Z publikace tohoto francouzského kritika a divadelního historika, která vyšla už před více jako 150 lety (první vydání je z r. 1852), citují snad všechny starší i současné práce autorů zabývající se dějinami evropského loutkového divadla. Magninova útlá knížka byla a je dodnes respektovaným pramenem poznání v této oblasti zejména pro svou šíři záběru a shromáždění dosud nepublikovaných literárních pramenů i odkazů na muzejní sbírky. Co však běžného čtenáře na Magninově díle jistě zaujme, je zřetelné okouzlení loutkami vůbec, včetně estetických i etických požadavků na jejich tvorbu. I když se z Magninova díla i v české loutkářské his­torii hojně citovalo (zejména dr. Jindřich Vese­lý přebíral do své knížky „Z historie loutek evropských“ nejen četné citáty, ale i celé pasáže), s úplným překladem tohoto základního díla světové loutkářské historie se v této publikaci seznamuje český čtenář poprvé. První díl zahrnuje pohled na loutky ve starověku a středověku, samostatné kapitoly jsou věnovány loutkám v Itálii, Španělsku, Portugalsku a Francii. Na tuto část naváže vydání překladu druhého dílu s přehledem loutkového divadla v Anglii, Německu a severských zemích. Z publikace tohoto francouzského kritika a divadelního historika, která vyšla už před více jako 150 lety (první vydání je z r. 1852), citují snad všechny starší i současné práce autorů zabývající se dějinami evropského loutkového divadla. Magninova útlá knížka byla a je dodnes respektovaným pramenem poznání v této oblasti zejména pro svou šíři záběru a shromáždění dosud nepublikovaných literárních pramenů i odkazů na muzejní sbírky. Co však běžného čtenáře na Magninově díle jistě zaujme, je zřetelné okouzlení loutkami vůbec, včetně estetických i etických požadavků na jejich tvorbu. I když se z Magninova díla i v české loutkářské his­torii hojně citovalo (zejména dr. Jindřich Vese­lý přebíral do své knížky „Z historie loutek evropských“ nejen četné citáty, ale i celé pasáže), s úplným překladem tohoto základního díla světové loutkářské historie se v této publikaci seznamuje český čtenář poprvé. První díl zahrnuje pohled na loutky ve starověku a středověku, samostatné kapitoly jsou věnovány loutkám v Itálii, Španělsku, Portugalsku a Francii. Na tuto část naváže vydání překladu druhého dílu s přehledem loutkového divadla v Anglii, Německu a severských zemích. Z publikace tohoto francouzského kritika a divadelního historika, která vyšla už před více jako 150 lety (první vydání je z r. 1852), citují snad všechny starší i současné práce autorů zabývající se dějinami evropského loutkového divadla. Magninova útlá knížka byla a je dodnes respektovaným pramenem poznání v této oblasti zejména pro svou šíři záběru a shromáždění dosud nepublikovaných literárních pramenů i odkazů na muzejní sbírky. Co však běžného čtenáře na Magninově díle jistě zaujme, je zřetelné okouzlení loutkami vůbec, včetně estetických i etických požadavků na jejich tvorbu. I když se z Magninova díla i v české loutkářské his­torii hojně citovalo (zejména dr. Jindřich Vese­lý přebíral do své knížky „Z historie loutek evropských“ nejen četné citáty, ale i celé pasáže), s úplným překladem tohoto základního díla světové loutkářské historie se v této publikaci seznamuje český čtenář poprvé. První díl zahrnuje pohled na loutky ve starověku a středověku, samostatné kapitoly jsou věnovány loutkám v Itálii, Španělsku, Portugalsku a Francii. Na tuto část naváže vydání překladu druhého dílu s přehledem loutkového divadla v Anglii, Německu a severských zemích.