Košík
zboží
(prázdné)
Had Uroboros se zakousl do vlastního ocasu. Něco končí, něco začíná.
Také příběh zaklínačova hledání dospěl k závěru, Ciri, Geralt i Yennefer se na pozadí krvavého válečného konfliktu konečně setkají, ovšem podobně jako v předchozích dílech ságy nelze očekávat, že věci půjdou tak snadno, jak...
číst celé
Had Uroboros se zakousl do vlastního ocasu. Něco končí, něco začíná.
Také příběh zaklínačova hledání dospěl k závěru, Ciri, Geralt i Yennefer se na pozadí krvavého válečného konfliktu konečně setkají, ovšem podobně jako v předchozích dílech ságy nelze očekávat, že věci půjdou tak snadno, jak byly naplánovány.
Příběh Dítěte Překvapení, zlověstné věštby, lásky, krutosti a událostí, měnících tvář světa, se uzavírá v mohutném finále, v gejzíru imaginace, aby jednou provždy změnil fantastickou literaturu. Had Uroboros drží v zubech vlastní ocas, něco skončilo a cosi začíná. schovat popis
- Nakladatel: Seqoy
- Kód:
- Rok vydání: 2012
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Taschenbuch ohne Schutzumschlag
- Počet stran: 558
- Šířka balení: 10.5 cm
- Výška balení: 18.4 cm
- Hloubka balení: 5.1 cm
- Váha balení: 430 g
Recenze
Pan autor mě držel v napětí až do poslední kapitoly. Ostatně pro každého hrdinu ságy byl koncipován jeho vlastní příběh. A jak ubývalo stránek, měl jsem stále méně otázek. Naprosto každý hrdina nějak našel svůj osud, své finále. Ano, konec není spravedlivý, ale kdy byl život spravedlivý?
Andrzej Sapkowski si zaslouží velkou pochvalu, to, co do příběhu dal muselo vzít neskutečnou část jeho samotného a po vymýšlení takového příběhu by moje fantazie na hodně dlouhou dobu vypověděla službu, chce opravdu kuráž jít do něčeho, co tak radikálně může ovlivnit statisíce lidí napříč světem.
Doporučuji a děkuji za možnost přečíst takovýto skvost :D
Inu, Szapkowski prostě umí, no. Miluju jeho vyprávění, které se tříští na střípky, sleduje i vedlejší postavy a skrze ně představuje své myšlenky - hrůzy války, moc, politikaření, intriky... Scény ve válečném špitále za mě jsou z knihy zdaleka nejlepší, rozplakaly mě a pamatuju si je doteď. Konec je mnohoznačný, ale naprosto ikonický a vlastně i šťastný.
Přesně takový závěr si tato série zasloužila, je to důstojné rozloučení s postavami, které si spousta lidí zamilovala, a já se už nemůžu dočkat, až knihu budu číst znovu.
Připojila bych ještě svůj oblíbený citát z knihy od polního chirurga Milo Vanderbecka: "Sešij červené s červeným, žluté se žlutým, bílé s bílým. Určitě to bude v pořádku"
V tomto díle je Ciri již samostatnou bojovnicí, jejíž dějová linka se až na konci protne s tou zaklínačovou. Geralt se naopak po zdržení v pohádkové a vínem oplývající zemičce, kde si "hraje" na zaklínače, vydává zachránit svou milovanou Yennefer. A to je slušná řež.
Válka s Nilfgaardem pak také dojde svému konci ve slavné bitvě, v níž se uzavře i několik dějových linek vedlejších postav.
Konečné shledání po válce dává, pak řekněme nejednoznačný konec, krásnému epickému příběhu.
Čekala jsem jak pan Sapkowski zakončí tuhle skvělou sérii, z posledního dílu jsem však mírně zklamaná a velmi zmatená. Sdílím s Bastet ten pocit, že by měl snad navazovat 6 díl, který neexistuje. Vrhnu se ještě na Bouřkovou sezonu a uvidím jestli se mi podaří zodpovědět některé mé otázky. Celkově mi tento díl přišel trochu překombinovaný, mám pocit, že se toho událo stejně jako ve všech předchozích dílech dohromady, ale bylo to jen tak ledabyle odbyto. Začátek byl takový rozpačitý, nicméně se příběh poté dobře "rozjel" a na závěr následovalo zklamání. K tomu navíc (pro mě) nesmyslné odbočky. Doufala jsem v jiný, lepší závěr. Tento mi přinesl spoustu otázek, na které neznám odpovědi.
Musím říct, že moje cesta se Zaklínačem byla poměrně dlouhá. Ze začátku mi totiž nesedl (první knihu jsem četla hrozně dlouho a málem jsem to vzdala, protože mě to dlouho moc nebavilo), ale nakonec jsem ráda, že jsem se dostala až ke zdárnému konci.
Nikdy nemůže každý zakončit svůj životní příběh dobrým koncem a tak se nedivme že nám umírá jedna z oblíbených postav.
Proto nezbývá než říci jediné: "Víš, kdy pohádky přestávají být pohádkami? Ve chvíli, kdy jim někdo začíná vážně věřit."
Kniha uzavírá příběhy našeho milovaného zaklínače Geralta a jeho dalo by se říci adoptivní dcery Ciri. Musím říct, že oproti předchozímu dílu, tedy Věži Vlaštovky je tohle velmi ucelený příběh. v předchozí knížce jsem se často ztrácela a myslela jsem si, že už jí ani nedočtu. Tady jsem opět poznala pravé zaklínačské touhy a hltala jsem jednu stránku za druhou. Jde na p. Sapkowském vidět, že je opravdu vystudovaný v historických kontextech protože ten jeho jazyk v knihách tomu dokonale odpovídá a dává to větší auntentičtější dojem.
Samotný příběh je velmi intenzivní a stane se tam toho tolik, až by jeden nevěřil, že to je jedna jediná knížka a dokonale jsem si jednotlivé stránky dokázala představit jako seriál.
Ciri samotná si prochází největším množstvím změn míst a časů, že si to ani nedovedete představit. Ovšem všichni lidé, které kdekoliv potká a pozná touží jen po tom jediném. Mít s ní dítě. Vážně chvílemi už toho bylo na mě až moc. Nejvíc mě zaujala scéna s dalo by se říct umělým oplodněním. Ostatně p. Sapkowskému ani není cizí incest mezi postavami ať už skutečný či jen plánovaný i tak vás z toho zamrazí v zádech.
Co se týče samotného konce knihy, už dlouho jsem si tak nepobrečela. Regis prostě zemřít neměl.
I tak je to ale výborná temná fantasy.
Ale konec to všechno vynahradil, protože konce, ve kterých je jasné, že se něco během toho všeho neskutečně pokazilo, že už se nelze zařadit do normálního života, že už jeden nesnese ani společnost, že už v tomto světě nemůže dál fungovat, melancholické konce plné pointy, hloubky a uvědomění, jsou zkrátka ty nejlepší.
Sapkowski a jeho Zaklínač budou vždy pojmem a bude se o ně opírat fantasy žánr, a je to dobře, je to sakra dobře, protože Zaklínač má tuhý kořínek a jen tak se pod vahou času nezhroutí. Sarkasmus, ironie, drsná realita bez příkras, syrová upřímnost, a trefnost umístěných poznámek, do toho sedící hlášky, moře akce, důvtipu, břitkosti, pokory a dynamiky. Zaklínač je plný všeho a nejde to jen tak popsat, to se musí cítit.
Tak zase někdy.
Kdo má ale rozečtenou tak samozřejmě musí dočíst, nebudu nic vysazovat ale čeká vás mnohé mnohé překvapení!