Had Uroboros se zakousl do vlastního ocasu. Něco končí, něco začíná.
Také příběh zaklínačova hledání dospěl k závěru, Ciri, Geralt i Yennefer se na pozadí krvavého válečného konfliktu konečně setkají, ovšem podobně jako v předchozích dílech ságy nelze očekávat, že věci půjdou tak snadno, jak...
číst celé
Had Uroboros se zakousl do vlastního ocasu. Něco končí, něco začíná.
Také příběh zaklínačova hledání dospěl k závěru, Ciri, Geralt i Yennefer se na pozadí krvavého válečného konfliktu konečně setkají, ovšem podobně jako v předchozích dílech ságy nelze očekávat, že věci půjdou tak snadno, jak byly naplánovány.
Příběh Dítěte Překvapení, zlověstné věštby, lásky, krutosti a událostí, měnících tvář světa, se uzavírá v mohutném finále, v gejzíru imaginace, aby jednou provždy změnil fantastickou literaturu. Had Uroboros drží v zubech vlastní ocas, něco skončilo a cosi začíná.
schovat popis
Pan autor mě držel v napětí až do poslední kapitoly. Ostatně pro každého hrdinu ságy byl koncipován jeho vlastní příběh. A jak ubývalo stránek, měl jsem stále méně otázek. Naprosto každý hrdina nějak našel svůj osud, své finále. Ano, konec není spravedlivý, ale kdy byl život spravedlivý?
Andrzej Sapkowski si zaslouží velkou pochvalu, to, co do příběhu dal muselo vzít neskutečnou část jeho samotného a po vymýšlení takového příběhu by moje fantazie na hodně dlouhou dobu vypověděla službu, chce opravdu kuráž jít do něčeho, co tak radikálně může ovlivnit statisíce lidí napříč světem.
Doporučuji a děkuji za možnost přečíst takovýto skvost :D
Inu, Szapkowski prostě umí, no. Miluju jeho vyprávění, které se tříští na střípky, sleduje i vedlejší postavy a skrze ně představuje své myšlenky - hrůzy války, moc, politikaření, intriky... Scény ve válečném špitále za mě jsou z knihy zdaleka nejlepší, rozplakaly mě a pamatuju si je doteď. Konec je mnohoznačný, ale naprosto ikonický a vlastně i šťastný.
Přesně takový závěr si tato série zasloužila, je to důstojné rozloučení s postavami, které si spousta lidí zamilovala, a já se už nemůžu dočkat, až knihu budu číst znovu.
Připojila bych ještě svůj oblíbený citát z knihy od polního chirurga Milo Vanderbecka: "Sešij červené s červeným, žluté se žlutým, bílé s bílým. Určitě to bude v pořádku"