Mám tady nějaká skromná upozornění a doporučení:
Citliví lidé se sklony k hlubokým depresím - raději si přečtěte knížku, jako je třeba Muffin a čaj, ze které dostanete cukrovku a bude Vám hej, ať Vás Leonard náhodou předčasně neinspiruje k neveselým aktivitám.
Vy ostatní, kteří se pustíte do Leonarda - přečtěte si nejdříve Hamleta, ať má ten kluk radost aspoň z něčeho.
No a teď už bych se mohla pořádně začít věnovat hodnocení samotné knihy.
Je vyprávěna z pohledu Lea a proložena značným množstvím jeho poznámek pod čarou, které ne jen že text ozvláštňují, ale i perfektně fungují např. jako výpady do minulosti nebo trefné zajímavosti, bez kterých by kniha mohla fungovat, ale o hodně bychom přišli.
Příběh je podaný čtivým způsobem, kdy mě bavily ve své podstatě i nudné pasáže o náboženství (to téma mě nebaví, ale ta knížka rozhodně jo - takže žádnou paniku, je to dobrý). Děj nám postupně graduje s tím, jak se hrdina blíží k rozbalení svého posledního dárku ve slušivém žužovém obalu. Takže když už pro nic jiného, tak knihu dočtete proto, že prostě chcete/potřebujete vědět koho a jestli vůbec Leonard tou magickou P-38 odpráskne.
Už fakt nevím, co bych tu ze sebe ještě vydojila za řeči. Ta knížka je prostě dobrá. Jo vlastně! Dopisy z budoucnosti - dobrý nápad. A nezapomeňte na ty veselý songy! ;P
„Vsadím se, že kdyby Hamlet přistihl tátova vraha, jak si leští tágo, jen by se tomu zasmál.“ schovat popis
„Sním o überničem.“
Okey, máme tu vážné téma... A já se jak pitomá tlemila od ucha k uchu sotva po otočení první stránky. Jsem si jistá, že jsem nebyla sama, kdo tak někdy reagoval na Leovy smutné avšak dobře mířené poznámky. Ale nebojte se, někde u 60. stránky jsem s hrůzou zjistila, že se o mě pokouší deprese (ještě, aby ne, když jsem si k takové knížce pustila film, ze kterého se vyklubala depresivní tragédie podle skutečných událostí) a hlavou mi probleskla modlitba, ať už mám tohle čtení (nejlépe bez psychické úhony) za sebou. Na druhý den už jsem naštěstí byla cajk a za vyloženě pohodové melodie random rockových písniček jsem knihu bez problému dorazila do konce.
„Baví v dnešní době přemýšlení ještě někoho dalšího, nebo jsem totální úchyl?“
Mám tady nějaká skromná upozornění a doporučení:
Citliví lidé se sklony k hlubokým depresím - raději si přečtěte knížku, jako je třeba Muffin a čaj, ze které dostanete cukrovku a bude Vám hej, ať Vás Leonard náhodou předčasně neinspiruje k neveselým aktivitám.
Vy ostatní, kteří se pustíte do Leonarda - přečtěte si nejdříve Hamleta, ať má ten kluk radost aspoň z něčeho.
No a teď už bych se mohla pořádně začít věnovat hodnocení samotné knihy.
Je vyprávěna z pohledu Lea a proložena značným množstvím jeho poznámek pod čarou, které ne jen že text ozvláštňují, ale i perfektně fungují např. jako výpady do minulosti nebo trefné zajímavosti, bez kterých by kniha mohla fungovat, ale o hodně bychom přišli.
Příběh je podaný čtivým způsobem, kdy mě bavily ve své podstatě i nudné pasáže o náboženství (to téma mě nebaví, ale ta knížka rozhodně jo - takže žádnou paniku, je to dobrý). Děj nám postupně graduje s tím, jak se hrdina blíží k rozbalení svého posledního dárku ve slušivém žužovém obalu. Takže když už pro nic jiného, tak knihu dočtete proto, že prostě chcete/potřebujete vědět koho a jestli vůbec Leonard tou magickou P-38 odpráskne.
Už fakt nevím, co bych tu ze sebe ještě vydojila za řeči. Ta knížka je prostě dobrá. Jo vlastně! Dopisy z budoucnosti - dobrý nápad. A nezapomeňte na ty veselý songy! ;P
„Vsadím se, že kdyby Hamlet přistihl tátova vraha, jak si leští tágo, jen by se tomu zasmál.“
Shrnutí: Velmi silný, skvěle napsaný příběh. Rozhodně si knihu přečtěte. Každý by měl.
Zpočátku mě trochu vadily poznámky pod čarou, ztrácela jsem souvislost textu . ale jak jsem si zvykla, přišlo mi to vtipné.
Doporučuji.
Jediné co tedy můžu říct je: přečtěte si to. Ale připravte se na smutek. Autor vás přinutí zamilovat si Leonarda a budete mít chuť jej okamžitě obejmout. Doporučuju:)
Od prvních stránek jsme byli seznámeni s cílem, za jakým se Leonard, hlavní postava knihy, hnal. Neustále se vracel k tomu, jak chce spáchat špatný čin, ale že musí nejdříve zařídit pár věcí. Během čtení jsme se posouvali jeho životem a sledovali jeho přípravy. Chvílemi se vracel do minulosti a vyprávěl útržky svého dětství. A mezi tím ve vzduchu byla pořád ta otázka - udělá to?
Abyste to pochopili, Leonard neměl zrovna jednoduché dospívání. Ovlivnila ho hromada věcí. Některé z nich byly drobnosti, které by se daly ustát, ale stala se mu jedna zásadní událost, která vše zničila a tak i ty malé detaily nedokázal přejít. A co hůř, nikdo nedokázal číst všechna ta znamení a pomoct mu. Už v mnoha knihách jsme mohli sledovat, jak i malé a nepodstatné věci mohou člověka změnit, mít vliv na jeho chování, a tady tomu není jinak.
Hlavní postava neustále dumá nad životem, nad tím, co se kolem něj děje. Sleduje svět více do hloubky, tak jak to spousta lidí nedokáže a především jeho spolužáci. Díky tomu působí jako podivín a možná i blázen. Přesto je to člověk, který vidí dvě strany mince a nespokojí se s názory a omezeností jiných. Navíc se některým lidem snaží dávat náznaky a stále doufá ve vlastní záchranu, v něco, co by ho přesvědčilo, že okolo něj existuje i dobro, a že o něj má někdo zájem. Ale když nepřichází... Není nejen nepochopený, ale bohužel i osamělý, chybí mu přátelé a rodinné zázemí. Všechny tyto faktory ho nakonec vedly k jednomu konci (jak to ale dopadne vám neřeknu ;-)).
Jak už jsem psala, problematika tohoto tématu není nic nového, proto budete mít při čtení pocit, že ani nic nového nedostanete. Samotné dojmy z průběhu knihy jsou rozpačité. Velkou část doby jsem s Leonardem soucítila, protože jsem ho chápala a moc dobře. Ale na druhou stranu opravdu vyváděl věci, které i na mě byly bláznivé. Samotný závěr je docela překvapením a tak nějak zůstává nedořešený, přijde mi, že to zůstává na každém čtenáři, jak je schopný tuto knihu pochopit (a její složitosti) a jaký konec si zvolí. V tomto případě to vypadá, jakoby autor zaměřil více pozornosti a důraz knihy na její poselství než na samotný obsah. Nevím, co si vlastně o knize myslet. Svůj smysl má, i když je možná trošku depresivní, protože ukazuje i dost nevlídný pohled na svět a naši společnost a na to, jak lidé spolu nedokážou držet a pomáhat si, jak jsou ostatní nevnímaví...
Jediné, co bych opravdu vytkla, je příliš náhlý konec. Mám pocit, že to chtělo ještě jednu kapitolu nebo epilog, aby to mělo nějakou konečnou podobu, nebo alespoň naznačení, co postavy nakonec dělaly po vyvrcholení knihy. Mám pocit, že pořád úplně nevím, jestli kniha skončila pozitivně nebo negativně. Byl to záměr?
Bez ohledu na to si z této knihy stále ještě utírám šmouhy od řasenky na tvářích. Předpokládám, že o ní budu ještě nějakou dobu přemýšlet a zajímat se, co postavy chystají po skončení románu.
Leonard je pro mě jako hlavní hrdina hodně těžký na hodnocení. V mnohých chvílích s ním soucítíte, ale jeho povaha není úplně stabilní a tak o chvilku později jen nevěřícně kroutíte hlavou (těžko říct, možná se jen jedná o záměrné vykreslení stavu ve kterém se Leonard nachází, ale většinou mi to přišlo jako náhodný vývoj při psaní příběhu). V mých očích prostě Leonard není dobře napsaný charakter, jako čtenář jsem z něj byla zmatená.