Košík
zboží
(prázdné)
Čtyřicet dnů
351
Kč
DMOC 448 Kč
Přímým podnětem pro napsání románové epopeje Čtyřicet dnů byla pro autora v roce 1929 návštěva v damašské továrně na koberce, kde pracovaly zmrzačené a hladem sešlé děti arménských uprchlíků. Byly to oběti úděsné genocidy, jíž se na Arménech dopustila turecká armáda takřka na konci první světové...
číst celé
Nakupte společně
- Mohlo by Vás také zaujmout
- Další knihy autora
- Další zboží nakladatele
- Naposledy prohlédnuté
Podobní autoři
Štítky knihy
Návrh štítků k produktu
Navrhněte maximálně 5 klíčových slov (štítků) k tomuto produktu.
Za každý přidaný štítek musíte poté 5x ohodnotit štítky ostatních.
Nezapomeňte navrhnuté štítky uložit stisknutím tlačítka „Uložit přidané štítky“.
K této knize jste navrhli štítky:
Hodnocení štítků
V tuto chvíli není co ohodnotit.
Klikněte na štítek, který se více hodí k produktu.
![]()
Nyní následuje 5x hodnocení štítků ostatních.
Proč nakupovat u nás?
-
Největší skladové zásoby sortiment všeho druhu -
Levná doprava doslova za pár kaček -
Spokojení zákazníci známka kvality -
Vyzvednutí kdekoliv místo vybíráte vy -
Skvělá zákaznická podpora neváhejte zavolat
Kniha návstěv
Ověřené příspěvky jsou tak označené, ostatní jsou neověřené.
Jeden a půl milionu mrtvých, to je konečný účet arménské genocidy v letech 1915-1918. Muslimové prori křesťanům a naopak, to je spor, který se táhne dějinami lidstva po tisíciletí. To, co se dělo Arménům během první světové války, zaujalo Franze Werfela natolik, že se začátkem třicátých let rozhodl napsat román o rodině, jejíž hlava, Armén Gabriel, byl více než 20 let ve Francii, kde si mimo jiné našel manželku a získal evropské vzdělání a pohled na svět.
Předně je třeba říci, že kniha je velmi rozsáhlá (víc než 700 stran), skvěle napsaná a plná reálií, ze kterých je znát, že Werfel v Sýrii byl a pohled na mrzáky pracující v Damašku v továrně na koberce ho prostě k psaní Čtyřiceti dnů vyprovokoval. Více než měsíc vzdorovali Arméni opevnění na Mojžíšově hoře Turkům. Seznámíme se nejen s Gabrielovou rodinou, ale i s ostatními místními osobnostmi, které autor vykreslil barvitě, uvěřitelně a neskutečně čtivě. Text se i po devadesáti letech nádherně čte, zprostředkovává emoce i prostředí, obšírně vysvětluje situaci a rozehrává desítky minipříběhů hlavních postav. Nechybějí láska a zrada, tragická smrt a líčení běžných starostí hladovějících utečenců všech společenských vrstev. Pro mě osobně nebyl problém si všechno velmi snadno představit, autorova schopnost popisovat je obdivuhodná.
Když budete knihu číst, nevyhnete se pocitu, že to všechno prostě musí špatně skončit. Zvlášť, když jenom trošku znáte reálie arménské genocidy, která je už dávno zapomenutá a její připomínání se třeba s připomínáním holokaustu nebo ukrajinského hladomoru nedá srovnat, tedy aspoň v našich podmínkách.
Příběhu poměrně dlouho chybí napětí, jelikož autor se nejdřív pustil do rozvláčného zasvědcování čtenářů do situace. To není ovšem vůbec na škodu, naopak. Děj samozřejmě graduje, po první stovce stránek už nechybějí zvraty, překvapení a napětí. Před koncem čtenáře čekají dvě velká překvapení, na ta se můžete těšit, stojí za to a jistě ani jedno z nich nebudete čekat.
Kniha Čtyřicet dnů není u nás tolik známá jenom proto, že její autor nepatří k nejčtenějším a navíc popisuje opomíjenou část dějin. Je škoda, že nejde o bestseller. Werfela všichni známe z maturitní otázky, ale ruku na srdce – kdo od něho opravdu něco četl? Na to, že je autorem románu Píseň o Bernadettě, si mnozí z nás vzpomenou. Teď si prosím pamatujte i knihu Čtyřicet dnů. Je skvělá a nejlíp uděláte, když si jí sami přečtete. Jistě ohromí i vás.
Werfel se rozhodl knihu napsat poté, co se při cestě do oné oblasti setkal se sirotky po genocidě, horko těžko se protloukajícími životem. Dal se do objemného pátrání v archivech, do rozhovorů s přeživšími, do hledání všech možných informací... Výsledné dílo je monumentální. Obsahuje množství reálných postav a citátů. Styl knihy je částečně dokumentární, ale stále se drží pohledu jednotlivců a dopadu na jejich životy. Musím říct, že jsem knihu nezvládla dočíst. Ne tolik proto, že je dlouhá (a některé pasáže, upřímně, byly dost zdlouhavé, musela jsem se dost nutit), ale proto, že mistrně popisuje zoufalství v životech lidí a já jsem to ke konci prostě už nezvládla. Kniha ve mně vyvolala spoustu otázek např. ohledně náboženství (může křesťan, který hlásá lásku, jít do boje?) nebo povahy člověka (jak se z obyčejných lidí stávají podporovatelé genocidy svých sousedů?).